Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 7/2021-46
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobců: a) právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
b) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce
oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.
Žalobci se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 23. 10. 2020 domáhali na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako dlužného nájemného a záloh na plnění spojená s užíváním domu plynoucích z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 26. 2. 2020. Žalobci jako pronajímatelé přenechali žalovanému jako nájemci k užívání část domu adresa v obci obec a žalovaný byl povinen platit nájemné ve výši 3 000 Kč a zálohy na plnění spojená s užíváním domu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný v domě bydlel v období od 26. 2. 2020 do 6. 4. 2020, avšak za tuto dobu žalobcům žádnou částku neuhradil. Žalovaný svůj dluh vůči žalobcům ve výši 4 400 Kč dne 7. 4. 2020 v celém rozsahu uznal a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 30. 4. 2020, což však neučinil, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému zástupcem žalobců dne 1. 10. 2020.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný podepsal dne 7. 4. 2020 listin u označenou jako„ uznání dluhu (§ 2053 obč. zák.)“, v níž uvedl, že si pronajal od žalobců polovinu nemovitosti v obec a číslo a dne 7. 4. 2020 dluží žalobcům na nájemném a za plnění za užívání bytu částku 4 400 Kč, tato částka sestává z nájemného 100 Kč za 40 dní a plnění spojených s užíváním bytu 10 Kč za 40 dní. Svůj dluh žalovaný uznal a zavázal ses jej zaplatit do 30. 4. 2020, a to 1 333 Kč žalobci b) a 2 667 Kč žalobci a) a částku 400 Kč na účet jméno příjmení v uznání uvedený. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil řádně a včas splátku, co se zavázal z uznání dluhu, vyzval zástupce žalobců žalovaného k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne 1. 10. 2020 odeslaným téhož dne.
Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
Mezi žalobci a žalovaným vznikl právní vztah založený nájemní smlouvou podle § 2235 a násl. o. z., na jejímž základě přenechali žalobci žalovanému do užívání část domu adresa v obec a žalovaný se zavázal jim za to hradit nájemné a plnění spojená s užíváním domu. Žalovaný dne 7. 4. 2020 v souladu s § 2053 o. z. písemně uznal vůči žalobcům co do důvodu i výše svůj dluh na nájemném a plněních spojených s užíváním domu, čímž nastala vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době jeho uznání trval a bylo na žalovaném, aby případně vznik dluhu nebo jeho rozsah zpochybnil, což však neučinil.
Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný svůj dluh vůči žalobcům uznal a nárok žalobců nebyl v řízení nijak rozporován, a proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po splatnosti dluhu v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného.
Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého mají zcela procesně úspěšní žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobců v celkové výši 5 119 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) částkou 3 000 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 , 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny dle § 7 AT za 1 úkon právní služby činí 1 000 Kč,
-) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT)
-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 819 Kč.
O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobců bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.