Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 131/2021-47
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem obec
sídlem adresa žalované
o zaplacení 15 914,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 6. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 22. 12. 2020 do 25. 6. 2021 zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 6. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení. II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 22. 12. 2020 do 25. 6. 2021 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 ve znění doplnění ze dne 30. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 14 008,91 Kč spolu s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 905,21 Kč. Podáním ze dne 25. 11. 2021 pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do jistiny ve výši 1 008,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 662,05 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 905,21 Kč. O zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 2021, č.j. 40 C 131/2021-38. Předmětem řízení tak po částečném zpětvzetí zůstalo zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 12. 2020 do zaplacení.
2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 16. 5. 2019 s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Poskytovatel před poskytnutím půjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě informací získaných od žalované. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky připadla na 16. 7. 2020. Žalovaná uhradila pouze částku 2 000 Kč. Splatnost závazku nastala nejpozději ke dni 16. 7. 2020. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalované zaslána poslední upomínka. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.
3. Opatrovník žalované ve vyjádření k žalobě uvedl, že právní jednání žalované ze dne 16. 5. 2019, kterým uzavřela písemnou formou Smlouvu o úvěru číslo díky které obdržela od právnická osoba právnická osoba finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, je neplatné. Dne 30. 4. 2019 obec, ulice a číslo, PSČ obec podalo k název soudu návrh na omezení svéprávnosti žalované. V návrhu bylo uvedeno, že: ‚‚Jmenovaná je bez realistického náhledu na svoji celkovou situaci, není schopna adekvátně hospodařit s finančními prostředky, postarat se sama o sebe v záležitostech běžného života a její způsobilost právně jednat je v důsledku toho omezena… Jmenovaná není schopna se sama správně rozhodovat, hospodařit odpovídajícím způsobem s finančními prostředky, a stává se tak snadno zneužitelnou osobu.‘‘ Dne datum vyhotovil znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, titul jméno příjmení znalecký posudek, kde uvádí, že: ‚‚Posuzovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná. Jedná se o smíšenou poruchu osobnosti a tato porucha je léčbou ovlivnitelná jen velmi málo nebo vůbec ne… Porucha ovlivňuje schopnost posuzované právně jednat v téměř všech stupních a všech situacích. Posuzovaná není schopna porozumět důsledkům uzavření smlouvy (kupní, darovací a jiné) …‘‘ Dne 7. 1. 2022 opatrovník požádal, aby žalovaná mohla uhradit dlužnou částku ve splátkách ve výši 3 000 Kč.
4. K jednání dne 7. 1. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Oba požádali, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
5. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 16. 5. 2019 požádala žalovaná společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a je invalidní důchodce s příjmem 10 872 Kč. Její výdaje činí celkem 4 500 Kč, z čehož připadá částka 1 000 Kč na bydlení a energie a 3 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná měla doložit své příjmy výpisem z účtu (zjištěno z Žádosti o úvěr). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého trvalého bydliště a adresou pro doručování odlišnou od adresy trvalého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Dne 16. 5. 2019 byly žalované poskytnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru informace o poskytnutém úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ve spojení s Potvrzením o úplatě za postoupené pohledávky). Dopisem ze dne 18. 1. 2021 oznámila společnost právnická osoba žalované postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dopis byl odeslán žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě o úvěru dne 19. 1. 2021 (zjištěno z Podacího archu ze dne 19. 1. 2021). Dne 17. 3. 2021 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu pro doručování žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím archem ze dne 17. 3. 2021). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
6. Z Návrhu na omezení svéprávnosti ze dne datum bylo zjištěno, že obec podalo návrh na omezení svéprávnosti žalované. V odůvodnění návrhu uvedlo, že žalovaná pobírá invalidní důchod III. stupně, je v ambulantní psychiatrické péči, ale její návštěvy jsou nepravidelné, a bývá několikrát do roka hospitalizovaná v nemocnici na oddělení psychiatrie. Už od nezletilosti žalované s rodinou pracuje OSPOD obec. Řízení u soudu bylo zahájeno dne datum název soudu rozsudkem ze dne datum omezil svéprávnost žalované na dobu 5 let od právní moci rozsudku a jmenoval opatrovníkem žalované obec. Rozsudek nabyl právní moci dne datum (zjištěno z Rozsudku název soudu č.j. číslo jednací). Ze Znaleckého posudku ze dne datum soud zjistil, že žalovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná. Jedná se o smíšenou poruchu osobnosti, které je léčbou ovlivnitelná jen málo nebo vůbec ne. Žalovaná je samostatně schopna právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života, kdy jde zejména o situace jednodušší povahy, které se jí bezprostředně dotýkají, zná je z minulosti či jí byly vysvětlovány známou a důvěryhodnou osobou. Žalovaná není schopna porozumět důsledkům uzavření smlouvy (kupní, darovací a jiné). Není schopna rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, není schopna obstávat si své záležitosti, pokud se týká jednání na úřadech v souvislosti podáváním žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizováním dokladů apod. Znalec vycházel při zpracování posudku z lékařských zpráv, výpisu ze zdravotnické dokumentace a vlastního vyšetření v polovině listopadu 2019. Žalovaná je v psychiatrické péči od 15 let.
7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud z důvodu hospodárnosti neprováděl k důkazu Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.
8. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
9. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
16. Soud nevzal za prokázáno, že poskytovatel úvěru - právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť věřitelka vůbec nezkoumala (neověřovala) ani příjmovou a ani výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Pokud v žádosti o úvěr bylo označeno, že žalovaná doložila příjem předložením výpisu z účtu, tak tato skutečnost nebyla prokázána. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
17. S ohledem na vyslovený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, soud se již nezabýval otázkou platnosti právního jednání žalované při uzavírání smlouvy.
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. V tomto případě bylo zjištěno, že žalovaná fakticky zaplatil částku 2 000 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 13 000 Kč, jejíhož zaplacení se domáhá. Přestože žalované bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky a právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva, soud s ohledem na rozhodnutí o omezení svéprávnosti žalované nevzal za prokázáno, že tyto výzvy byly účinně doručeny do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 24. 6. 2021 žaloba. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 26. 6. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby (výrok I.). S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu zamítnul co do části požadovaného příslušenství (výrok II.).
19. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalované byl nepatrný.
20. Lhůtu k plnění soud stanovil na návrh žalované ve splátkách. Uložení splátek ve výši odpovídající finančním možnostem žalované podstatně zvyšuje pravděpodobnost úplného uspokojení žalobkyně. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobkyni, která bude uspokojena v období šesti měsíců.
21. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem III. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.