Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 23/2021-120
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 73 103,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 53 103,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 800 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 53 103,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 800 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 73 103,28 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 800 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalobce požadoval zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, neuhrazené úroky z úvěru ve výši 17 041,28 Kč, neuhrazenou část inkasní služby ve výši 5 904 Kč, neuhrazenou část doplňkové služby„ Podpora“ ve výši 4 392 Kč (odklad splátek) a 2 x 7 488 Kč (odklad pro nemoc a z důvodu ztráty zaměstnání), náklady za upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného hradit sjednané splátky úvěru v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
4. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného jako spotřebitele hradit poskytnutý úvěr byla řádně a v zákonem požadovaném rozsahu před uzavřením předmětné smlouvy prověřena, a to předložením kopie občanského průkazu, dokladů o mzdě žalovaného a existenci jeho pracovního poměru a výpisem z jeho bankovního účtu. Dále žalobkyně prověřovala schopnost spotřebitele splácet úvěr informacemi z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí a výpisem z databáze neplatných dokladů, a to s negativním výsledkem. Z údajů uvedených samotným žalovaným vyplynulo, že je svobodný a má jednu vyživovací povinnost zřejmě ve výši 2 000 Kč (uvedeno jako náklady na dítě), přičemž věk dítěte nebyl uveden. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou od září 2019 v dělnické profesi. Žalovaný nebyl majitelem nemovitosti, přičemž náklady spotřebitele představovaly 6 800 Kč, aniž by byly blíže specifikovány. Žalovaný hradil 3 pravidelné závazky ve výši 1 100 Kč, 7 000 Kč a 6 000 Kč, bez specifikace výše těchto pravidelných splátek, a jeden jednorázový závazek ve výši 4 000 Kč u společnosti právnická osoba Příjem žalovaného představoval částku 23 276 Kč, ačkoliv z předloženého mzdového listu za únor 2020 vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 22 009 Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2020 vyplynulo, že jen za tento měsíc žalovaný uzavřel 3 závazky, a to u právnická osoba anonymizováno právnická osoba, kdy mu bylo vyplaceno 27 500 Kč, dále u společnosti právnická osoba, kde bylo vyplaceno 6 000 Kč, a půjčka ze smlouvy číslo kdy bylo žalovanému vyplaceno 7 000 Kč. Přes tyto tři jednorázové příchozí úhrady na účet žalovaného v březnu 2020 v celkové výši 40 500 Kč, činil konečný zůstatek na jeho účtu částku v tomto měsíci - 16,58 Kč. Jiné důkazy, které by prokazovaly pověření především výdajových poměrů žalovaného, nebyly žalobkyní předloženy ani označeny.
5. Soud u jednání nařízeného ve věci dne datum nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a z účasti se omluvila.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne datum, z e-mailové korespondence ze dne datum, z detailu pohybu ze dne datum a z datum, z výpisu ČNB – nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru, z potvrzení souhlasu s inkasem, z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce, z potvrzení o úhradě ze dne datum, z upomínek ze dnů datum a datum včetně dokladů o odeslání zásilek doporučenou poštou, ze zesplatnění úvěru ze dne datum včetně podacího lístku, ze zesplatnění úvěru včetně poslední předžalobní upomínky ze dne datum, z osobní informace k úvěru číslo ze znaleckého posudku číslo ze dne datum včetně příloh, ze shrnutí a srovnávání poskytovatelů úvěrů, z auditní zprávy produktu – spotřebitelského úvěru, z výstupu IR, z výsledku lustrace, z lustrace z nebankovního registru, z kopie občanského průkazu žalovaného, z kontroly číslo obč. průkazu v neplatných dokladech MVČR, z fotokopie rodného listu žalovaného, z výpisu z OR zaměstnavatele žalovaného, ze mzdového listu žalovaného za únor 2020, z pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum, ze mzdových výměrů žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020, z metodiky žalobkyně k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, z certifikátů žalobkyně a ze stanoviska ČNB má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl povinen zaplatit společně se sjednanými úroky ve výši 23 % ročně v kapitalizované výši 17 041 Kč v 72 splátkách ve výši 514 Kč měsíčně. Účastníci dále uzavřeli smlouvy o poskytnutí doplňkových služeb, a to inkasní služby a doplňkové služby anonymizováno. V případě doplňkové inkasní služby byl žalovaný povinen hradit po dobu 72 měsíců částku 82 Kč měsíčně za služby poskytnuté věřitelem, které představovaly jednorázové náklady na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasování plateb ze strany spotřebitele, bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu a další transakční náklady. V případě doplňkové služby anonymizováno – odklad splátek – mohl žalovaný při splnění smluvních podmínek požádat o odklad tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, což bylo zpoplatněno částkou 61 Kč po dobu 72 měsíců, celkem 4 392 Kč. Dále byla sjednána možnost přerušení splácení úvěru na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace žadatele o úvěr a možnost přerušení splátek na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, což v obou případech bylo zpoplatněno částkou 104 Kč za 1 měsíc po dobu 72 měsíců, celkem 2 x 7 488 Kč. Je nutné konstatovat, že tyto poplatky byl žalovaný povinen uhradit za celé období 72 měsíců i v případě, že závazek zanikl před uplynutím této doby a předmětné služby nemohly být spotřebitelem již po zániku závazku využity. V tomto směru soud považuje práva a povinnosti obou smluvních stran za nevyvážená a sjednaná v neprospěch spotřebitele. Součástí smlouvy bylo ujednání o nákladech za upomínání, kdy v případě zaslání první upomínky budou náklady s tím spojené představovat částku 300 Kč, v případě druhé upomínky částku 500 Kč. Ve smlouvě dále byla ujednána smluvní pokuta za prodlení úvěru, a to v ustanovení V. smlouvy, dále smluvní úroky za prodlení s inkasní službou dle ustanovení II. smlouvy o zřízení inkasní služby a smluvní pokuta v ustanovení V. bod 5.5 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Výše smluvní pokuty vycházela z úpravy zakotvené v zákoně č. 257/2016 Sb. , kdy smluvní pokuta může činit maximálně 50 % dosud nesplacené výše jistiny. Žalovaný neuhradil již první splátku úvěru splatnou dne 15. 