Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 55/2021-111
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 810,65 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 125,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 125,88 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 684,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 810,65 Kč od 19. 5. 2020 do 8. 6. 2020 a z částky 9 684,77 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 574,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 210,94 Kč, úrok 22,99 % ročně z částky 8 967,65 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 125,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 125,88 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 684,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 810,65 Kč od 19. 5. 2020 do 8. 6. 2020 a z částky 9 684,77 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 574,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 210,94 Kč, úrok 22,99 % ročně z částky 8 967,65 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7 C 55/2021
1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti právnická osoba, IČO se svým návrhem a doplněním žaloby domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 810,65 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne 23. 8. 2017. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, současně mu byla poskytnuta kreditní karta příjmení příjmení příjmení anonymizováno, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky banka dne 1. 10. 2019 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky celkem 15 021,59 Kč. Dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalovaného uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 22,99 % ročně z jistiny dále také úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 967,65 Kč, poplatků ve výši 4 843 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 210,94 Kč kapitalizovaných ke dni 1. 10. 2019, úroků z prodlení ve výši 574,52 Kč kapitalizovaných ke dni 18. 5. 2020, úroků z úvěru ve výši 22,99% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 967,65 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10% p. a. z dlužné částky ve výši 13 810,65 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 967,65 Kč, poplatků ve výši 4 843Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu čerpala celkem 11 681,88 Kč a uhradila částku 5 874,12Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další, žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, zaměstnání na dobu neurčitou od 1. 3. 2014, porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 250 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Pohledávka za žalovaným byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, a to s účinností ke dni 18. 5. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 3. 6. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou žalovanému dne 9. 11. 2020.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaný se k jednání nedostavil.
3. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru z 23. 8. 2017, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 23. 8. 2017, smlouvy o revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ze dne 23. 8. 2017, dispozice ke smlouvě číslo o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 23. 8. 2017, produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty účinné od 1. 1. 2012, výpisů ke kreditní kartě, upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhu z úvěru ze dne 1. 10. 2019, sazebníku poplatků za služby pro fyzické osoby, nepodnikatele platný od 1. 2. 2016 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce do 10 000 Kč s výší úroku 22,99 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v minimálních splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Zúčtovací období bylo stanoveno mezi 1.- 31. dnem v měsíci, výše měsíční splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění, tj. 1. 10. 2019, čerpal peněžní prostředky ve výši 11 681,88 Kč. Dle platební historie činila pohledávka ke dni 1. 10. 2019 částku 15 021,59Kč sestávající z jistiny ve výši 11 681,88Kč, úroků ve výši 3 437,83Kč a poplatků ve výši 5 776Kč, žalovaný uhradil celkem 5 874,12Kč t. j. jistina ve výši 2 714,23 Kč, úroky ve výši 2 226,89Kč, poplatky ve výši 933Kč. Upomínkami ze dne 10. 5. 2019 a 3. 6. 2019 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky vykazované ke dni 10. 5. 2019 ve výši 406Kč a ve výši 1 400Kč vykazované ke dni 3. 6. 2019. Dopisem ze dne 1. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné 15 021,59 Kč, banka pohledávku zesplatnila z důvodu prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dnů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, dohody ze dne 14. 5. 2020, potvrzení z 18. 5. 2020, příloha smlouvy ze dne 14. 5. 2020 postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle oznámení o postoupení pohledávky z 25. 5. 2020, podací lístek z 3. 6. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru žalovaný uvedl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti, vyučený, pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne 23. 8. 2017, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr
splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6. Z dokladů, které žalobkyně předložila je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmu žalovaného u zaměstnavatele, jeho osobních a rodinných poměrů deklarovaných žalovaným. Žádné doklady k těmto tvrzením, příjmům a výdajům vynakládaným žalovaným nebyly doloženy. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poskytuje soud poučení zásadně při jednání. Vzhledem k tomu,
že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného a schopnosti úvěr splácet, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 11 681,88 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 5 874,12 Kč, činí bezdůvodné obohacení rozdíl těchto částek tedy 5 807,76 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny od 9. 6. 2020, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení jistiny dopisem ze dne 25. 5. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 13. 6. 2020. V souladu s ustanovením § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému. Žalovaný se dostal do prodlení od 9. 6. 2020. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný v rozsahu 15,9%, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.