Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 352/2021-49

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 552,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 592,40 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 814,91 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 960,38 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 258,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 592,40 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 814,91 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 960,38 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 258,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 15 552,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 7. 8. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 12 888 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 7. 10. 2019. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 8 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 7. 10. 2019. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 10 960,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 8 927,62 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 592,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 15. 3. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání podáním ze dne 16. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 4 592,40 Kč (představující smluvní pokutu) a kapitalizovaného úroku ve výši 10 814,91 Kč zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Podle ustanovení , (dále jen „ “) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.).

6. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 7. 8. 2018 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platil 18 dne v měsíci splátku 1 992 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnaný. Jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 17 312 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a měsíční výdaje za internet 500 Kč. Žádost je žalovaným podepsána.

8. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 7. 8. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaný svým podpisem potvrdil, že tyto převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 888 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný jako zájemce o úvěr potvrdil, že od předchůdkyně žalobkyně obdržel veškeré informace o spotřebitelském úvěru.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

12. Z informace o předání do advokátní kanceláře a výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu.

13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde byl žalovaný upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaný tuto částku převzal a zavázal se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 8 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

15. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 7. 8. 2018 žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 8 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá zkoumání, a to zkoumání žádosti o úvěr, nicméně ne zcela v souladu se zákonnými pravidly. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně dále již nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 15 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 8 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 7 000 Kč (tj. 15 000 – 8 000 = 7 000 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 16. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (18. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok II.).

25. Ve výroku III. tohoto rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 3 960,38 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 258,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (viz výše).

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s  dle částečného úspěchu žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 7 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 7 065,21 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 3 960,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 814,91 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 4 592,40 Kč, včetně úroků z prodlení specifikovaných ve výroku III. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina včetně úroků z prodlení na jeho straně celkem 21 774,09 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 28 839,30 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 24,5 %, úspěch žalovaného 75,5 %. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.