5. 2020 ve výši 865 Kč, když tato splátka zahrnovala nejen splátku jistiny úvěru a úroku ve výši 514 Kč ale i splátku vyplývající z doplňkových služeb ve výši 351 Kč. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného po zaslání dvou upomínek ze dnů datum a datum došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 6. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky jednorázově, přičemž celkový dluh představoval 73 168,07 Kč. Ke dni podání žaloby představoval zůstatek dlužné částky 73 103,28 Kč a zahrnoval jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, neuhrazené úroky z úvěru ve výši 17 041,28 Kč, neuhrazenou část inkasní služby ve výši 5 904 Kč (72 splátek x 82 Kč), neuhrazenou část doplňkové služby„ anonymizováno“ ve výši 4 392 Kč (odklad splátek) - 72 splátek x 61 Kč a 2 x 7 488 Kč (odklad pro nemoc a z důvodu ztráty zaměstnání) – 72 splátek x 104 Kč x 2, náklady za upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (½ poskytnuté jistiny úvěru). Žalovaný byl před podáním žaloby písmeně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
11. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
12. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
13. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
19. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
20. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Předložení mzdového listu a výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc, z něhož vyplývá existence nejméně tří dalších peněžních závazků žalovaného vzniklých za dobu jednoho měsíce, soud nepovažuje za dostatečné. Faktické výdaje žalovaného nebyly žalobkyní prověřeny vůbec. Za této situace soud považuje dle zákona č. 257/2016 Sb. smlouvu o úvěru za neplatnou.
21. Soud má za to, že po provedeném dokazování lze dospět k závěru, že zde existuje i další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.
22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci řízení uzavřeli mimo základní smlouvy o poskytnutí úvěru další smluvní produkty, které tvoří nedílnou součást smlouvy a které představují nároky žalobkyně na zaplacení dalších splátek za služby, které však v případě ukončení smluvního vztahu nemohou být věřitelem již v žádném rozsahu poskytnuty. Jedná se o doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno. Těmito splátkami v celkové výši 351 Kč měsíčně se zcela neúměrně navyšuje celková cena za poskytnutý úvěr, kterou věřitel získá i v případě, že dojde k zániku závazku a on není objektivně schopen předmětné služby spotřebiteli poskytnout. V tomto směru soud spatřuje nevyvážené postavení obou smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Srovnáním těchto doplňkových služeb s pojistnými produkty poskytovanými jinými úvěrujícími v obdobných závazcích, jak je tvrzeno žalobkyní, nelze akceptovat. V případě pojistných závazků má pojistitel právo na zaplacení pojištění pouze za dobu existence pojistného vztahu, nikoliv za dobu, ve které již pojistný vztah neexistoval. Rovněž ze smlouvy o úvěru ani ze smluv o poskytnutí doplňkových služeb jednoznačně nevyplývá, jakým způsobem byly poplatky za tyto doplňkové služby stanoveny. Lze tedy uzavřít, že cenu za poskytnutí finančních prostředků jako úvěru nepředstavují jen sjednané úroky z úvěru, ale i cena těchto doplňkových služeb, která v celkovém součtu výrazným způsobem přesahuje obvyklou výši ceny úvěru u srovnatelných produktů poskytovaných bankovními i nebankovními subjekty.
23. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku a poplatků z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy a soud je považuje za neurčité. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání výhodného úvěru s uvedením zkreslující výše úrokové sazby. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o výši úroku a poplatcích za doplňkové služby za neplatné.
24. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru a poplatků za doplňkové služby. Jestliže tyto části právního jednání byly shledány neplatnými, nelze je od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku, inkasního poplatku a poplatku za doplňkové služby by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku, poplatku a dalších nepožadovaných služeb oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku a poplatcích, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě a poplatcích za upomínky.
25. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 20 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaný na tento závazek nic nezaplatil, představuje dluh částku 20 000 Kč.
26. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 8. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
27. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 53 103,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 800 Kč (30 800 Kč - 20 000 Kč) a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, nákladů na upomínání, poplatků a sjednaného úroku z prodlení.
28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla v převážné výši svého nároku neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.