Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 293/2021-60

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 21 472,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 19 079 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 469,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 804,92 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 548,07 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 469,07 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, částky 924,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 19 079 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 469,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 804,92 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 548,07 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 469,07 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, částky 924,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 21 472,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 15. 8. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 18 894 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč, se splatností poslední splátky dne 15. 10. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 2 921,01 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 15. 10. 2020. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 20 548,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 17 804,92 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč a smluvní pokutu ve výši 924,66 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 2. 6. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. V podání došlém soudu dne 20. 12. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl své osobní údaje, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje a zaměstnání. Žalovaný byl vyhodnocen jako způsobilý splácet úvěr ve výši 22 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 921 Kč, když žalovanému měsíčně zbývala k úhradě ostatních závazků částka 11 088 Kč. Předchůdkyni žalobkyně byly předloženy dokumenty – výpisy z běžného účtu a pracovní smlouva k ověření údajů uváděných žalovaným. Žalovaný dále nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 8. 2019 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 22 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platil 15 dne v měsíci splátku 2 921 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě, má středoškolské vzdělání s maturitou, je od 4. 8. 2016 zaměstnaný. Jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 20 588 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3 090 Kč. V seznamu dluhů pak žalovaný uvedl dluh ve výši 31 300 Kč u právnická osoba a 11 000 Kč u anonymizováno. Žádost je podepsána žalovaným.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15. 8. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, když žalovaný svým podpisem potvrdil, že tyto převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 40 894 Kč, představující jistinu ve výši 22 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 894 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný jako zájemce o úvěr potvrdil, že od předchůdkyně žalobkyně obdržel veškeré informace o spotřebitelském úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

10. Z výzev k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 3. 2021, ze dne 6. 4. 2021 a ze dne 4. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 a připojeného podacího archu ze dne 4. 6. 2021, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde byl žalovaný upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 8. 2016 ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 4. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 8. 2016 zaměstnán u právnická osoba s.r.o., IČO, jako technik, na dobu neurčitou.

13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc duben 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 9 874,39 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 67,23 Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc květen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 67,23 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 914,53 Kč.

15. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc červen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 914,53 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 1 720,65 Kč.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč, žalovaný tuto částku převzal a zavázal se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 894 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 2 921 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 2 921 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

17. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 15. 8. 2019 žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 2 912 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

25. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (zkoumání žádosti o úvěr, pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doložených výpisů z účtu žalovaného dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám úvěru schopen dostát není. Z tohoto totiž plyne, že žalovaný ukončoval měsíční období s minimálním zůstatkem na účtu (specifikován shora). Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalovaný rozhodně nebyl osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností známých předchůdkyni žalobkyně a žalobkyní soudu předložených) by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 22 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 2 921 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 19 079 Kč (tj. 22 000 – 2 921 = 19 079 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 16. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (18. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.).

27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 1 469,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 804,92 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 548,07 Kč od 22. 12. 2020 do 17. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 469,07 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, částky 924,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč (viz výše).

28. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle dle částečného úspěchu žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 19 079 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 19 256,72 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 1 469 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 804,92 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč a částky 924,66 Kč, včetně úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina včetně úroků z prodlení na jeho straně celkem 22 203,94 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 41 460,66 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 46,45 %, úspěch žalovaného 53,55 %. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.