Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 95/2021-48
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 7 849,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 547,99 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z 2 547,99 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 5 302 Kč a 29% úrok ročně z částky 4 848,07 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 848,07 Kč od 27. 6. 2019 do 1. 1. 2020, 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 2 300,08 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 547,99 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z 2 547,99 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 5 302 Kč a 29% úrok ročně z částky 4 848,07 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 848,07 Kč od 27. 6. 2019 do 1. 1. 2020, 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 2 300,08 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 849,99 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 7 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední ve výši 246 Kč. Žalovaný uhradil do 18. 12. 2020 částku 4 200 Kč, na jistině dluží 4 848,07 Kč a na poplatku 3 001,92 Kč (při původní jistině 7 000 Kč a poplatku 5 302 Kč musel žalovaný uhradit více, a to 4 452,01 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena dotazem na jeho majetkové, pracovní, rodinné a jiné poměry s tím, že došlo k ověření oproti předloženým dokladům, vyžádaných od žalovaného, zejména pracovní smlouva a třikrát výplatní páska, viz zákaznická karta ze dne datum, žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný měl zaměstnání na plný pracovní úvazek s příjmem 16 530 Kč a dalším příjmem domácnosti 11 500 Kč, proto byl považován vzhledem k výši zápůjčky za dostatečně solventního. Žalobkyně požaduje zkapitalizovaný 29% roční úrok ve výši 1 374,70 Kč (za období od 2. 1. 2020 do 18. 12. 2020 z částky 4 848,07 Kč), zkapitalizovaný 9,75% roční úrok z prodlení ve výši 710,34 Kč (za období od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020), dále 29% úrok ročně z částky 4 848,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 848,07 Kč od datum do zaplacení. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum (středa) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku je od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o zápůjčce číslo na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s poplatkem 5 302 Kč, který se skládal z úroku 932 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč, poslední splátka ve výši 246 Kč. Splátky jsou splatné vždy do konce splátkového období, splátkovým obdobím je doba, za kterou musí klient uhradit jednu splátku zápůjčky. Bylo sjednáno týdenní splátkové období. První splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. První splátka byla splatná dne datum (středa), další splátky jsou splatné do konce dalšího následujícího splátkového období, tedy vždy do středy daného týdne. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum. Výše RPSN činí 312,54 %. Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaný tuto dne datum vyplnil tak, že požaduje poskytnutí zápůjčky 6 000 Kč, a dále uvedl, že bydlí jako spolubydlící (bez uvedení toho, kde, a jakou formu toto spolubydlení má, nájem, s kým bydlí, zda se spolupodílejí na nákladech bydlení apod.), má učňovské vzdělání, je ženatý, nemá auto, vyživuje dvě osoby, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u právnická osoba, jako manipulační dělník, s měsíčním příjmem 16 530 Kč, dalšími příjmy domácnosti 11 500 Kč (bez uvedení zdroje příjmu), při vyplnění karty byla předložena pracovní smlouva, resp. dle doložené kopie přílohy její dodatek ze dne datum, kterým se trvání pracovního poměru prodlužuje do datum, a tři výplatný pásky, výplatní páska za listopad 2018 s čistým příjmem 15 422 Kč, na účet po přednostních srážkách 11 366 Kč, za prosinec 2018 s čistým příjmem 17 638 Kč na účet po přednostních srážkách 14 901 Kč, za leden 2019 s čistým příjmem 23 966 Kč (žádné srážky), odhadované měsíční výdaje 9 500 Kč (bez jakéhokoli doložení výdajů, minimálně nákladů na bydlení), zápůjčku u jiné společnosti nemá, má bankovní účet, má kreditní kartu. Malým textem je na druhé straně dole uvedeno, že žadatel o zápůjčku čestně prohlašuje, že proti němu není veden výkon rozhodnutí ani exekuce, a ani si není vědom toho, že by mu hrozily. Obdobné ve vztahu k insolvenčnímu řízení. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 10 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Smluvní podmínky neobsahují ujednání o automatickém zesplatnění v případě prodlení vydlužitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni. Dle výňatku z přílohy číslo soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 74 ze 103). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
5. Z činnosti soudu bylo zjištěno, a to z řízení sp. zn. 3 C 89/2020 , že žalovaný měl v době sjednání zápůjčky dne datum závazek ze zápůjčky i u jiného nebankovního poskytovatele úvěru, a to společnosti právnická osoba, ze dne datum.
