Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 303/2017-148

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované anonymizována dvě slova údaje o zástupci

pro: úmyslné psychické ublížení na zdraví

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 696 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 15 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 696 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 15 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce podal dne 6.11.2017 u zdejšího soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhal odškodnění„ úmyslného psychického ublížení na zdraví“ s odůvodněním, že žalovaná se v listopadu 2012 přestěhovala se synem účastníků do jiného bydliště a změnila všechny kontakty na sebe i na syna jméno, narozeného rok, a to proto, že žalobce od října 2011 nemohl vydělávat peníze pro značné bolesti ramene, které vzniky v září 2011 při stěhování žalované a společného syna ze obec do obec, a žalobce tak nemohl platit výživné na syna. I když žalovaná, jako bývalá manželka žalobce, věděla ze soudních jednání o výživném, že je žalobce od počátku roku 2012 vážně nemocný a pro těžkou artrózu byl v září 2012 na operaci ramene, kdy mu byla část pažní kosti nahrazena endoprotézou, žalobcovo onemocnění a operaci neuznávala a trvala na tom, aby šel pracovat. Léčba ramene se žalobci protáhla nad 30 měsíců. Po zjištění, že se synem nemůže být v kontaktu, začal mít žalobce silné psychické problémy a na doporučení praktické lékařky začal chodit k psychiatričce v obec. Bydlel v tu dobu v obec v podnájmu. Od 1.6.2013 do 29.8.2013 byl hospitalizován v psychiatrické nemocnici v obec pro somatické bolesti s otoky a záchvaty s celkovým kolapsem organismu. Žalobce dosud dochází na kontrolu k psychiatričce v obec a bere léky, které ho stojí hodně peněz. Žalobce od listopadu 2012 až do 19.9.2016 nevěděl, kde jeho syn bydlí, o bydlišti syna se dozvěděl až z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, který proběhl 9.6.2016. Podle PČR obec měl žalobce v době výdělečné činnosti příjmy 20 000 Kč měsíčně čistého a z tohoto důvodu požaduje, aby mu žalovaná vyplácela zpětně od 1.10.2011 nemocenskou ve výši 60% z výdělku 20 000 Kč měsíčně až do poloviny července 2016. Žalobce po dvou operacích kostní náhrady pobírá plný invalidní důchod, vlastní průkaz ZTP, protože má artrózou vážně poškozeny všechny klouby a chodí pomocí dvou francouzských holí, trpí závratěmi a depresemi. Z invalidního důchodu je mu strhávána poměrně značná část peněz na oddlužení. Se synem byl v kontaktu téměř každý víkend do září 2012 a pak až o vánocích 2014 a pak v lednu 2015. Podle žalobce i vězni mají častější návštěvy svých dětí. Podle názoru žalobce žalovaná vychovala syna jméno v nenávisti vůči žalobci, syn otce zná, jen když potřebuje peníze na své koníčky. Žalovanou částku dodatečně specifikoval, na výzvu soudu, na 696 000 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když popírala tvrzení uvedená v žalobním návrhu, tedy zejména, že by znemožňovala žalobci kontakt se synem.

3. Žalobce ve výpovědi před soudem uvedl, že soudně upravený styk se synem nikdy neměl, ani o takovou úpravu styku nežádal, protože byl v té době nemocný (na podzim roku 2012). Uvedl dále, že nevěděl, že by mohl soud požádat o úpravu styku se synem. příjmení jméno bylo v roce 2011 anonymizováno let. Za celé žalované období, tedy od října 2011 do poloviny července 2016 syna vůbec neviděl, chtěl to řešit, ale neměl jak, protože neměl na syna žádný kontakt. V psychiatrické léčebně v obec byl hospitalizován od 1.6.2013 do 28.8.2013. Je přesvědčen, že v roce 2013 mu byl přiznán invalidní důchod II. stupně pro psychickou nestabilitu, a až od července 2016 má přiznánu invaliditu III. stupně pro artrózu. Před škodním obdobím byl OSVČ. Žalobce v posledních třech letech syna vůbec neviděl a do té doby ho viděl zhruba 1× ročně. Syn dal žalobci na sebe kontakt, až když mu měl žalobce začít posílat výživné. Tehdy syn žalobce navštívil v obec, ale vícekrát už nepřijel, a to i přesto, že mu žalobce posílal SMS.

