Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

59 CO 217/2021-95

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M.,

ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14.419,80 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 8. 2021

č. j. -59

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně

domáhala zaplacení částky 12.163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení

ve výši 4.038,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.566,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.869,72 Kč od datum do zaplacení,

s úrokem 20,98 % ročně z částky 9.869,72 Kč od datum do zaplacení, částky 2.256,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,42 Kč, s kapitalizovaným

úrokem ve výši 2.046,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 %

z částky 1.830,98 Kč od datum do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z částky 1.830,98 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyně je povinna zaplatit obec

republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč

na účet číslo, variabilní symbol, a to 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Ve vztahu k napadené části rozsudku (viz níže) v podstatných částech odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení mimo jiné částky 12.163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.038,77 Kč, se zákonným úrokem ve výši 10.566,15 Kč,

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.869,72 Kč od datum

do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 9.869,72 Kč od datum

do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo

na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 15.910 Kč v 43 týdenních splátkách po 370 Kč.

Před podpisem smlouvy věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 3.746,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná vznesla námitku promlčení a pro případ, že by dluh nebyl promlčen, požádala o možnost splátek.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost právnická osoba (původní věřitelka) a žalovaná podepsala dne datum smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 10.000 Kč, uhradit souhrnný poplatek ve výši 5.910 Kč v 43 týdenních splátkách

po 370 Kč. Původní věřitelka poskytla žalované částku 10.000 Kč před podpisem smlouvy

(č. l. 22-23 spisu). Před podpisem smlouvy původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splatit a spoléhala se na tvrzení žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 25 spisu) a její postoupení bylo notifikováno žalované dopisem ze dne datum spolu s výzvou k plnění

(č. l. 31 spisu). Dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení proti žalované a původní věřitelka přihlásila dne datum pohledávku ve výši 6.400 Kč s příslušenstvím ze smlouvy

o půjčce ze dne datum do insolvenčního řízení; insolvenční řízení bylo skončeno usnesením o zrušení konkurzu, které nabylo právní moci dne datum. Právně uzavřel soud prvního stupně, že smlouva ze dne datum je absolutně neplatná dle ustanovení

ve spojení s  , neboť původní věřitelka nedostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Poskytla-li pak původní věřitelka žalované částku 10.000 Kč z uvedené smlouvy a žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 3.746,80 Kč

(z toho částku 146,83 Kč po zahájení insolvenčního řízení), na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6.253,20 Kč. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení. Pokud se žalobkyně bránila tím, že žalovaná na dluh částečně plnila až do datum,

čímž dluh dle uznala, uzavřel soud prvního stupně,

že žalovaná plnila ve splátkách, jak se zavázala ve smlouvě o zápůjčce, i když neplatné,

pročež takové plnění není uznáním dluhu. Soud prvního stupně dále uzavřel, že ani plnění žalované na dluh v rámci insolvenční řízení není uznáním konkrétního dluhu.

Uvedl, že i kdyby promlčecí doba započala běžet až od pravomocného skončení insolvenčního řízení, tj. až od datum, uplynula by žalobkyni marně dne datum. Žaloba ve věci byla podána žalobkyní dne datum, tedy po uplynutí promlčecí doby.

jméno tedy nároky žalobkyně žalobou uplatněné buď za uhrazené nebo promlčené,

soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního

stupně s odkazem na ustanovení s tím, že ve sporu úspěšná žalovaná žádné náklady nepožadovala, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu

nákladů řízení nepřiznal. O povinnosti k doplatku soudního poplatku s ohledem na to,

že soud ve věci k návrhu žalobkyně nevydal elektronický platební rozkaz, rozhodl dle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků jako přílohy k  , o soudních poplatcích.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně toliko do části výroku I., kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta co do částky 6.253,20 Kč se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.253,20 Kč od datum do zaplacení

a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.558,89 Kč - nároků

ze smlouvy o půjčce číslo podala odvolání žalobkyně. Namítala, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně. V podstatném uvedla, že nemohlo dojít k promlčení závazku,

neboť žalovaná každou platbou uhrazenou po datum, tj. minimálně platbami

po skončení sjednaného splátkového kalendáře do zahájení insolvenčního řízení

ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum,

datum, datum dle uznala svůj dluh,

čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila

dne datum, pročež k promlčení nároku žalobkyně by došlo nejdříve dne datum. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR

ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 122 ICm 1511/2013.

