Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 410/2021-20
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 263 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 1 363 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,39 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 900 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 536,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 1 363 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,39 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 900 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 536,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 263 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o anonymizováno číslo uzavřené dne 4. 1. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované anonymizováno ve výši 2 900 Kč. Žalovaná se zavázala splatit anonymizováno včetně příslušenství do 3. 2. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 1 363 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 19. 8. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností ode dne 28. 8. 2020. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalované požadovala smluvní pokutu ve výši 1 363 Kč, kapitalizované úrok z prodlení ve výši 428,39 Kč a zákonný úrok z prodlení od 29. 8. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 19. 1. 2022 žalobkyně vzala svoji žalobu co do částky 1 363 Kč (smluvní pokuta) částečně zpět. Proto soud řízení co do částky 1 363 Kč částečně v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v platném znění, zastavil.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Smlouvou o anonymizováno bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tuto smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí anonymizováno žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 2 900 Kč. Právní předchůdkyně poskytla žalované anonymizováno ve výši 2 900 Kč, a to dne 4. 1. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 28. 8. 2020. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení dopisu o oznámení postoupení, který dala k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020, a též předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021.
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o anonymizováno ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o anonymizováno úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o anonymizováno plnila žalované 2 900 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 2 900 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč ode dne 25. 9. 2020 do zaplacení.
14. Soud žalobu, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,39 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 900 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu oznamujícího postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, který byl podán k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne 14. 9. 2020, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne 24. 9. 2020 (s ohledem na 10 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní)
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 536,93 Kč, přičemž tato částka představuje 36,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,03 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 263 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.