Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 185/2021-43
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Řízení se v části o zaplacení částka zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Řízení se v části o zaplacení [částka] zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně (právnická osoba) s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku v 14 splátkách po částka, úrok byl dohodnut ve výši 28 % ročně, dále byly dohodnuty poplatky a úplata, takže celkové náklady úvěru činily částka. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto došlo k zesplatnění k datum. Předmětem žaloby je jistina částka, úrok za sjednanou dobu částka, úhrada za poskytnutí úvěru částka, úhrada za administrativní činnost částka, smluvní pokuta částka a úrok z prodlení do datum ve výši částka, dále pak úrok z úvěru ve výši 10,37 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a sjednaného úroku. Pohledávka byla převedena v rámci prodeje části závodu na právnická osoba a následně žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 24 číslo.
2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr a vycházela z informací uvedených v žádosti, tedy že žalovaná je zaměstnaná s výdělkem částka, výše jejích výdajů činí částka, měsíční příjem celé domácnosti činí částka, výše měsíčních výdajů domácnosti činí částka. Majetková situace byla ověřena podle výplatních pásek a dokladů SIPO. Dále uvedla, že ve smlouvě byl sjednán úrok za období, na které byl úvěr poskytnut částka, poplatek za uzavírání ve výši částka, poplatek za správu úvěru částka a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště částka. Poplatek za uzavření ve výši částka yl zaplacen ihned při podpisu smlouvy. Žalovaná zaplatila po uzavření smlouvy celkem částka, celkem s poplatkem za uzavření smlouvy částka Smluvní pokuta je požadována ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky za každý den prodlení. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení žalobkyně uvedla, že je požadován za období od datum do datum ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny a pevně sjednaného úroku, který dle smlouvy přirostl dnem splatnosti k jistině, celkem částka. Ohledně části kapitalizovaného úroku ve výši částka vzala žalobkyně žalobu zpět. Soud v této části řízení zastavil podle § 96 o.s.ř.
3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky částka představující část smluvní pokuty. Soud i v této části řízení zastavil podle § 96 o.s.ř.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Ze smlouvy ze dne datum má soud za prokázáno, že mezi právnická osoba a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek právnická osoba poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků celkem ve výši částka v 14 splátkách po částka. Převzetí finanční částky v hotovosti při podpisu smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem.
6. Z žádost o poskytnutí úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr následující údaje: žalovaná byla vdaná, zaměstnaná, v domácnosti byly 2 výdělečně činné osoby, 2 děti do 15 let, bydlení v rodinném domě, v majetku byl dům, auto, pracovní poměr na dobu neurčitou, příjem žalované částka, průměrný příjem domácnosti částka, výdaje na bydlení částka, stravování částka, ostatní výdaje částka, průměrné výdaje žalované částka, průměrné výdaje domácnosti částka. Doklady k příjmům byly uvedeny výplatní pásky, k výdajům SIPO.
7. Z finanční analýzy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při svém hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr vzala v úvahu měsíční příjem žalované částka, výdaje částka, minimální měsíční výdaje částka, rezerva částka z čehož dovodila volné zdroje částka. K minimálním měsíčním výdajům dospěl právní předchůdkyně žalobkyně tak, že vzala v úvahu že v domácnosti jsou 2 výdělečně činné osoby, 2 děti do 15 let, výdaj na1. osobu tedy činí částka, na 2.osobu částka, na děti částka, celkem částka minimální výdaje domácnosti, z toho částka minimální výdaje žadatelky. Z předložených dokladů SIPO má soud za prokázáno, že výdaje za elektřinu. vodné a poplatky za TV a rozhlas činí okolo částka. Z výplatních pásek na jméno žalované má soud za prokázáno, že příjem činil částka až částka.
8. Z notářského zápisu a výňatku přílohy smlouvy o prodeji části závodu má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou přešla na právnická osoba
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s přílohou smlouvy, potvrzením o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky postupitelem má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
10. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila do podání žaloby celkem částka (včetně poplatku za uzavření smlouvy). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.
11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná.
17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
21. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z údajů, které poskytla žalovaná. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě do svých úvah při hodnocení zahrnula i příjem manžela žalované (téměř částka), přičemž tento příjem nebyl nijak doložen, ani ověřen, není zřejmé, z čeho příjem pochází. Prověření příjmové stránky se týká pouze žalované. I u jednání žalobkyně uvedla, že příjem partnera není nijak ověřován. Výdaje na bydlení uvedené v žádosti neodpovídají doloženým dokladům SIPO. Pokud je celkový měsíční průměr výdajů domácnosti (který odpovídá téměř přesně výdělkem žalované) dělen dvěma, chybí jakákoli doklad či doložené údaje o tom, že další výdělečná osoba v domácnosti má alespoň příjem, kterým by mohla pokrýt onu deklarovanou polovinu nákladů domácnosti.
23. Jestliže žalobkyně ve svém podání poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020 - 97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě.“, je zřejmé, že tomuto hledisku právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, neboť žádné doklady o příjmu manžela žadatelky k dispozici neměla.
24. Je třeba poukázat na závěr Ústavního soudu (sp.zn. III ÚS 4129/18 ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
25. Soud má za to, že právě tomuto kritériu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Ačkoli brala v úvahu celkové příjmy domácnosti, tedy i příjem manžela žadatelky a tyto zjevně zahrnula do své úvahy o příjmové stránce domácnosti, neopatřila si žádné informace o původu tohoto příjmu, natož jeho ověření. Ačkoli informace o nákladech na bydlení neodpovídají předloženým dokladům (navíc je zřejmé, že náklady i ve vlastní nemovitosti obsahují i jiné položky než elektřinu a vodné) neučinila žádná doplňující šetření či dotazy k odstranění těchto pochybností a nejasností. Zejména s ohledem na dvě nezletilé děti a evidentní nutnost ojíždění do práce (bydliště obec, pracoviště obec – Slavíč) se jeví uváděné„ ostatní výdaje“ ve výši částka jako ne zcela přiměřené. Ani ohledně této položky neprovedla právní předchůdkyně žalobkyně případné upřesnění a vysvětlení.
26. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v neměla k dispozici dostatek relevantních údajů k tomu, aby mohla tuto schopnost posoudit. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
27. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
28. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 ákč257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka částka, podle vyjádření žalobkyně zaplatila již částku částka. Proto je povinna vrátit částku částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
29. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
30. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že převážně úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.