Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 105/2021-32
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 700,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 700,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení dle usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 77 C 105/2021-21, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2022, č. j. 77 C 105/2021-31, domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 4. 2019 mezi žalovaným a společností právnická osoba, jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když žalovaný dosud z úvěru ve výši 10 000 Kč dosud nevrátil částku 6 000 Kč.
Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný,.
Soud nařídil jednání na den 12. 1. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba, aniž zkoumala úvěruschopnost žalovaného, se s žalovaným dne 30. 4. 2019 dohodla, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný vrátí jednorázově do 30 dnů částku 10 000 Kč. Téhož dne byla částka 10 000 Kč žalovaným čerpána a žalovaný nevrátil 6 000 Kč. Dne 17. 8. 2020 se společnost právnická osoba a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno psaním ze dne 8. 9. 2020 a současně byl žalovaný vyzván, aby dluh v částce 9 098 Kč vč. příslušenství splnil do 10 dnů od obdržení dopisu, přičemž toto psaní bylo dne 9. 9. 2020 podáno na poště za účelem doručení žalovanému.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. právnická osoba coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného vůbec nesplnila, když k tomuto nebyly předloženy žádné důkazy, což má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.
Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému dle provedeného důkazu poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Z této částky dle tvrzení žalobkyně nebylo dosud uhrazeno 6 000 Kč. Žalovaný, jenž se o částku 6 000 Kč bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., je proto podle § 2993 o. z. žalobkyni povinen tuto vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dluhu vyzván psaním ze dne 8. 9. 2020, které bylo žalovanému odesláno 9. 9. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 14. 9. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění do 10 dnů od doručení výzvy, kterým je tedy den 24. 9. 2020 (neboť 10. den dopadá na neděli). Až od 25. 9. 2020 je tak žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. v nižší žalobkyní požadované výši. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení ničeho jiného, než co bylo žalovanému bez právního důvodu vyplaceno a co jí po výzvě nebylo dosud vráceno. Soud proto žalobu ve zbývající části sestávající z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z vyššího než zákonného úroku z prodlení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve zcela převážné části úspěšná, nárok na náhradu jí požadovaných nákladů řízení v plné výši 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 843 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, podání žaloby), z částky 100 Kč za jeden úkon právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (jednoduchá předžalobní výzva), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.