Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 351/2020-61

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 3 645 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 645 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 569,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 645 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 569,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 17. 7. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 645 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaný splnil dne 23. 9. 2013. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti dle , o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 3 645 Kč za říjen 2017, leden 2018, duben 2018, červenec 2018, říjen 2018, leden 2019, duben 2019, červenec 2019 a říjen 2019 po 135 Kč za měsíc (tj. celkem 405 Kč čtvrtletně). Ačkoliv žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Vedle dlužného televizního poplatku ve výši 3 645 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 569,21 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě dne 1. 2. 2021 vyjádřil tak, že s nárokem žalobkyně nesouhlasil, neboť na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 8. 2013, uzavřené mezi žalovaným a manžely příjmení, se žalovaný stal držitel / uživatelem televizního přijímačem a v souvislosti s tím také poplatníkem televizního poplatku. Ke dni 1. 7. 2017 došlo dohodou stran k ukončení nájemní smlouvy mezi žalovaným a manžely příjmení a k tomu datu žalovaný přestal být držitelem / uživatelem předmětného televizního přijímače. Poplatníkem se podle žalovaného stal jeho vlastník, popř. třetí osoba, které vlastník namísto žalovaného držbu či užívání televizního přijímače přenechal. Z žalovaným citovaných rozhodnutí je zcela zřejmé, že žalovaný není povinen platit poplatky z televizního přijímače za období, v němž nebyl držitelem ani uživatelem daného televizního přijímače. Stejně tak žalobce není za dané situace oprávněn tyto poplatky po žalovaném požadovat, neboť je oprávněn poplatky požadovat po vlastníkovi televizního přijímače, popř. po jeho novém držiteli / uživateli, přenechal-li vlastník televizní přijímač třetí osobě. Pokud by přitom žalobce inkasoval poplatky od žalovaného, mohl by je zároveň vymáhat i po tomto faktickém poplatníkovi, a obdržel by tak z jednoho televizního přijímače poplatky dvakrát. Závěrem žalovaný na výzvu soudu sdělil, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.

4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisu z evidence České televize pod variabilním symbolem číslo ze dne 8. 7. 2020, vzal soud za prokázané, že poplatníkem je žalovaný s přihlášením televizního přijímače v září 2013.

5. Z potvrzení České pošty bez uvedení data soud ověřil, že údaje uvedené na potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků odpovídají vedeným záznamů v databázi, kdy veškeré údaje poskytnuté poplatníkem jsou převáděny do elektronické podoby a v této formě předávány České televizi.

6. Z výzev České pošty soud zjistil, že oddělení jméno České pošty vyzvalo žalovaného dne 7. 12. 2019 k úhradě vzniklého peněžitého závazku žalovaného ve výši 4 480,24 Kč, včetně úroků, kdy celkem dlužná jistina má činit 4 108,35 Kč, neboť Česká pošta je pověřena inkasem pohledávek věřitele Česká televize od jeho dlužníků. Výzva byla vhozena do schránky žalovanému na adresu adresa. Následně byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 21. 1. 2020 k úhradě vzniklého peněžitého závazku žalovaného ve výši 4 480,24 Kč, tento dopis však nebyl žalovaným vyzvednut. Naposledy byl žalovaný k úhradě předmětné částky vyzván dopisem ze dne 25. 3. 2020, který mu byl vhozen do poštovní schránky na totožné adrese dne 1. 4. 2020.

7. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že částka 569,21 Kč byla vypočtena z částky 405 Kč od 16. 10. 2017 do 17. 7. 2020 ve výši 89,81 Kč, dále z částky 405 Kč od 16. 1. 2018 do 17. 7. 2020 ve výši 86,15 Kč, z částky 405 Kč od 16. 4. 2018 do 17. 7. 2020 ve výši 77,66 Kč, z částky 405 Kč od 16. 7. 2018 do 17. 7. 2020 ve výši 73,15 Kč, z částky 405 Kč od 16. 10. 2018 do 17. 7. 2020 ve výši 63,96 Kč, z částky 405 Kč od 16. 1. 2019 do 17. 7. 2020 ve výši 59,33 Kč, z částky 405 Kč od 16. 4. 2019 do 17. 7. 2020 ve výši 49,60 Kč, z částky 405 Kč od 16. 7. 2019 do 17. 7. 2020 ve výši 39,75 Kč a z částky 405 Kč ode dne 16. 10. 2019 do 17. 7. 2020 ve výši 29,80 Kč.

8. Z kopie ukončení nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2017 se podává, že žalovaný ke dni 1. 7. 2017 ukončil nájemní smlouvu, uzavřenou dne 15. 8. 2013 s manželi příjmení, týkající se pronájmu jednotky 102 na adrese adresa.

9. K provedeným důkazům soud uvádí, že je hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, v souladu s ust. , listinné důkazy považuje za pravé a věrohodné, nebyly žádnou ze stran zpochybněny.

10. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou , o České televizi, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (tj. 405 Kč čtvrtletně), když se v září 2013 stal poplatníkem televizního poplatku s jedním televizním přijímačem. Přestože v červenci 2017 žalovaný ukončil nájem bytové jednotky číslo jehož součástí byl i televizní přijímač, žádným způsobem nedal ukončení poplatkové povinnosti žalobkyni na vědomí, ani se z evidence poplatníků neodhlásil.

11. Podle ust. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen " "). Toto zařízení se považuje za i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

12. Dle ust. zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní . Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle odst. 4 tohoto ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

13. Dle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

14. Podle ust. § 8 odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona; b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti12) a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.

15. V daném případě ze skutkových zjištění v projednávané věci vyplývá, že žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek za jeden ve výši 135 Kč měsíčně, když se v září 2013 stal poplatníkem televizního poplatku. Přestože v červenci 2017 žalovaný ukončil nájemní smlouvu k bytové jednotce, v němž užíval , neodhlásil se v rozporu s ust. zákona o rozhlasových a televizních poplatcích žalovaný z evidence poplatníků televizního poplatku, ani žádným jiným způsobem neinformoval žalobkyni o této skutečnosti. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci a z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. S ohledem na to, že žalovaný neprokázal, že by žalobkyni o důvodech odhlášení z evidence televizních poplatníků jakýmkoliv způsobem informoval, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl v období od července 2017 do října 2019 poplatníkem televizního poplatku, který však žalobkyni nehradil.

16. Žalovaný přes výzvu žalobkyně televizní poplatek neuhradil, tudíž se dostal dle ust. o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. , a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. a contrario).

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 645 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. věta před středníkem

19. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, v návaznosti na ), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.