Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 59/2019-112

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného údaje o žalované anonymizováno 5 slov adresa

pro zaplacení 178 500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje, co do částky 23 799 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 52 875 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž by soud uložil žalované zaplatit částku 101 826 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízen 27 526 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje, co do částky 23 799 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 52 875 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, jíž by soud uložil žalované zaplatit částku 101 826 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízen 27 526 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 24. 9. 2019 po žalované domáhal zaplacení částky 178 500 Kč spolu s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn.: s tím, že žalobce nejprve uvedl, že v uvedeném řízení podal dne 10. 3. 2013 žalobu na popření otcovství. Věc byla pravomocně skončena dne 4. 1. 2019. Nicméně poté rozporně v žalobě uvedl, že řízení bylo pravomocně skončeno již dne 30. 10. 2018. Uvedl, že doba řízení byla nepřiměřeně dlouhá, ačkoliv se na délce řízení nepodílel, přesto bylo řízení pravomocně skončeno až po 6 letech. Namítal, že i přes vypracování znaleckého posudku, jež ho vyloučil jako biologického otce nezletilého, se soudy s tvrzeními žalobce a jeho důkazy neztotožnily. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Poukázal, že po dobu 6-ti let žil v nejistotě, přestože svůj zájem o vyřízení věci prezentoval po celou dobu řízení. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 178 500 Kč spolu s příslušenstvím, kterou určil dle konstantní judikatury, tj. 17 000 Kč za rok. Za první dva roky operoval s náhradou v poloviční výši, celkově by tak za 6 let řízení mělo být žalobci přiznáno zadostiučinění v základní výši 85 000 Kč. Poté žalobce přistoupil k navýšení této částky o 20 % s ohledem na skutečnost, že řízení nebylo složité, dále o 40 % z důvodu svého přístupu, když po celou dobu řízení měl maximální snahu na nejrychlejším vyřešení věci, z důvodu průtahů u jednotlivých instancí pak částku navýšil o dalších 10 % a pro zásah do svých osobnostních práv částku navýšil ještě o dalších 40 %. V souhrnu tedy žalobce základní částku navýšil o 110 %, tj. o dalších 93 500 Kč. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 28. 3. 2019, což žalovaná podáním z téhož dne žalobci potvrdila, ovšem jeho nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě neprojednala, proto z opatrnosti podal tuto žalobu a požadoval úrok z prodlení z žalované částky od 29. 9. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 19. 11. 2019, ve kterém namítla, že nárok žalobce je promlčen, když tento byl uplatněn dne 28. 3. 2019, žaloba byla podána dne 30. 9. 2019, nicméně pravomocně bylo o návrhu na popření otcovství rozhodnuto již dne 22. 8. 2018, tedy k předběžnému uplatnění nároku došlo po uplynutí promlčecí lhůty a z tohoto důvodu je podaná žaloba nedůvodná a namítá promlčení nemajetkové újmy. Konkretizovala, že žalobce vznik nemajetkové újmy spojuje toliko s podaným návrhem na popření otcovství s tím, že návrh na popření otcovství byl pravomocně zamítnut dne 22. 8. 2018, avšak žalobce nejpozději již dne 15. 1. 2018 věděl, že bude v řízení neúspěšný, když toho dne nabylo právní moci rozhodnutí o neprominutí zákonné popěrné lhůty. Ze všech citovaných důvodů proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 18. 12. 2020 rozsudkem č. j.: -59 tak, že žalobu zamítl, neboť shledal námitku promlčení důvodnou. Vzal za prokázané, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení o popření otcovství, jež pravomocně skončilo dne 22. 8. 2018 a jelikož žalobce uplatnil svůj nárok o soudu dne 28. 3. 2019, shledal jej promlčeným.

4. Usnesením odvolacího soudu z 30. 6. 2021 byl jmenovaný rozsudek zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že není zcela jednoznačně patrné vymezení požadovaného nároku toliko ve vztahu k nepřiměřené délce řízení o popření otcovství a zavázal zdejší soud, aby žalobce poučil k doplnění skutkových tvrzení stran nesprávného úředního postupu tak, aby bylo patrné, zda se domáhá odškodnění jen za řízení o popření otcovství, nebo i za řízení ve věci péče o nezletilé.