4. Žalovaná ve výpovědi před soudem potvrdila, že žádná soudní úprava styku žalobce s dětmi stanovena nebyla, žalobce vyvolal řadu soudních sporů, ale o úpravu styku se synem nežádal nikdy. Žalobce odešel od rodiny někdy na jaře 2011 poté, co se dozvěděl, že žalovaná podala žalobu o rozvod, ale v místě dosavadního společného bydliště měl ještě řadu dalších měsíců uskladněno např. své nářadí a jezdil tam kdykoli bez vědomí žalované, takže se se synem mohl normálně stýkat. To bylo v anonymizováno v těsné blízkosti obec. Když účastníci po rozvodu hovořili o tom, co bude s dětmi, ujišťoval žalobce žalovanou, že bude bydlet poblíž obec, resp. v těsné blízkosti žalované a dětí, aby se mohl s dětmi běžně stýkat. Žalovaná se na konci září 2011 odstěhovala s dětmi do obec, kde bydleli do roku 2013. Žalobce přesně věděl kde, protože na tuto adresu rodinu stěhoval. Měl také možnost navštěvovat maminku žalované, která ho na návštěvy zvala. Se žalobcem se stýkala i sestra žalované, takže i od ní mohl mít a měl informace o tom, kde syn bydlí. Syn v tu dobu končil 9. třídu a šel studovat na střední školu. Žalobce měl i přesnou adresu střední školy, kde syn studoval a byl se synem i dcerou neustále v kontaktu na facebooku, s dcerou si telefonoval. Kdykoli žalobce chtěl, mohl se s dětmi vidět. Žalobce dluží synovi na výživném několik let, proběhl i soud, žalobce řekl, že syn není jeho biologickým synem a chtěl se syna zbavit. Žaloba o určení otcovství však byla zamítnuta. Pokud hovořil žalobce o tom, že přiměl syna, aby za ním jel do obec, bylo to v době, kdy byl syn ještě nezletilý. Bylo tedy spíše na žalobci, aby navštívil syna on. Když syn otce navštívil v obec, neproběhlo to dobře, protože žalobcova partnerka si nepřála, aby šel syn k nim domů. Rodina žalobce i žalované je rozhádaná, žalobce podával řadu žalob i na svoji rodinu, děti jsou v celkové citové disharmonii z toho, jak se žalobce chová. Žalovaná nikdy dětem nebránila v kontaktu s otcem, tedy se žalobcem, naopak je mnohokrát vyzývala, aby žalobce kontaktovaly. O jedněch vánocích poslala žalobci po dětech i cukroví. Žalobce před podáním žaloby žalovanou nevyzval k zaplacení žalované částky. Manželství účastníků bylo rozvedeno v roce 2011 a žalovaná si vůbec není vědoma, že by jakýmkoli způsobem nepříznivě ovlivnila žalobcův zdravotní stav. Manželství trvalo 26 let a zhruba do roku 1989 žalovaná nepozorovala nic, ale po sametové revoluci začal žalobce podnikat ve svém oboru zedník a tehdy začala žalovaná zjišťovat jeho psychickou labilitu, to, že nedokáže přijmout jiný názor, autoritu, vznikala velká spousta problémů s jeho klienty. V mezilidských vztazích v rodině dělal neustále problémy a měnil názory, ale nikdy se v souvislosti s psychickými problémy neléčil. Ještě za trvání manželství v posledních letech žalovaná několikrát se žalobcem mluvila o tom, aby přestal s podnikáním, že každý člověk má nějaké limity a on podnikání nezvládal, a ani starat se o sebe, a nabízela mu doprovod k lékaři, protože viděla, že s ním něco není v pořádku, ale vždy to skončilo hádkami a rozbroji a žalobce k lékaři nešel. Když bylo synovi ještě anonymizováno let, byl pro něj žalobce tatínek, kterého zbožňoval, ale postupem doby syn viděl, že se žalobce neustále vyhýbá povinnostem, že si na žalovanou vymýšlí věci, které jsou nepravdivé, a asi poslední kapka byl ten soud, kdy se chtěl žalobce zbavit svého rodičovství vůči synovi.

