Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 71/2021-106
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale část obce a číslo, PSČ část obce
o zaplacení částky 22 727 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 534 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 193 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 086,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno, adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 534 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 193 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 086,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], [adresa].
1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 727 Kč s příslušenstvím jako dluh na revolvingovém úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná se registrovala webové stránce webová adresa, byl jí zde zřízen uživatelský účet a po ověření její úvěruschopnosti dne 17. 1. 2020 uzavřela se společností právnická osoba ujednání po poskytnutí revolnigového úvěru, prostřednictvím kterého čerpala částku 22 2727,01 Kč se splatností dne 20. 9. 2020. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Z vyjádření žalobkyně ze dne 21. 10. 2021 vyplývá, že dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, která byla žalované zaslána na její účet č. bankovní účet dne 17. 1. 2020, z jistiny ve výši 1.534 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet žalované č. bankovní účet dne 18. 5. 2020, z poplatků za výběry ve výši 1.809,51 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč (tj. 2 x 250 Kč) a z úroku ve výši 3 883,50 Kč, žalovaná na dlužnou částku nezaplatila ničeho.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 1. 2020 (bez podpisu smluvních stran), fotografie ženy s přiloženým občanským průkazem, kdy dle občanského průkazu se jedná o žalovanou a obchodních podmínek společnost právnická osoba vyplývá, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) ujednání, dle kterého se právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku až 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání, žalovaná se zavázala tuto částku splácet pravidelnými splátkami a úvěr bude úročen úrokovou sazbou dle sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činí 10,5 % měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr a úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. V případě prodlení žalované se splácením jakékoli částky může právnická osoba požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z čl. 4 obchodních podmínek společnosti právnická osoba vyplývá, že právnická osoba na základě žádosti posoudí úvěruschopnost klienta, tuto žádost buď schválí, odmítne nebo mu nabídne uzavření smlouvy s jiným úvěrovým limitem Z potvrzení o provedené platbě od právnická osoba ze dne 17. 1. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla dne 17. 1. 2020 zaslána částka 15 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě od právnická osoba ze dne 18. 5. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla dne 18. 5. 2020 zaslána částka 1 534 Kč. Z výpisu z účtu žalované za rok 2020 vedeného právnická osoba, že předmětné platby byly na tento účet zaslány. Z platební informace vyplývá, že dlužná částka žalované činí 22 727,01 Kč, skládá se ze zůstatku po poslední platbě ve výši 18 343,51 Kč, 2x náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 3 883,50 Kč, kdy aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 8 461,06 Kč s tím, že datum splatnosti je 20. 9. 2020. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 10. 2020 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřel s právnická osoba prostřednictvím webových stránek ujednání, ve kterém se právnická osoba zavázala poskytnout mu částku až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky splatit a zaplatit úroky (úroková sazba 10,5 % měsíčně) tak, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách (minimálně 11 % nesplaceného úvěru) nebo 1 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaná dne 17. 1. 2020 čerpala částku 15 000 Kč a dne 18. 5. 2020 částku 1 534 Kč, ničeho nezaplatila.
11. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet a zaplatit úroky. Žalovaná vystupovala v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a právnická osoba jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. právnická osoba tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. právnická osoba však na výzvu soudu nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalované známa. Jelikož právnická osoba poskytla úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč. A to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalované zaslána, je výpis z účtu, dle kterého je datum splatnosti 20. 9. 2020, žalovaná tak byla povinna dlužnou částku uhradit v této době. Pokud tak neučinila, dostala se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že právnická osoba před poskytnutím úvěru neposoudila úvěruschopnost žalované, je žalovaná dle ustanovení § 87 odst. 1 uhradit pouze poskytnutou jistinu v celkové výši 16 534 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 21. 9. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.
12. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., konkrétně z ustanovení § 14b o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když byl návrh podán na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem) ve výši celkem 900 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 910 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2 362 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73 %, naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 27 % (počítáno včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 46 %, tedy částka 1 086,50 Kč.
13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.