Dodala, že po dobu vedení insolvenčního řízení žalované (od datum do datum) promlčecí lhůta neběžela. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy má žalobkyně

za to, že jí náleží nárok na zaplacení části nesplacené jistiny (bezdůvodného obohacení)

ve výši 6.253,20 Kč (10.000 Kč – 3.746,80 Kč) se zákonným úrokem z prodlení

z částky 6.253,20 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.558,89 Kč (ve výši 8,05 % ročně od datum

do datum z dlužné jistiny 6.253,20 Kč). S ohledem na uvedené navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.253,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky

6.253,20 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení

ve výši 2.558,89 Kč.

4. Žalovaná se k odvolání nijak nevyjádřila.

5. Krajský soud v obec, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ “),

po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě ( ),

k tomu legitimovaným subjektem ( ) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( , a contrario), přezkoumal rozsudek v napadené části a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace z uplatněných důvodů dle ustanovení , g) , přičemž jej s hledal věcně správným z níže vysvětlených důvodů.

6. Formálně uplatněný další odvolací důvod dle nebyl žalobkyní řádně vymezen a odůvodněn, soud se však odvolacím důvodem spočívajícím v existenci jiných vad řízení zabývá, i když nejsou vůbec namítány.

7. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl pouze odvoláním napadaný výrok I. v jeho výše vymezené části a související nákladový výrok II. rozsudku.

8. Soud prvního stupně na základě jím řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů

( ) vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu o rozhodných skutečnostech, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. Pokud jde o právní hodnocení věci, soud prvního stupně správně konstatoval,

že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele společnosti právnická osoba na žalobkyni ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ “) a smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo

( ) je absolutně neplatnou dle

ve spojení s  pro porušení předsmluvní povinnosti věřitele uložené v ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy,

ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající

ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé,

že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. K závěrům soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce

ze dne datum lze pouze dodat ve shodě s recentními judikatorními závěry,

že je povinností soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru,

tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají z uvedeného ustanovení (srov. rozsudek Soudního dvora

ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR - právnická osoba proti GK a usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ).

12. V případě neplatné smlouvy jsou si pak účastníci povinni dle a násl. , povinni vydat, oč se na úkor druhé ze stran obohatili.

13. V posuzovaném případě, jak správně uzavřel soud prvního stupně, z titulu bezdůvodného obohacení by stíhala povinnost žalovanou vydat žalobkyni částku 6.253,20 Kč s příslušenstvím.

14. Ve vztahu k této povinnosti se dále soud prvního stupně správně zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou (viz č. l. 50 spisu).

15. Dle nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se

a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Dle věty první k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Dle jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odstavec 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odstavec 2).

18. Dle okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty

u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

19. Dle promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Dle uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu

již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

21. Výše citovaná právní úprava promlčení vychází z teze, že dlouhodobě existující faktický stav má být uznán za stav právní. Promlčení práva pak zásadně vyvolává právní následky

jen v případě, že se jej dlužník (obohacený) dovolá. Promlčení podléhá i subjektivní právo

na vydání bezdůvodného obohacení dle , u něhož je stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí lhůta. Subjektivní promlčecí lhůta vyplývá ze spojení ,

a , zatímco objektivní promlčecí lhůta je zakotvena v  Tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě, subjektivní promlčecí lhůta však nemůže začít běžet dříve než lhůta objektivní.

Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty,

jejíž běh skončí dříve.

22. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nezávisle na své splatnosti,

která se odvíjí od výzvy k plnění adresované ochuzeným obohacenému dle § 1958

odst. 2 ; může se tedy promlčet dříve, než se stane splatným

(k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2019,

č. j. ).

23. Subjektivní promlčecí lhůta ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení trvá tři roky ( ) a pro počátek běhu, jde-li o plnění na základě absolutně neplatného právního jednání, je relevantní vědomost ochuzeného o plnění a důvodu neplatnosti titulu, dle něhož plnění proběhlo; rozhodující je přitom vědomost o okolnostech, z nichž lze neplatnost právního jednání dovodit, nikoli provedení právně kvalifikační úvahy vedoucí k přijetí závěru o neplatnosti ochuzeným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. ).

24. Vycházeje z výše uvedeného v daném případě počátek běhu subjektivní promlčecí doby je nutno vztáhnout ke dni poskytnutí plnění žalované, tj. ke dni datum, když muselo být původní věřitelce od počátku zřejmé, že k uzavření smlouvy přistoupila, aniž by dostála

své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách.

I s přihlédnutím k době, po kterou byla promlčecí lhůta stavena ( věta první ),

tj. po dobu od přihlášení předmětné pohledávky žalobkyní do insolvenčního řízení

(datum) do pravomocného skončení insolvenčního řízení (datum), je nutno uzavřít ve shodě se soudem prvního stupně, že subjektivní promlčecí doba pro uplatnění práva žalobkyně marně uplynula před podáním projednávané žaloby, a to již v roce 2019.