5. Z výslechu a doplňujícího výslechu svědka jméno celé jméno žalobce, syna účastníků, soud zjistil, že jeho vztah k otci je v podstatě řadu let neměnný, už několik let jsou spolu kontaktu pouze přes sociální sítě nebo telefonicky. Od doby, kdy se svědek s matkou odstěhoval z obec do obec, tedy někdy od roku 2014, se svědek s otcem viděl pouze několikrát, a to buď tak, že svědek přijel za otcem do obec, nebo žalobce přijel s přítelkyní do obec za dětmi. Je tomu tak z toho důvodu, že z obec do obec je poměrně značná vzdálenost a svědek je studentem denního studia a zároveň si přivydělává na brigádách, a to i o víkendech. Svědek však žádné napětí z otcovy strany ani ze své strany vůči otci nevnímá, nejsou ani mezi nimi žádné spory. Žalobce do ledna roku 2019 platil svědkovi výživné 500 Kč měsíčně, od té doby nic neplatí. Rodina bydlela společně do roku 2011, kdy se rodiče rozvedli. Když se rodina rozstěhovávala v souvislosti s rozvodem, maminka (žalovaná) hledala bydlení, a když je našla v obec, žalobce o tom informovala. Z obec se pak rodina odstěhovala přímo do obec. Žalobce se adresu následně dozvěděl. Matka svědka podporovala v návštěvách otce, nikdy se nestalo, že by mu bránila v jakémkoliv kontaktu s ním, nikdy otci neznemožnila se se svědkem vidět. Svědkova sestra, dcera účastníků, komunikovala s otcem podobně jako svědek. Je naprosto nereálné, že by mohla žalovaná bránit svědkově sestře v kontaktu s otcem, protože v tu dobu spolu již ani nežily, takže matka neměla na svoji dceru takový vliv. Žalovaná ani nikdy neměla zapotřebí zakazovat svědkovi kontakty s otcem. Pokud svědek žalobce nenavštívil v době jeho opakovaných hospitalizací, bylo to proto, že o nich nevěděl. Ať už žalovaná se svědkem, respektive jeho sestrou, bydleli v obec v část obce nebo v obec, vždycky o tom žalobce věděl, protože tam svědkovi posílal peníze i složenkou, takže musel znát konkrétní adresu. Žalobce sice v období 2012 až 2016 občas vyjádřil nespokojenost, pokud se týká četnosti kontaktů se svědkem, ale bylo to v době, kdy byl svědek ještě nezletilý, a pokud se s otcem viděl, bylo to ze svědkovy iniciativy, takže svědek dojel za otcem, i když to mělo být právě naopak, právě vzhledem k útlému věku svědka. V posledních několika letech žalobce svědkovi na studium nijak nepřispívá, a pokud se týká kontaktu, zjistil svědek, že si jej otec odebral na facebooku z přátel. V současné době svědek s otcem v kontaktu není, ani otec se s ním vůbec nesnaží kontaktovat. Žalovaná svědkovi v období října 2011 až července 2016 žádným způsobem nebránila v kontaktu se žalobcem, naopak svědka i jeho sestru nabádala, aby otce navštívili a napsali mu alespoň SMS a popřáli mu třeba k narozeninám nebo svátku.

6. Z výslechu a doplňujícího výslechu svědkyně jméno celé jméno žalované, dcery účastníků, soud zjistil, že bydlela s rodiči ve společné domácnosti asi do roku 2011, v tu dobu se rodiče rozváděli. Matka (žalovaná) ani svědkyni, ani jejímu bratrovi nikdy nebránila v kontaktu s otcem, naopak bratra několikrát nabádala, aby za otcem jel. Nikdy se nestalo, že by matka znemožnila svědkyni kontakt s otcem. Svědkyně se žalobcem vychází dobře, jsou v písemném kontaktu, ale nepříliš častém. Žalovaná do vztahu bratra a žalobce nikdy nezasahovala, i když vztahy mezi nimi jsou spíše na bodu mrazu. Žalobce vždy věděl, kde bratr a svědkyně s její matkou bydlí, když ne od nich, tak určitě od svědkyně. Žalobce si několikrát svědkyni stěžoval, že má problémy v kontaktu se synem, ale svědkyně mu řekla, že je bratr dospělý, a že se musí domluvit spolu. Matka ale bratrovi svědkyně v kontaktu s otcem nikdy nebránila. Svědkyně se odstěhovala od matky v roce 2012. Po určitém konfliktu s matkou se svědkyně odstěhovala ke známým a pak bydlela se žalobcem asi půl nebo tři čtvrtě roku, a poté se odstěhovala k příteli. Poté byla se žalobcem spíše v telefonickém kontaktu a občas se sešli, svědkyně za ním jezdila do obec, ale vídali se minimálně, a to z toho důvodu, že svědkyně dokončovala závěrečné zkoušky a bydlela s přítelem. Od žalobce se odstěhovala ne v dobrém, protože ji vyhodil, a to proto, že po ní chtěl 7 000 Kč nájemného a bylo to v době, kdy měl soudem stanoveno, že má na svědkyni platit 5 000 Kč alimenty, protože svědkyně v tu dobu studovala, a poté jí živil její přítel. Žalobce svědkyni několikrát napsal, proč nepřijede za ním, ale svědkyně v tu dobu chodila do práce a pak měla malé dítě, takže neměla tolik času, ale zvala ho na návštěvu k sobě. V období října 2011 až července 2016 žalovaná žádným způsobem neovlivňovala kontakty svědkyně a jejího bratra se žalobcem, i svědkyni říkala, že se například blíží žalobcovy narozeniny nebo svátek, ať mu nezapomenou napsat, a když jeli na Vánoce za žalobcem, nabízela pro něj buchty nebo koláče. Když bylo stanoveno výživné na svědkyni, žalobce platil pouze 4 měsíce. Soudně určený styk se žalobcem svědkyně neměla. Žalobce nikdy žádné doklady po svědkyni o jejím studiu nechtěl.

7. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, sestry žalované, soud zjistil, že s účastníky není v žádném kontaktu, se žalobcem asi 10 let a se žalovanou asi 8 nebo 9 let. Se žalovanou je to z rodinných důvodů, a pokud se týká žalobce, neměla důvod být s ním v kontaktu po rozvodu manželství se žalovanou. O vztazích mezi účastníky byla svědkyně informována pouze v době, kdy uzavřeli manželství a měli ještě malé děti, pak už o nich neví v podstatě nic. Není jí známa příčina rozpadu manželství účastníků. Podle svědkyně po rozvodu manželství účastníků syn i dcera navštěvovali otce v obec, ale bližší údaje o četnosti těchto návštěv svědkyně nemá. Svědkyně je v kontaktu pouze s dcerou účastníků, ale nikdy o žalobci ani žalované spolu nehovoří, protože dcera účastníků respektuje, že svědkyně s nimi není v kontaktu. Svědkyni tedy není nic známo o vztahu syna s oběma rodiči.

8. Mezi účastníky není sporu, že jejich manželství bylo rozvedeno v roce 2011.

9. Z kopie potvrzení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 29. 12. 2011 do 14. 7. 2016. Podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 29. 12. 2011 do 28. 8. 2012.

10. Z posudku o invaliditě, sp. zn. spisová značka – anonymizována dvě slova ze dne 20. 1. 2014 zpracovaného lékařem anonymizováno jméno příjmení soud zjistil, že u žalobce byla zjištěna porucha osobnosti a chronický vertebrogenní algický syndrom s radikulární symptomatologií. Stp. TEP pravého ramene pro artrózu. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a invaliditu II. stupně.

11. Z kopie posudku o invaliditě, sp. zn. spisová značka – anonymizováno ze dne 18. 7. 2016 soud zjistil, že žalobce trpí chronickým vertebrogenním algickým syndromem s radikulární symptomatologií, stp. TEP pravého ramene pro artrózu, disforií a klinerferterovým syndromem s tím, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a invaliditu III. stupně. Z posudkového zhodnocení je zřejmé, že žalobce byl uznán invalidním primárně pro postižení poruchou osobnosti se somatizací a opakovanými situačními dekompenzacemi, 13. 2. 2015 došlo ke změně invalidizující diagnózy, tou se stalo postižení páteře, kdy musí stále chodit o dvou francouzských holích proti bolesti dolních končetin, dominantně pravé. K datu zpracování posudku bylo u žalobce stanoveno těžké funkční postižení s poruchou hybnosti končetin a poklesem celkové výkonnosti značným omezením některých denních aktivit.

12. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil. Důkazní návrh žalobce na ustanovení znalce z oboru zdravotnictví k posouzení psychické újmy žalobce soud pro nadbytečnost zamítl.

13. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) a zjistil tento skutkový stav: účastníci byli manželé, jejich manželství bylo rozvedeno v roce 2011. V tomto roce se žalovaná se synem odstěhovala, nejprve do obec a poté do obec, v té době již dcera účastníků s matkou a bratrem nebydlela. Kontakty mezi žalobcem a dětmi byly sporadické i vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce posléze odstěhoval do obec. Žalobce byl informován o adresách bydlišť žalované a dětí, ať už žalovanou samotnou nebo dcerou, se kterou užil po dobu ½ až 3/4 roku v roce 2012 i ve společné domácnosti. Žalobce se nikdy nedomáhal soudní úpravy styku se synem. Žalovaná žalobci nikdy v kontaktu s dětmi nebránila. Žalobci byla přiznána invalidita II. stupně v souvislosti s ortopedickým onemocněním a zjištěnou poruchou osobnosti, v roce 2016 invalidita III. stupně pak již pouze z jiných, než psychických, zdravotních důvodů.

