Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 277/2021-36

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 112 324,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 24 234 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 83 090,62 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 535,20 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 66 274,79 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 523,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 66 274,79 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 090,62 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 24 234 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 24 234 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 83 090,62 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 535,20 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 66 274,79 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 523,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 66 274,79 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 090,62 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 24 234 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.7.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 112 324,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Jednalo se jednak o smlouvu číslo ze dne 1.10.2018, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 24 139 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1.4.2020. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 13.8.2019. Ke dni 10.12.2019 činila dlužná jistina částku 21 386,03 Kč, poplatek pak částku 13 967,59 Kč. Po tomto datu žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 29 %, a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 18.12.2020 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 5.1.2021 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 18 048 Kč. Žalobkyně dále dne 4.7.2018 uzavřela se žalovanou smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 65 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 62 237 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 21 423 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 23 660 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 17 154 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách po 5 302 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4.7.2020. Žalovaná i v tomto případě svůj dluh nehradila řádně a včas, ke dni 10.12.2019 činila dlužná jistina částku 44 888,76 Kč, poplatek částku 32 082,24 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 29 %, a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 18.12.2020 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 5.1.2021 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 47 718 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv tak, že od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované, konkrétně z potvrzení o příjmu, výpisů z bankovního účtu a z výměry podpory, které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná byla na mateřské dovolené, neměla žádný další závazek u jiné společnosti a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet předmětné zápůjčky je dostatečná. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky v celkové výši 112 324,62 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jednotlivé zápůjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 18.12.2020, a dále ode dne 19.12.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 31.12.2021. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení a řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení v nepřítomnosti žalované.

4. Přítomná žalobkyně setrvala na podané žalobě, neboť žalovaná v mezidobí na dluh ničeho neuhradila. Dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované vzhledem k tomu, že žalovaná originály důkazů předložila právní předchůdkyni žalobkyně pouze k nahlédnutí. Odkázala zcela na důkazní materiál založený ve spise s tím, že má za to, že je dostačující.

5. Soud provedl k důkazu y předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 4.7.2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 65 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 62 237 Kč (sestávající z úroku v částce 21 421 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 23 660 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17 154 Kč), tedy celkem částku 127 237 Kč, se žalovaná zavázal věřiteli uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 5 302 Kč, a poslední splátku ve výši 5 291 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

7. Zákaznickou kartou ze dne 4.7.2018 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, bydlí v nájmu, jako rodinný stav uvedla partnerka. Žalovaná měla tři vyživovací povinnosti a byla na mateřské dovolené. Čistý příjem uvedla ve výši 9 539 Kč, dále blíže nespecifikovaný ostatní příjem ve výši 4 800 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč. Celkový příjem měl činit 34 339 Kč. Žalovaná nevlastnila osobní automobil. V kolonce běžné měsíční výdaje byla uvedena částka 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná neměla žádnou jinou zápůjčku. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření výměr podpory a dva výpisy z bankovního účtu, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh devět splátek v období od 4.8.2018 do 13.8.2019 v celkové výši 47 718 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 1.10.2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 24 139 Kč (sestávající z úroku v částce 7 352 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 10 178 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 6 609 Kč), tedy celkem částku 54 139 Kč, se žalovaná zavázal věřiteli uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, a poslední splátku ve výši 3 003 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

10. Zákaznickou kartou ze dne 1.10.2018 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, jako rodinný stav uvedla partnerka. Žalovaná měla tři vyživovací povinnosti a byla na mateřské dovolené. Čistý příjem uvedla ve výši 14 589 Kč, dále blíže nespecifikovaný ostatní příjem ve výši 6 500 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 27 000 Kč. Celkový příjem měl činit 48 089 Kč. Žalovaná nevlastnila osobní automobil. V kolonce běžné měsíční výdaje byla uvedena částka 6 000 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná žalobkyni splácela dříve poskytnutou zápůjčku ve výši 5 302 Kč měsíčně. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření potvrzení o příjmu a dva výpisy z bankovního účtu, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

11. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 9.11.2018 do 13.8.2019 částku v celkové výši 18 048 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 25.1.2021. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 28.6.2021 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 4.7.2018 smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 65 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 62 237 Kč, tedy celkem částku 127 237 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 302 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 4.8.2018 do 13.8.2019 celkem částku 47 718 Kč. Dne 1.10.2018 dále uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 24 139 Kč, tedy celkem částku 54 139 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Při uzavření smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka. Žalovaná na dluh uhradila za období od 9.11.2018 do 13.8.2019 částku v celkové výši 18 048 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupila společnost právnická osoba s účinností ke dni 5.1.2021 pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen„ OZ“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle věta prvá , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 29 234 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření žádné ze smluv. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v kartě zákazníka ke smlouvě ze dne 4.7.2018 uvedla, že je na mateřské dovolené, má tři vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu s partnerem. Příjem domácnosti byl uveden v celkové výši 34 339 Kč, z toho příjem žalované ve výši 9 539 Kč a blíže nespecifikovaný ostatní příjem 4 800 Kč a další příjem 20 000 Kč. Rovněž měsíční výdaje v částce 6 000 Kč postrádaly bližší specifikaci. Žalovaná neměla v té době zápůjčku u jiné společnosti. Z karty zákazníka ze dne 1.10.2018 vyplývá, že žalovaná měla rodičovský příspěvek ve výši 14 589 Kč, ostatní opět nespecifikovaný příjem 6 500 Kč a další příjem 27 000 Kč. Celkový příjem domácnosti měl činit 48 087 Kč. Kolonka měsíčních výdajů obsahuje částku 6 000 Kč jakožto odhadované výdaje a částku 5 302 Kč představující splátku žalobkyní dříve poskytnuté zápůjčky. Žalovaná měla v případě obou karet předložit dva výpisy z bankovního účtu a rozhodnutí o přiznání dávky a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezkoumala, resp. o tom nepředložila soudu žádné důkazy, že příjem domácnosti žalované je skutečně takto vysoký a ani to, zda se zabývala příjmem partnera žalované. Ž předložených důkazů rovněž nevyplývá, co konkrétně tvořily výdaje žalované, resp. jaké skutečně hradí náklady na bydlení, zda se jedná skutečně o částku 6 000 Kč, která se zdá soudu v případě pětičlenné rodiny nepřiměřeně nízká; jaké jsou platby na SIPO, a další konkrétní výdaje na děti, stravu a na domácnost. Je rovněž s podivem, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v rozmezí tří měsíců další zápůjčku, když první zápůjčka ve výši 65 000 Kč s nemalým nákladovým zatížením ve výši 62 237 Kč měla být splacena do 4.7.2020, tedy došlo k souběhu splácení dvou poskytnutých zápůjček a nešlo v případě druhého závazku žalované o refinancování dříve poskytnuté zápůjčky. V případě žalované, která pobírá rodičovský příspěvek a není najisto postaveno, že celkové příjmy domácnosti dosahují skutečně uvedené výše nemohl soud než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ač v kartě zákazníka uvedla, že finanční situaci žalované ověřovala výpisy z účtu, potvrzením o přijmu a rozhodnutím o přiznání dávky, tyto a další relevantní důkazy soudu i přes výzvu ze dne 13.10.2021 nepředložila. Bez doložení těchto důkazů nebylo možné posoudit, zda žalovaná byla schopna zápůjčky splácet.

23. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet zápůjčky, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

24. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti obou smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

25. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 95 000 Kč (65 000 Kč + 30 000 Kč), a že žalovaná zaplatila celkem 65 766 Kč (tj. 47 718 Kč + 18 048 Kč), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 29 234 Kč, které je povinna vydat (95 000 Kč – 65 766 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoje pohledávky za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 29 234 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 29 234 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 9.2.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 6.1.2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 25.1.2021, a s ohledem na ust. o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 28.1.2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 8.2.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 10 % ročně (výrok I. rozsudku).

27. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, který byla v převážné části ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.