Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 9/2022-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 085 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 085 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 085 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 321,02 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 085 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 321,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru
ze dne 6. 11. 2020 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně webová adresa,
na kterém si žalovaná nastavila požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnila žádost
o poskytnutí úvěru, prostřednictvím služby právnická osoba anonymizováno (sídlem adresa, Litva, registrované pod číslo) zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli a následně kódem zaslaným na její telefonní číslo potvrdila elektronicky smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy
byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na účet žalované
č. bankovní účet a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem
za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč a poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ pravidelnými měsíčními splátkami nejpozději do 6. 12. 2020. Žalovaná
se dostala do prodlení se všemi splátkami. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu upomínkou před podáním žaloby dne 11. 6. 2020, avšak žalovaná na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 10 085 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč a poplatků v celkové výši 2 085 Kč a dále na úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 10 085 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto
ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů
a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci
bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním a z občanského průkazu žalované soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako Dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky
a Sazebník. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována jménem, datem narození, číslem občanského průkazu, trvalou a doručovací adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout Dlužníkovi částku až do výše 8 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet a Dlužník se zavázal vrátit věřiteli tuto částku spolu s poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku ze sjednání Úvěru –
při čerpání celého Úvěrového limitu ve výši 1 920 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %.
5. Z výpisu pohybu plateb na účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 30. 10. 2020 poslala žalovaná žalobkyni ze svého účtu ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne
21. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 6. 11. 2020 na účet žalované
č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.
6. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti společnosti právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba pak soud zjistil, že žalobkyně
při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčních výdajů žalované ve výši 3 000 Kč, z čistých příjmů žalované ve výši 20 000 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaná„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.
7. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2020 do 30. 10. 2020 soud zjistil, že má žalovaná
kladný zůstatek na účtu, není ale zřejmé, z čeho pocházejí příchozí finanční prostředky žalované, v období od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020 měla žalovaná dokonce výdaje ve výši
1 158 Eur, což jsou výdaje znatelně vyšší, než se kterými operovala žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované.
8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 6. 2021 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána
k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradila ničeho.
9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že odkázala soud na důkazy, které jsou již spisem.
10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem
a e-mailovou adresou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne
6. 11. 2020 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout téhož dne na její bankovní účet zápůjčku ve výši 8 000 Kč
a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2 085 Kč
do 6. 12. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet dne 6. 11. 2020 částku ve výši 8 000 Kč.
Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila,
jelikož na úhradu svého dluhu nezaplatila ničeho. Žalovaná na úhradu svého dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 11. 6. 2021 vyzvána.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu
s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420
a § 1810 a násl. o. z.
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,
je smlouva neplatná.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017,
č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
22. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést
(i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek;
to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele
by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být
s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
24. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru,
že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její příjmy a výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
25. Jak již bylo výše konstatováno, dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení,
tj. částky 8 000 Kč, vrátit (výrok I.).
26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy
o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok
z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 7. 12. 2020, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni,
jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu 58,66 % nákladů řízení (79,33 % úspěch – 20,67 % neúspěch) v částce 1 321,02 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 085 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady činí 2 252 Kč, z toho 58,66 % 1 321,02 Kč.
29. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena
na základě § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.