Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 245/2021-47

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 2. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení částky 11 000 Kč, zákonného úroku z částky 25 000 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021 a zákonného úroku z částky 11 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 175,51 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 250 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 12 500 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 375 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 2. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení částky 11 000 Kč, zákonného úroku z částky 25 000 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021 a zákonného úroku z částky 11 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 175,51 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 250 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 12 500 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 375 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 175,51 Kč, částky 12 500 Kč a uhradit náklady řízení výši 3 678 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, dne 27. 3. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 17 250 Kč, představující příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, resp. kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek z správu úvěru, příp. poplatek za uzavření smlouvy splatné při uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní inkaso splátek vrátit. Žalovaná měla uhradit částku 42 250 Kč v měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 27. 4. 2019 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná uhradila celkem částku 11 000 Kč, tedy 3 řádně uhrazených splátek.

3. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu převedena na společnost právnická osoba, IČO. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno doporučeně dopisem ze dne 5. 8. 2021.

4. V žalobě žalobce dále tvrdil, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná poskytnuté údaje potvrdila svým podpisem.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i výzvy za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s 

6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

8. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

9. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (č.l. 15), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 18-19) bylo prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru.

10. V žádosti uvedla, že požadovaná výše úvěru je 25 000 Kč, je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu nezl. dítěti, bydlí u rodičů. Její měsíční příjem činí 12 181 Kč, celkové příjmy domácnosti, kdy žije s dalšími dvěma lidmi, činí 25 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje na domácnost činí 7 740 Kč smlouvou o úvěru (č.l. 16-17) se původní věřitelka zavázala žalované poskytnout a také poskytla finance ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 25 000 Kč spolu s náklady na spotřebitelský úvěr ve výši 18 250 Kč (celkem tedy 43 250 Kč) ve 13 splátkách po 3 250 Kč (viz předpis splátek na č.l. 20). Smluvní strany se dohodli, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč RPSN činila 189,38 %.

11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (viz smlouva na č.l. 21-29 spisu) a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (viz oznámení na č.l. 31 spisu), který byl žalované odeslán doporučeně (č.l. 32 spisu). Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva ze dne 18. 10. 2021 (č.l. 33-34).

12. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů, které však žalobce nedoložil. Sám žalobce pak uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěru a údajů poskytnutých žalovanou. Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil doklady, ze kterých v žádosti vycházel ani to, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).

13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Původní věřitelka poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 42 250 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 25 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 18 250 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč Částku 1 000 Kč uhradila žalovaná jako poplatek za uzavření smlouvy. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalované byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

15. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

22. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

23. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

24. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru ze dne 27. 3. 2018 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Nadto žalobkyně nedoložila žádné doklady o příjmech či výdajích žalované ani to, že by právní předchůdkyně prováděla lustrace v evidencích dlužníků na žalované či jinak blíže zkoumala jeho další závazky.

25. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 11 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 14 000 Kč (25 000 Kč – 11 000 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

26. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalované dne 20. 10. 2021. Žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě do 1. 11. 2021. Pokud neplnila, ocitla se dnem 2. 11. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,5 % ročně.

27. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 375 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol.

29. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.