Při účinném vznesení námitky promlčení žalovanou v průběhu řízení pak povinnost

žalované k plnění zanikla ex tunc, tedy ke dni marného uplynutí promlčecí lhůty.

Osud příslušenství pohledávky ( ) pak sleduje osud věci hlavní (jistiny).

25. Je možno dodat, že nelze pak soudu prvního stupně ani v nejmenším vytýkat,

pokud se nezabýval otázkou délky a běhu objektivní promlčecí doby (s ohledem na princip hospodárnosti řízení), a to vzhledem k výše nastíněnému vzájemnému vztahu subjektivní

a objektivní promlčecí doby.

26. Namítala-li žalobkyně, že žalovaná každou z plateb po ukončení splátkového kalendáře

(od datum do datum) uznala svůj dluh dle

a mělo dojít k prodloužení promlčení doby dle , nelze tomuto závěru přisvědčit.

27. Je zřejmé v posuzovaném případě, že žalovaná v pozici slabší smluvní strany ( ), měla za to, že umořuje dluh ze smluvního vztahu. Plnila-li žalovaná, byť po splatnosti a nikoliv v plné výši jednotlivých sjednaných splátek v dobré víře v existenci obligačního vztahu, nelze než uzavřít, že z její strany se nejednalo o částečné ale dílčí (postupné) plnění závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2006,

sp. zn. a ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. ), a to vedeného úmyslem žalované dostát smluvenému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR

ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. per analogiam). Jiný výklad by vedl k absurdnímu závěru o promlčení dluhu v případě tzv.„ sprostého“ dlužníka, který na dluh vědomě neplní ničeho, o nepromlčení dluhu u tzv.„ prostého“ dlužníka, který se snaží postupně dle svých možností umořit svůj dluh ve splátkách. Konečně žalobkyně,

která nedostála své zákonné povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalované a poskytla žalované spotřebitelský úvěr přesto, že žalovaná nebyla schopna zjevně tento splácet

ve sjednaných splátkách, by takto těžila v rozporu s ustanovením věty druhé ze stavu, který svévolně vyvolala.

28. Odvolací soud jako obiter dictum dodává, že byť v posuzovaném případě předmětná pohledávka byla zjištěna v průběhu insolvenčního řízení za žalovanou, seznam

přihlášek coby exekuční titul nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejném plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží

projednání takové věci. V poměrech upravených - zákonem

č. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů - je seznam přihlášených pohledávek veřejnou u, nejde však o„ rozhodnutí“, pročež o něm

nejde uvažovat jako o právní skutečnosti, která vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté. V insolvenčních poměrech platí, že seznam přihlášených pohledávek

ani tam, kde se stal exekučním titulem pro přihlášenou nevykonatelnou pohledávku,

kterou dlužník nepopřel, nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu

bránila projednání sporu v nalézacím řízení, tj. nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté dle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR

ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. a ze dne 27. 11. 2001,

sp. zn. ).

29. Rovněž nepopření pohledávky v insolvenčním řízení, byť může být formulováno

jako„ uznání“, je nutno jako kterýkoli jiný procesní úkon hodnotit podle jeho obsahu

( ) a zcela jistě jej nelze ztotožňovat s uznáním dluhu ve smyslu (k tomu srov. bod 14 komentáře k ustanovení , příjmení, 2019). Nemá-li„ uznání“ pohledávky správcem konkursní podstaty

účinky hmotně právního uznání dluhu (k tomu srov. také rozsudek Nejvyššího soudu

ČR ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. ), tím spíše s argumentací a maiore

ad minus nelze ani usuzovat, že plnil-li v průběhu insolvenčního řízení správce konkursní podstaty (za žalovanou) na dluh, došlo tímto k uznání dluhu žalovanou ve smyslu

ustanovení . Pročež i námitka žalobkyně,

že k promlčení nároku žalobkyně by došlo nejdříve dne datum při poslední platbě žalované dne datum (v průběhu insolvenčního řízení), je taktéž irelevantní.

30. Ze všech výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně, zamítající žalobu v napadené části, jako věcně správný potvrzen včetně výroku o nákladech řízení

dle , když žalovaná, která byla v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšná a podle má právo vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení v plné výši, žádné náklady neuplatnila.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle

ve spojení s  tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů. Byť vzhledem k úspěchu žalované v odvolacím řízení by jí vůči žalobkyni přináleželo dle zásady úspěchu ve věci, jíž se řídí náhrada nákladů civilního sporného řízení, kdy procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje náklady řízení procesně úspěšné straně, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, ze spisového materiálu se podává, že žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže rozhodnutí závisí

na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.