Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 387/2021-63
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 692,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do:
-) částky 4 692,48 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení,
-) smluvního úroku 29 % ročně z částky 5 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do: -) částky 4 692,48 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, -) smluvního úroku 29 % ročně z částky 5 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 692,48 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení (za období od 1. 8. 2019 do 20. 1. 2020 byl vyčíslen na částku 852,33 Kč) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 453,53 Kč za období od 23. 1. 2019 do zaplacení (za období od 23. 1. 2019 do 20. 1. 2020 byl zákonný úrok vyčíslen na částku 628,80 Kč), přičemž při jednání sdělila, že se u zákonného úroku z prodlení jedná o zřejmou písařskou chybu a zákonný úrok z prodlení požaduje rovněž od 1. 8. 2019 do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti 7 000 Kč. Žalovaný se částku zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 29 % ročně vyčísleným za dobu řádného trvání smlouvy na částku 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 7. 2019. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum listinu nazvanou jako smlouva o zápůjčce číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 29 % ročně vyčísleným za dobu řádného trvání smlouvy na částku 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 12 302 Kč, a to, a to v 44 týdenních splátkách po 274 Kč a poslední 45. splátce ve výši 246 Kč RPSN měla dle smlouvy činit 312,54 % /viz smlouva na č.l. 17 Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný má nejvyšší dosažené vzdělání základní, je svobodný, pracuje na plný pracovní úvazek jako operátor, bydlí v nájemním bytě. Mzda žalovaného měla činit 14 830 K s tím, že jiné příjmy domácnosti dosahují částky 26 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyšla z celkových příjmů domácnosti ve výši 40 830 Kč. Výdaje žalovaného nebyly blíže zkoumány, byly odhadnuty částkou 9 000 Kč měsíčně /viz karta zákazníka na č.l. 49 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 000 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 22 V době uzavření smlouvy měl žalovaný dluhy u anonymizována tři slova obec, p.o. a právnická osoba Na jeho majetek byly v roce 2019 nařízeny dvě exekuce /viz výpis ze systému soudu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne 20. 1. 2020 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 24, seznam postoupených pohledávek na č.l. 23 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020 /viz dopis na č.l. 19, který byl odeslán dne 14. 2. 2020 /viz podací lístek na č.l. 20 Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 28. 1. 2021 /viz dopis na č.l. 15, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 21
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, kterému v době sjednání úvěru bylo 21 let a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, že dosahuje výdělku 14 830 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sice do příjmu žalovaného započítala nesprávně i jiné příjmy domácnosti, to však nelze v tomto konkrétním případě klást žalobkyni k tíži, když jinak lze považovat, že úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila řádně, když soud ani z úřední činnosti nezjistil, že by žalovaný v době sjednání úvěru byl již v tzv. dluhové pasti. Žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 7 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.
10. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 5 302 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 932 Kč, úplaty za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 5 302 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 75,70 % z dlužné jistiny, RPSN činí 312,54 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v září 2018 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru natolik přesahující míru obvyklou v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.
11. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
12. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12, kde RPSN činila 115,32 %).
13. V řízení bylo nicméně prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou měl vrátit nejpozději do 31. 7. 2019. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil 3 000 Kč, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. nejpozději do dne 31. 7. 2019) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.