Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 393/2021-87
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum
a s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum
a s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, pohledávku ve výši částka a 35 % roční úrok z částky částka od datum do datum, s 35 % ročním úrokem z částky částka od datum do
datum, s 35 % ročním úrokem z částky částka od datum do datum, s 35 % ročním úrokem z částky částka od datum do datum, s 35 % ročním úrokem z částky částka od datum do datum a s 8,25 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši [částka] a 35 % roční úrok z částky [částka] od [datum] do [datum], s 35 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum], s 35 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum], s 35 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum], s 35 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 8,25 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované dne datum poskytnuta na její účet částka částka. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po částka splatných ke každému 23. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019. Úrok za poskytnutí úvěru činil 82,78 %. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele a prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne datum byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši částka. V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě částku částka. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku
částka (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka
a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši částka, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje datum do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši částka a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 82,78 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. V průběhu jednání dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a co do požadovaného úroku ve výši 47,78 % z částky částka od datum do datum. Ohledně této části žaloby soud postupoval podle ustanovení § 96 odstavce 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a řízení ve věci v tomto rozsahu zastavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z návrhu na uzavření smlouvy
o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru prohlášení klientů, dokladu
o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře a upraveného splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši částka; úroková sazba byla sjednána ve výši 82,78 % ročně a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit částka. V článku VI. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalované dne datum vyplacen úvěr, a to převodem na účet žalované. Z karty klienta a nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částka. Poté se dostala se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagovala, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru.
5. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že její měsíční výdaje činí částka (částka životní minimum, částka nájemné, inkaso), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnaná, je vyučena a žije v obecním bytě; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala se žalobkyní dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná dne datum čerpala úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované ze zaměstnání v měsíční výši okolo částka, výdaje stanovila paušálně částkou částka.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu neprověřování jí tvrzených výdajů, které se při konfrontaci s dalšími poskytnutými informacemi (věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky) a realitou jeví, jako krajně nepravděpodobné. Úvěrující musí čerpat též z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalované a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala, zda výdaj na bydlení ve výši částka odpovídá skutečnosti.. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání zkoumání úvěruschopnosti žalované bez zjišťování její reálné situace.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z., z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku částka dne datum, přičemž žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku částka, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu. Žalovaná tak poskytnuté peněžní prostředky již vrátila, respektive vrátila ještě více, a k bezdůvodnému obohacení tak u ní nedošlo, naopak se bezdůvodně obohatila žalobkyně, či její právní předchůdce na úkor žalované. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).