Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 393/2021-51

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 56 778,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 495 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit:

-) částku ve výši 25 283,30 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 33 440,48 Kč od 22. 7. 2020 do 18. 12. 2020 vyčíslený na částku 4 040,72 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 33 440,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 945,48 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 495 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku ve výši 25 283,30 Kč, -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 33 440,48 Kč od 22. 7. 2020 do 18. 12. 2020 vyčíslený na částku 4 040,72 Kč, -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 33 440,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 945,48 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 56 778,30 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 21. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 8 577 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 63 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 21. 7. 2020. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem na svůj dluh uhradil částku ve výši 3 505 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení , (dále jen „“), vyzval soud žalovaného podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má v České republice povolený přechodný pobyt za účelem zaměstnání s platností do 18. 11. 2028, přičemž hlášen je na adrese adresa žalovaného. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 21. 1. 2019 smlouvu číslo včetně smluvních podmínek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 505 Kč a poslední 18. splátce ve výši 3 494 Kč RPSN činilo 127,77 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 35 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 18-19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného zákaznická karta, v němž je uvedeno, že žalovaný coby svobodný bydlel v nájmu, dosáhl základního vzdělání, neměl žádnou vyživovací povinnost, nevlastnil auto. Žalovaný byl zaměstnán jako pracovník skladu ve právnická osoba anonymizována dvě slova příjmení jméno, IČO, a to na plný pracovní úvazek, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu a dvě aktuální výplatní pásky. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 28 379 Kč, ostatní příjmy domácnosti činily 55 379 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného měly představovat částku 7 000 Kč, přičemž se jedná o odhadované výdaje žalovaného. Žalovaný prohlásil, že nemá jiné dluhy ani exekuce, přičemž ani z informačního systému soudu soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiné závazky či exekuce /viz karta zákazníka na č. l. 20 spisu a výpis věcí pro osobu žalovaného/. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh uhradil celkem částku ve výši 3 505 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26-31 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 25 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 21 včetně podacího archu lístku na č. l. 22 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 16-17, včetně podacího lístku na č. l. 23 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), když soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán u právnická osoba anonymizována dvě slova příjmení jméno, IČO, kde dosahoval průměrného příjmu ve výši 28 379 Kč, což zhruba odpovídá průměrné mzdě skladníka. Žalovaný je muž v produktivním věku, v době uzavření smlouvy nebyly proti žalovanému vedeny exekuce a ani neměl dluhy, které by byly soudně vymáhány. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

13. V řízení však bylo dále prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti předána částka 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 505 Kč a poslední 18. splátce ve výši 3 494 Kč. Ohledně odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí, že je posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovaly úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. , či M. příjmení v komentáři k  v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. ). V daném případě činil úrok 28 079 Kč za poskytnutí jistiny 35 000 Kč RPSN dle smlouvy činilo 127,77 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v lednu 2019 okolo 8,48 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrn výslovně uvedeného úroku a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než patnáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

14. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

15. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 31 495 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu úvěru (jistina úvěru 35 000 Kč mínus uhrazených 3 505 Kč). Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 283,30 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 29 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.

16. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (do dne 21. 7. 2020) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, avšak toliko z přiznané dlužné jistiny zápůjčky ve výši 31 495 Kč. Ve zbývající části byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut.

17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.