6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí zápůjčky, přičemž jeho původní záměr byl získat zápůjčku v hodnotě 6 000 Kč, jak vyplnil v zákaznické kartě. Dle samotné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, bylo mezi nimi nakonec uzavřeno ujednání, na základě kterého právnická osoba, poskytl žalovanému 7 000 Kč v hotovosti. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila o tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost s konstatováním, že tak plnil řádně (obecné tvrzení, že se doptával na majetkové, rodinné, pracovní a jiné poměry), a ve vztahu k této konkrétní zápůjčce dále doložila zákaznickou kartu klienta s uvedením vyplněných údajů, a dále kopii dodatku k pracovní smlouvě a tři výplatní pásky 11/ 2018, 12/ 2018, 1/ 2019. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Proto by měl standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI apod.), a uvedené zohlednit při posouzení jeho úvěruschopnosti. V tomto případě byl žalovaný lustrován dle tvrzení žalobkyně pouze v insolvenčním rejstříku a ve zbytku spoléhal úvěrující na skutečnosti sdělení, či podepsané (neboť byly předtištěny) v zákaznické kartě. Nelze vycházet pouze z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla uvedena shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když poskytl spotřebitelskou zápůjčku, aniž by na základě vyžadovaných informací, které byly velmi kusé, nevyžadoval doložení dalších tvrzení žalovaného k jeho majetkové situaci. Pokud žalovaný uvedl další příjem 11 500 Kč, měl právnická osoba, zjišťovat zdroj tohoto příjmu a zda je pravidelný, pokud žalovaný uvedl vyživovací povinnost ke dvěma osobám, měl právnická osoba, zjišťovat výši vyživovací povinnosti či ke komu je (i to může vypovídat o výši vyživovací povinnosti), pokud žalovaný uvedl, že bydlí jako spolubydlící, měl právnická osoba, vyžadovat doložení nákladů, které za bydlení„ v cizím“ hradí. Nic takového zapůjčitel nevyžadoval. Vystačil si s tvrzeným a částečně doloženým příjmem (pouze co do tvrzeného příjmu od právnická osoba), v rozsahu hlavního pracovního poměru mělo dle výplatních pásek zapůjčitele minimálně zarazit, proč jsou z čistého příjmu sráženy přednostní srážky (i to svědčí o poměrech žalovaného). právnická osoba, se měl zabývat doložením výdajů žalovaného co do základních životních potřeb. Uvedené vzbuzuje pochybnosti o způsobu, jakým právnická osoba, přistupoval k plnění této zákonné povinnosti, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytnutí zápůjčky žalovanému, přestože byly dány pochybnosti o jeho schopnosti dostát tomuto závazku, resp. vyhodnocení bylo učiněno na základě kusých a nevypovídajících informací. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku ze zápůjčky a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Z hlediska výpočtu dlužné částky je nutné od celkově poskytnuté zápůjčky 7 000 Kč odečíst platby realizované žalovaným 4 452,01 Kč, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 9,75 % ročně (ačkoliv dle prodlení 2. 1. 2020 by mohla žalobkyně požadovat úrok v sazbě 10 % ročně, protože požaduje méně, byl jí přiznán úrok z prodlení v této nižší sazbě, soud nemůže jít nad rámec žaloby). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 547,99 Kč (7 000 Kč mínus 4 452,01 Kč) s 9,75% úrokem z prodlení ročně z 2 547,99 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazeno dle předmětné smlouvy o zápůjčce poslední splátka do zaplacení. Žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by došlo k zesplatnění dříve, než dle splatnosti původně sjednané poslední splátky 1. 1. 2020. Proto lze úroky z prodlení přiznat až ode dne 2. 1. 2020 Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, soud tedy žalobu zamítl pro 5 302 Kč a 29% úrok ročně z částky 4 848,07 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 848,07 Kč od 27. 6. 2019 do 1. 1. 2020, 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 2 300,08 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 34 %, v rozsahu 66 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá ve 32 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.