Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 361/2021-158
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 64 101,24 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 50 594,15 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9.10.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 507,09 Kč, úroku ve výši 3 843 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 64 101,24 Kč za dobu od 2.2.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 64 101,24 Kč za dobu od 3.10.2019 do 8.10.2019 a úroku z prodlení z částky 13 507,09 Kč za dobu od 9.10.2019 až do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 925 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 50 594,15 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9.10.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 507,09 Kč, úroku ve výši 3 843 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 64 101,24 Kč za dobu od 2.2.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 64 101,24 Kč za dobu od 3.10.2019 do 8.10.2019 a úroku z prodlení z částky 13 507,09 Kč za dobu od 9.10.2019 až do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 925 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 64 101,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 843 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 3.10.2019 do 1.2.2020 ve výši 2 172,27 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 64 101,24 Kč od 2.2.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 64 101,24 Kč ve výši 18,9 % ročně od 2.2.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne 24.1.2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba Ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec do 60 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 2.10.2019. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 64 101,24 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 28.1.2020. Žalovaný byl upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzal osobně na adrese další), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Žalobce byl při jednání soudu dne 7.1.2022 poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., nechť doplní tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal před uzavřením předmětné smlouvy a jejího dodatku schopnost žalovaného splácet úvěr a tyto skutečnosti nechť prokáže s výstrahou neúspěchu ve věci.
4. Žalobce následně v podání ze dne 31.1.2021 k výzvě soudu doplnil, že žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 13 240 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u obec spořitelny. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 794 Kč. Klient na žádosti uvedl splátky mimo anonymizována dvě slova ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Spotřební úvěr v ČS se splátkou 2 458 Kč, revolvingový úvěr mimo anonymizována dvě slova s limitem 30 000 Kč a splátkou 1 704 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 667 Kč. příjmení splátkové zatížení tedy činilo 5 829 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
5. Z jednání soudu dne 8.2.2022 se žalobce omluvil.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným dne 24.1.2017 včetně nedatovaného dodatku vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany právního předchůdce žalobce až do výše 60 000 Kč. Ke smlouvě žalobce dále doložil všeobecné obchodní podmínky a ceník, které byly sjednány jako jejich součást.
7. Z žádosti ze dne 24.4.2015 podepsané žalovaným vyplynulo, že tímto žádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru 5 000 Kč, dále zde uvedl, že je svobodný, žije v družstevním bytu a jeho jediný příjem je mzda ve výši 13 481 Kč měsíčně. Dále zde žalovaný uvedl, že nesplácí žádné úvěry.
8. Z dopisu právnická osoba adresovaného žalovanému ze dne 2.10.2019 vyplynulo, že právního předchůdce žalobce tímto odstoupil od shora uvedené úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu ze smlouvy. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 7.10.2019.
9. Z oznámení ze dne 13.2.2020 vyplynulo, že právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 14.2.2020.
10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 17.2.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.1.2020 mezi žalobcem a právnická osoba bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.
12. Z listiny zpracované právním předchůdcem žalobce a označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplynulo, že lustrací dne 23.1.2017 bylo zjištěno, že žalovaný má již existující splátky úvěrů v celkové výši 4 162 Kč, jak je shora uvedeno. V kombinaci s aktuálním úvěrem by tak žalovaný splácel 5 829 Kč měsíčně, s ohledem na simulaci jeho nákladů ve výši 5 794 Kč, jsou jeho deklarované příjmy ve výši 13 240 Kč dostatečné.
13. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného právním předchůdcem žalobce vyplynulo, že k prosinci 2018 čerpal celkem 60 000 Kč. Následně v době od 1.2.2019 dále žalovaný splatil celkem 9 405,85 Kč.
14. Z výpisu SMS zpráv zaslaných žalobcem vyplynulo, že žalovaný prostřednictvím mobilního telefonu uzavřel dodatek k předmětné úvěrové smlouvě.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 60 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 9 405,85 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a v listině Posouzení úvěruschopnosti klienta. Dopisem doručeným žalovanému dne 7.10.2019 právní předchůdce žalobce odstoupil od předmětné smlouvy. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 60 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
24. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak k výzvě soudu argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
25. Právní předchůdce žalobce rámcově ověřil příjem žalovaného prostřednictvím výpisů z účtu, a to příjem poměrně velmi nízký. Výdaje žalovaného právní předchůdce žalobce neověřil nijak, pouze zjistil údaje o jeho dalších úvěrech, přičemž dospěl k zjištění, že v kombinaci s aktuálně poskytovaným úvěrem by žalovaný splácel celkem 5 829 Kč měsíčně. Použití matematických či pravděpodobnostních modelů při zkoumání úvěruschopnosti jistě nelze paušálně vyloučit a jejich použití by přicházelo např. v úvahu, pokud by byl zjištěn příjem žalované několikanásobně vyšší. Za dané situace se však žalovaný zavázal k celkovým splátkám ve výši bezmála poloviny jeho velmi nízkých příjmů, kdy zbývající suma je na samé hranici možnosti úhrady základních životních potřeb, jako jsou výdaje na bydlení, strava apod. a je zřejmé, že i sebemenší neočekávaný nutný výdaj by pro žalovaného mohl znamenat nemožnost dostát svým dalším závazkům. Za takové situace byl žalovaný zjevně vysoce rizikovým klientem a nelze shledat u právního předchůdce žalobce odpovědným přístup, kdy pouze zjistil příjem žalovaného a šířeji jeho majetkovou sféru neobjasňoval. Svou neúčastí při jednání se pak žalobce vzdal možnosti být opakovaně poučen o nutnosti doplnit další tvrzení a důkazy a v daném ohledu.
26. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo.
27. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
28. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. údaje v doložených listinách byly nedoložené, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 60 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 9 405,85 Kč, zbývá tedy uhradit 50 594,15 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o odstoupení od smlouvy doručeném dne 7.10.2019. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 565 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 700 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba, doplnění žaloby a účast při jednání soudu). S ohledem na skutečnost, že v doložené předžalobní výzvě absentuje právní posouzení věci a také širší posouzení skutkové, je třeba takovou výzvu považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu a přiznat za ni odměnu poloviční, v daném případě tedy 1 850 Kč. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 812 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 24 527 Kč (2 565 + 4 x 3 700 + 1 850 + 5 x 300 + 3 812). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 50 594,15 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 62 417,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 13 507,09 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 45 077,57 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 107 495,50 Kč tak představuje úspěch žalobce 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 24 527 Kč tedy ve výši 3 925 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.