Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 409/2021-29

Okresní soud v Benešově se sídlem adresa, rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou v právní věci:

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

číslo obec

zastoupené: Mgr. jméno jméno, IČO, advokát, ulice a číslo, číslo obec

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

číslo obec

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka,

s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka se zákonnými úroky z prodlení ročně z částky částka od datum do datum a dále z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku částka, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno jméno, advokáta, se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu dne datum, domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit jí částku částka s příslušenstvím (úroky a zákonné úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. V odůvodnění žaloby uváděla, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdce právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, splatný nejpozději do datum. Účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a poplatek, nesplatil však dluh ani částečně, a to přes výzvy k úhradě, včetně výzvy předžalobní.

2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, byť byl řádně předvolán.

3. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní, soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba IČO, uzavřel dne datum smlouvu o úvěru. Téhož dne právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku částka. Ve smlouvě se dohodli o vrácení úvěru včetně poplatku ve výši částka nejpozději do datum. Dne datum smlouvou o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobkyně pohledávku z uvedené smlouvy za žalovaným postoupil žalobkyni. Žalovaný částku částka čerpal, avšak nevrátil žádnou částku, a to přes upomínání žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému ještě předžalobní výzvu k plnění, avšak opět bezvýsledně. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru, který dle tvrzení žalobkyně prověřil schopnost žalovaného splácet lustrací z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova.

3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení účinného od 1. 1. 2014, a to (dále jen o.z.), především z ustanovení o úvěru, o postoupení pohledávky a o prodlení dlužníka. Podle a násl. o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v dohodnuté době. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z a násl.o.z.. Konečně podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobkyní vycházel soud z

4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, Podle (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, zdatabáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Byť je smlouva nazvaná jako podnikatelský úvěr, posoudil ji podle obsahu jako spotřebitelský úvěr. Navíc i žalobbkyně označila žalovaného jako fyzickou osobu tedy spotřebitele a nikoliv podnikatele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídla jako důkaz pouze smlouvu; ze žádných důkazů žalobkyní nabídnutých, které soud všechny provedl, však nevyplynulo, že by (právní předchůdce) žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru řádně prověřoval a zjištěné údaje objektivizoval, to vše s oprávněným závěrem, že žalovaný bude schopen úvěr s poplatkem splatit. Jelikož však žalovaný částku částka skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.

8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle , o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud rovněž vycházel z ustanovení a b) , podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost () Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a).

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru a takto ji soud posoudil, za neplatnou, a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobkyni vydat. Žalobkyně je k vydání bezdůvodného obohacení aktivně legitimována smlouvou o postoupení pohledávek, platně uzavřenou s poskytovatelem úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobkyni ničeho, je povinen vydat žalobkyni celé bezdůvodné obohacení ve výši částka. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení žaloby žalovanému (dle obsahu spisu dne datum), a to ode dne následujícího, tedy od datum; teprve žalobu lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění.

12. Zbylé požadované částky nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl.

13. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení ve spojení s  a rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni část náhrady nákladů řízení, neboť byl převážně úspěšný. Náklady řízení sestávají z náhrady odměny za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle , v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle vyhl. č. , v platném znění, soudní poplatek ve výši částka. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle ve výši částka Celkem by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka. Žalobkyni však náleží 70 % náhrady nákladů řízení jako rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného (86 % - 14 %). Soud tedy rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).