Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 311/2021-37

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 15 736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 496 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 6.3.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 8 240 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 461,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 822,87 Kč, úroku ve výši 19,32% ročně z částky 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od 16.1.2021 do 5.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 504 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 7 496 Kč od 6.3.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 496 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 6.3.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 8 240 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 461,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 822,87 Kč, úroku ve výši 19,32% ročně z částky 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od 16.1.2021 do 5.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 504 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 7 496 Kč od 6.3.2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba IČO, se sídlem ulice a číslo, obec – obec zaplacení částky 15 736 Kč celkem spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 14.6.2018 jí poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 2 000 Kč představující kapitalizovaný úrok po dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč a za životní pojištění 240 Kč Tyto měla splatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 6.9.2019 Celkem uhradila 2 504 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 10 000 Kč, úroku v částce 132,03 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso 3 399,97 Kč, pojištění 204 Kč. Dále úrok v kapitalizované výši 2 822,87 Kč ve výši 19,32% za období od 9.8.2019 a úrok z prodlení 1 461,11 Kč od 9.8.2019 obojí do data postoupení pohledávky dne 15.1.2021 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 15.1.2021 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 22.2.2022, k němuž žalobkyně předem omluvila svoji neúčast a žalovaná se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba IČO, byla uzavřena dne 14.6.2018 smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 18 240 spolu s úrokem v částce 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 4 000 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova Tyto měla splatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 smluvních podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 32,15% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měla žalovaná bydlet v nájemním bytě, byla svobodná, s 1 nezaopatřeným dítětem. Uvedla další závazek u téže společnosti ve výši 10 000 Kč a měsíční splátkou 1 480 Kč. Jediným jejím příjmem byla mateřská či rodičovský příspěvek v částce 9 500 Kč, výdaje označila jako 2 500 Kč na bydlení, 3 500 Kč jako osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, spolu s dalším závazkem v částce 7 300 Kč celkem. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na 2 200 Kč.

5. Mezi společností právnická osoba IČO a žalobkyní byla dne 15.1.2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 19.2.2021 o této skutečnosti vyrozuměna a vyzývána k zaplacení dluhu z této smlouvy do 10 dní od doručení. Dopis jí byl doručován dne 22.2.2021 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty.

6. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle či 3 , kterou soud plní pouze při jednání.

7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 15.1.2021, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle a násl. z.č.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úrokem. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

19. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, které nijak neověřovala a které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Poskytnutí úvěru osobě, která za jediný příjem označuje dávku rodičovského příspěvku či peněžitý příjem v mateřství, bez bližšího ověření jejích finančních možností a výdajů, nadto s dalším závazkem téhož úvěrujícího, je samo o sobě značně rizikové a stěží lze očekávat schopnost žalované s tímto základním příjmem jakýkoliv další závazek v částce 1216 Kč měsíčně splácet. Ověření případných exekucí či závazků po splatnosti nebylo vůbec provedeno. Vzhledem k těmto zjištěním soud postrádá jakoukoliv aktivitu úvěrující při ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, zejména však závěr o spolehlivém zjištění schopnosti žalované závazek splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle a 3 Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

20. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku částka a uhradila dosud dle tvrzení v žalobě 2 504 Kč, zbývá proto k úhradě 7 496 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který 19.2.2021 doručované dne 22.2.2021, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 6.3.2021 (výrok I). Výše úroku z prodlení odpovídá zákonné výši dle nař. vl. v době prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost zamítl. Shodně učinil u úroku z prodlení nad zákonnou výši a u požadovaného poplatku pojistného, jehož sjednání z doložených listin ani nevyplývá (výrok II).

21. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v převážné části, žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.