5. K výzvě soudu z 28. 7. 2021 žalobce ve svém podání a následně při jednání soudu dne 3. 11. 2021 uvedl, že uplatňuje nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem – dlouhodobost řízení, a to výlučně ve vztahu k řízení o úpravu poměrů k nezletilému sp. zn. vedeného před Okresním soudem v Chomutově (dále jen„ napadené řízení“) s tím, že naříkané řízení bylo zahájeno dne 4. 9. 2013 a pravomocně bylo skončeno dne 4. 1. 2019. Poukázal, že byl po dobu několika let v nejistotě, zda a kolik finančních prostředků bude určeno k plnění jeho vyživovací povinnosti k dítěti, jehož není biologickým otcem. Základní zadostiučinění požadoval ve výši 73 667 Kč. Poté žalobce přistoupil k navýšení této částky o 20 % s ohledem na skutečnost, že řízení nebylo složité, dále o 40 % z důvodu svého přístupu, když po celou dobu řízení měl maximální snahu na nejrychlejším vyřešení věci, z důvodu průtahů u jednotlivých instancí pak částku navýšil o dalších 10 % a pro zásah do svých osobnostních práv částku navýšil ještě o dalších 40 %, tj. základní částku přiměřeného zadostiučinění navýšil o 110 %, tj. o částku 81 034 Kč. Po korekci žaloby vzal žalobu co do částky 23 799 Kč s příslušenstvím zpět, proto soud řízení pro částečné zpětvzetí žalobce co do částky 23 799 Kč zastavil (výrok I.), a to ve smyslu ustanovení , když žalovaná se zpětvzetím souhlasila.

6. Žalovaná při jednání soudu dne 2. 11. 2021 namítala, že pokud žalobce po výzvě soudu trvá na tom, že žaloba byla podána za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve věcech stanovení výživného pro nezletilého, nelze z toho vyvozovat nejistotu, resp. zvýšený význam ohledně druhého, statusového, řízení, ve kterém bylo projednáváno popření otcovství.

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

8. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově dne 28. 3. 2019.

9. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově (dále jen„ okresní soud“) sp. zn. vedeného pod sp. zn. , soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Ze spisového přehledu se podává, že opatrovnické řízení bylo vedeno pod sp. zn. . Dne 4. 9. 2013 podala matka nezletilého návrh na úpravu výchovy a výživy nezletilého. Usnesením soudu z 24. 1. 2014 bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka nezletilému, referátem soudu z téhož dne byli oba účastníci obesláni soudem s tím, ať sdělí své příjmy a byla podána žádost o přešetření poměrů. Dne 27. 1. 2014 do spisu nahlížel žalobce. Dne 10. 3. 2014 byla soudu doručena žaloba na popření otcovství datovaná dnem 6. 3. 2014, plná moc právní zástupkyni žalobce datovaná dnem 28. 2. 2014. Dne 5. 3. 2014 byl u zaměstnavatele žalobce a matky nezletilého učiněn dotaz na výši mzdy, usnesením soudu ze 7. 4. 2014 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, soudu byla doručena zpráva OSPOD o poměrech v rodině. Referátem soudu ze 14. 4. 2014 bylo nařízeno jednání na 20. 5. 2014. Dne 7. 4. 2014 byl ve věci zaplacen soudní poplatek. Dne 15. 5. 2014 si žalobce podává návrh na přerušení řízení a současně zakládá žádost o odročení jednání. Z úředního záznamu z 20. 5. 2014 se podává, že zástupci účastníků byli vyrozuměni, že se jednání odročuje na neurčito za účelem vyčkání rozhodnutí ve věci popření otcovství. Dne 25. 6. 2015 zaslal žalobce soudu dotaz, v jaké fázi se nachází řízení o popření otcovství. Referátem z 29. 10. 2015 byla matce nezletilého zaslána k vyjádření žaloba na popření otcovství. Dne 13. 11. 2015 bylo doručeno vyjádření žalované, referátem soudu z 25. 11. 2015 bylo toto vyjádření přeposláno žalobci. Referátem soudu ze 7. 12. 2015 bylo nařízeno jednání na 8. 3. 2016. Dne 3. 3. 2016 byla doručena další zpráva OSPOD o poměrech nezletilého. Dne 8. 3. 2016 proběhlo ve věci jednání. Dne 31. 3. 2016 bylo doručeno podání žalobce s důkazními návrhy. Dne 4. 4. 2016 došlo podání žalované, jeho doplnění pak 5. 4. 2016. Usnesením soudu č. j.: -54 z 9. 5. 2016 byl ve věci ustanoven znalec z odvětví genetiky. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 8. 6. 2016. Dne 5. 1. 2017 byl nezletilému ustanoven opatrovník pro řízení o popření otcovství, bylo nařízeno jednání na 14. 3. 2017. Usnesením soudu č. j.: -82 z 13. 1. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 18. 1. 2017 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání, referátem soudu z téhož dne bylo jednání odročeno na 23. 3. 2017. Dne 2. 2. 2017 obeslána svědkyně z důvodu nedoručení předvolání. Dne 6. 2. 2017 byla soudu doručena žádost matky o odročení. Z úředního záznamu z 8. 2. 2017 vyplývá, že zástupci účastníků byli vyrozuměni o odročení jednání na 25. 4. 2017. Dne 20. 2. 2017 bylo soudem proplaceno znalečné. Dne 24. 4. 2017 byla soudu doručena omluva svědka z účasti na nařízeném jednání. Dne 25. 4. 2017 proběhlo jednání, odročeno na 6. 6. 2017. Dne 2. 6. 2017 došlo vyjádření otce, dne 6. 6. 2017 proběhlo ve věci jednání. Usnesením soudu č. j.: -108 z 19. 6. 2017 bylo rozhodnuto, že se žalobci nepromíjí zmeškání popěrné lhůty k popření otcovství k nezletilému. Žalobce si dne 7. 7. 2017 podal ve věci odvolání, spis byl dne 25. 7. 2017 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 1. 9. 2017 bylo odvolacímu soudu přeposláno došlé vyjádření matky. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z 6. 12. 2017 bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 2. 1. 2018. Referátem soudu ze 4. 1. 2018 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením z 31. 1. 2018 bylo spojeno řízení o úpravu péče a výživy a o určení otcovství. Referátem soudu z téhož dne bylo nařízeno jednání na 20. 3. 2018 a nezletilému byl ustanoven opatrovník. Dne 19. 2. 2018 byla soudu doručena žádost matky o odročení jednání. Referátem soudu z 21. 2. 2018 bylo jednání odročeno na 17. 4. 2018. Dne 5. 4. 2018 byla soudu doručena další zpráva OSPOD o poměrech nezletilého. Dne 17. 4. 2018 proběhlo ve věci jednání, přičemž za účelem poskytnutí lhůty rodičům k návštěvě poradny pro mezilidské vztahy bylo jednání odročeno na 7. 6. 2018. Dne 18. 5. 2018 byl zaslán přípis poradně s dotazem na výsledek setkání rodičů. Z úředního záznamu z 6. 6. 2018 se podává, že rodiče nezletilého navštívili poradnu dne 30. 5. 2018. Dne 7. 6. 2018 proběhlo ve věci jednání. Rozsudek č. j.: -200 byl vyhlášen dne 12. 6. 2018 s tím, že výrokem I. bylo rozhodnuto, že se žaloba z 6. 3. 2014 na popření otcovství k nezletilému zamítá, výrokem II. bylo rozhodnuto, že se nezletilý svěřuje na dobu před a po rozvodu do péče matky, výrokem III. a IV. bylo rozhodnuto o výživném a výrokem V. a VI. o nákladech řízení. Dne 28. 6. 2018 byla soudkyni prodloužena lhůta k sepsání rozsudku. Referátem soudu z 27. 7. 2018 byl rozsudek vypraven. Dne 20. 8. 2018 bylo doručeno odvolání žalobce do výroků III. - V. Referátem soudu z 22. 8. 2018 bylo odvolání žalobce zasláno matce k vyjádření. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 18. 9. 2018. Referátem odvolacího soudu z 11. 10. 2018 bylo nařízeno jednání na 13. 11. 2018. Dne 26. 10. 2018 byla soudu doručena další zpráva OSPOD o poměrech nezletilého. Jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 13. 11. 2018, rozsudek č. j.: -236 byl odvolacím soudem vyhlášen dne 20. 11. 2018, spis byl vrácen okresnímu soudu dne 2. 1. 2019, přičemž byl rozeslán referátem soudu z 3. 1. 2019 s tím, že nabyl právní moci dne 4. 1. 2019.

10. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 28. 3. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. ).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 1. 2014, kdy byl nahlížet do spisu a je tedy patrné, že měl již povědomost o probíhajícím řízení. Řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, tj. od doby podání návrhu matky na zahájení řízení dne 4. 9. 2013, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 4. 1. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v ústí nad Labem č. j.: -236, tj. 4 roky a 11 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo po procesní stránce složitější, neboť ve vedlejším řízení bylo rozhodováno o popření otcovství žalobce, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byl shledán průtah o délce 17 měsíců a jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobce. S ohledem na uvedené, zejména pak s přihlédnutím k předmětu řízení, jímž bylo řízení o úpravě poměrů k nezletilému synovi, tj. řízení, jemuž by měl soud věnovat zvýšenou pozornost a k celkové délce řízení téměř 5 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože délka řízení byla z podstatné části zapříčiněna probíhajícím vedlejším řízení o pření otcovství žalobce. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání téměř 5 let, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 58 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Žalobce požadoval základní částku za rok řízení 17 000 Kč, avšak základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími proto považoval soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč, tj. z dolní hranice citovaného rozmezí. Požadavek žalobce, aby mu byla přiznána náhrada ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení, tudíž soud seznal nepřiměřeným.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení po skutkové i hmotněprávně stránce za standardní, neboť jeho předmětem byla věc péče o nezletilé, konkrétně návrh matky na svěření nezletilého syna do výchovy, proti němuž žalobce jako otec nezletilého nebrojil a předmětem sporu bylo ve své podstatě jen stanovení výše výživného. Ovšem soud shledal řízení složité po procesní stránce, neboť ve vedlejším řízení probíhal spor o popření otcovství a z úředního záznamu z 20. 5. 2014 založeném ve spise se podává, že zástupci účastníků byli vyrozuměni, že se nařízené jednání odročuje na neurčito za účelem vyčkání rozhodnutí právě ve věci popření otcovství. Ve vedlejším řízení byl zpracováván znalecký posudek z genetiky, bylo prováděno dokazování výslechem svědků. Vedlejší řízení pravomocně skončilo dne 22. 8. 2018 poté, co bylo napadené řízení spolu s vedlejším řízením spojeno usnesením okresního soudu z 31. 1. 2018 k společnému projednání. Za procesní složitost soud snížil základní částku zadostiučinění o 20 %.

24. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně ve věci rozhodoval jedenkrát, odvolací soud rovněž tak, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, když toliko dne 18. 1. 2017 podal žádost o odročení jednání.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tyto postupovaly v řízení plynule a koncentrovaně a činily úkony směřující k vydání rozhodnutí ve věci samé až na průtah v období od 20. 5. 2014, kdy byli účastníci vyrozumění o probíhajícím vedlejším řízení do 29. 10. 2015, kdy byla matce nezletilého zaslána žaloba otce na popření otcovství. Ačkoliv je zmiňovaný průtah jediným, nečinnost soudu trvající zhruba 17 měsíců významnou měrou přispěla na délce namítaného řízení a proto soud za postup orgánů veřejné moci základní částku zadostiučinění o 10 % zvýšil.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Přestože si je soud vědom, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v opatrovnických řízeních (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), neboť tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), je vždy nezbytné zohlednit konkrétní okolnosti případu. V poměrech projednávané věci byl předmětem řízení návrh matky na svěření nezletilého syna do péče a návrh na stanovení výživného. Otec se návrhu na svěření nezletilého syna do péče matky nikterak nebránil, ba naopak z napadeného řízení se podává, že žalobce se s nezletilým synem v té době již nevídal, nekupoval mu dárky, nejevil o něj opravdový zájem. Na jeho výchově a výživě se podílel jen finančně. Se zřetelem na citované se jednalo ve své podstatě o majetkový spor, a proto soud zvýšený význam pro žalobce neshledal a uvedený markant v hodnocení soudu nepromítl.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 10 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 52 875 Kč. Soud nárok žalobce ve zbývající části neshledal opodstatněným a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (101 826 Kč) jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 28. 3. 2019. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 19. 3. 2021 do zaplacení (2. 5. 2021). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 28. 3. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 28. 9. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 29. 9. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. ). Úrok z prodlení soud přiznal z žalovanou uznané částky, jež žalobci jako přiměřené zadostiučinění dne 3. 5. 2021 zaplatila.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 25 526 Kč. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, účasti na jednání soudu dne 8. 12. 2020 a 3. 11. 2021 a sepis odvolání. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z pěti vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Pro úplnost soud uvádí, že účelným neshledal repliku k vyjádření žalované z 19. 11. 2019, když k takovému vyjádření nebyl soudem vyzván a bylo mu zasláno jen na vědomí. Účelným neshledal ani sepis vyjádření k výzvě soudu z 30. 8. 2021, k němuž byl soudem vyzván, protože žaloba nebyla bezvadná. K tomu cestovné k jednání soudu dne 8. 12. 2020 vozidlem AUDI, RZ 7 anonymizováno, vzdálenost obec – obec a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 96, se základní náhradou za 1 km 4,20 Kč při ceně PHM 36 Kč litr, při spotřebě 9,6 l /100 km = sazba za 1 km – celkem 7,66 Kč. Tedy 192 km x 7,66 Kč = 1 471 Kč a k jednání soudu dne 3. 11. 2021 vozidlem AUDI, RZ anonymizována dvě slova, vzdálenost obec – obec a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 96, se základní náhradou za 1 km 4,40 Kč při ceně PHM 31,50 Kč litr, při spotřebě 9,6 l číslo km = sazba za 1 km – celkem 7,42 Kč. Tedy 192 km x 7,66 Kč = 1 425 Kč Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle vyhlášky za 12 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 1 200 Kč. Soud dále advokátu přiznal dle ust. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem.

31. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.