Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 149/2021-36
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za období od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se dále v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se dále v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši částka. Žalovaný se současně zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, to vše v týdenních splátkách po částka, z nichž poslední měla být uhrazena do datum. Žalovaný však dosud uhradil na svůj dluh pouze částku částka (která byla započtena zčásti na jistinu a zčásti na příslušenství), pročež se žalobkyně, která se svou právní předchůdkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, domáhala úhrady dlužné částky ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 21,27 % z částky částka za období od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem, neboť se žalovaného dotázala na jeho poměry, ověřila jím předložené doklady, získané informace zaznamenala do karty zákazníka, a neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů.
2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně se dotazovala žalovaného na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje k posouzení úvěruschopnosti jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného rovněž prostřednictvím veřejně dostupných databází a svých interních databází. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, přičemž je v kartě zákazníka uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán na tzv. částečný úvazek na pozici strážného, jeho měsíční příjem činil částka, ostatní příjmy pak částka, žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost ani půjčku u jiné společnosti. Žalobkyně přitom nemá k dispozici podklady předložené žalovaným, neboť žadatelé o půjčku tyto podklady pouze předkládají při uzavírání smlouvy k nahlédnutí. Žalobkyně konečně uvedla, že případný závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nezpůsobuje dle účinné právní úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
3. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný nereagoval na výzvu soudu a k jednání před soudem se nedostavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně podle této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši částka s tím, že smluvní strany dále sjednaly úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, celkem tedy částka při RPSN 157,95 %. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit právní předchůdkyni žalobě v 75 týdenních hotovostních splátkách ve výši částka s tím, že poslední splátka pak měla činit částka.
Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že v ní je vyznačeno, že žalovaný žije v nájmu na ubytovně, je zaměstnán na částečný úvazek, jeho čistý měsíční příjem činí částka, další příjmy pak částka a částka. Dále je v ní uvedeno, že výdaje žalovaného na bydlení činí částka, osobní výdaje částka; použitelný příjem pak je částka. V kartě je též zaškrtnuto, že k ověření finanční situace žalovaného měla sloužit pracovní smlouva.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy vyplynulo, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s tím, že postoupenou pohledávku se rozumí i pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vzniklá v souvislosti s uzavření, plněním či porušením smlouvy.
Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky ve výši částka bez příslušenstvím ve lhůtě 10 dnů po obdržení oznámení. Dle souvisejícího podacího lístku bylo toto oznámení odesláno žalovanému datum.
Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka nejpozději do datum. Dle souvisejícího podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému dne datum.
Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 soud zjistil, že dle uvedeného soudu postačuje, má-li věřitel listiny od dlužníka k dispozici v den podpisu úvěrové smlouvy.
5. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši částka v hotovosti s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a zavázal se uhradit také sjednané poplatky a úrok; v den uzavření smlouvy došlo také k podepsání a vyplnění karty zákazníka. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni, o čemž bylo žalovanému zasláno oznámení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván také žalobkyní k plnění.
6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2018) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.
14. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, který je s ohledem na osobu žalovaného úvěrem spotřebitelským a podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila, že by její právní předchůdkyně řádně zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalovaného a hodnotila jeho finanční možnosti. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala žalovaného v interních či externích databázích a že jeho úvěruschopnost ověřila dle předložené pracovní smlouvy, žádný odpovídající výstup takového ověření či pracovní smlouvu žalovaného však žalobkyně nepředložila. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně se spoléhala pouze na nikterak neověřené tvrzení žalovaného. Ohledně příjmové stránky pak měla vycházet z pracovní smlouvy, což však v řízení spolehlivě prokázáno nebylo (a navíc se takové ověření nejeví jako dostačující, tvrdil-li žalovaný existenci dalších příjmů, které vůbec ověřovány nebyly). Lze přitom odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 64/2021-129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně však dostatečně obezřetná nebyla. Na základě uvedených skutečností pak rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla náležité zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, nebo také rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další).
15. Při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, zde nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částka (§ 2991 o. z.). Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaný dosud vrátil z poskytnuté částky pouze částka. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, zbývající částku ve výši částka, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum a dle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne datum. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena jako desetidenní, nastala splatnost dne datum. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. a III. výrok tohoto rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení soud ve IV. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.