14. Pokud žalobce tvrdil, a na těchto tvrzeních postavil žalobu, že žalovaná mu mařením kontaktu s dětmi, resp. především se synem, způsobila psychickou újmu, která je příčinou jeho nepříznivého zdravotního stavu, a vznikla mu tak škoda, vyčíslená žalobcem jako 60% nemocenských dávek měsíčně z čisté mzdy 20 000 Kč, pak tato žalobní tvrzení neprokázal, ač byl soudem poučen podle a odst. 1, 3

15. Vzhledem k datu tvrzeného vzniku újmy (škody) posuzoval soud žalobní nárok, s odkazem na ust. , občanský zákon v platném znění podle příslušných ustanovení občanského ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen )

16. Podle ust. ,3 každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

17. Předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzických osob podle shora citovaného zákonného ustanovení jsou porušení právní povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění.

18. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná ve vztahu k žalobci porušila jakoukoli právní povinnost a že by tím žalobci způsobila újmu, která je předmětem tohoto řízení. Nebylo totiž prokázáno, že by žalovaná znemožňovala žalobci kontakt se synem, resp. oběma dětmi. Toto žalobní tvrzení bylo naopak vyvráceno shodnými výpověďmi obou slyšených svědků – syna a dcery účastníků, kteří potvrdili obranu žalované, že žalobce měl možnost se s dětmi vídat, znal adresu, kde žalovaná se synem bydlí, po určitou dobu dokonce sdílel s dcerou po jejím odchodu od matky společnou domácnost. Byla to naopak žalovaná, kdo nabádal obě děti ke kontaktům se žalobcem. Žalobci kromě toho nic nebránilo podat návrh k soudu na úpravu styku s tehdy ještě nezletilým synem. Jeho nynější tvrzení, že o takové možnosti nevěděl, když kromě toho proběhla i další řízení ve věci péče o děti, resp. syna účastníků, se jeví jako málo pravděpodobné. Žalobní tvrzení nepodpořila ani výpověď žalobcem navržené svědkyně jméno příjmení, která se s účastníky v době rozhodné nestýkala. Za této důkazní situace je proto nadbytečné provádět dokazování k příčinám zdravotního postižení žalobce, protože absentuje základní předpoklad vzniku občanskoprávní odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu – její protiprávní jednání. I kdyby žalobce prokázal, že důvodem jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti a přiznání invalidního důchodu, a s tím související žalované újmy, bylo psychické onemocnění vyvolané stresovou zátěží, nic by to neměnilo na tom, že nebylo prokázáno škodní jednání žalované, a tedy ani příčinná souvislost mezi vznikem žalobcem tvrzené újmy (škody) a jednáním žalované. Soud proto neprováděl další dokazování znaleckým zkoumáním příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobce, a žalobu pro nedůvodnost zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalované. Ty soud přiznal podle ve spojení s  (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 31.8.2019, účast při jednání u soudu dne 13. 12. 2019, účast při jednání u soudu dne 19. 6. 2020) ve výši 3 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. ve spojení s odst. 2 téhož paragrafu soud přiznal odměnu ve výši 50 % za 1 úkon právní služby (účast při jednání u soudu dne 26. 2. 2020, které bylo odročeno bez jednání). Soud nepřiznal úkon za studium spisu dne 29. 8. 2019, protože tento úkon lze přiznat pouze v rámci trestního řízení (viz citované vyhlášky). V souladu s ust. citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se s 5 úkony právní služby ve výši 300 Kč za 1 úkon (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 31.8.2019 při jednání u soudu dne 13. 12. 2019, účast při jednání u soudu dne 26.2.2020 a účast při jednání u soudu dne 19. 6. 2020). Celkové náklady tak činí přiznaných 15 450 Kč. Soud nerozhodoval o separaci nákladů řízení za úkon právní služby (účast při jednání soudu dne 26. 2. 2020), protože žalobce svoji nepřítomnost doložil lékařským potvrzením MUDr. jméno příjmení z polikliniky obec, spol. s.r.o., a proto podmínky pro rozhodnutí podle ust. nebyly naplněny.

20. V souladu s ust. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení na účet její právní zástupkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.