Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 165/2021-60

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

nyní bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 11 950 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:

- částky 11 950 Kč

- úroku z částky 10 000 Kč ve výši 17,90 % ročně za dobu od 20. 12. 2020 do zaplacení,

- zákonného úroku z prodlení z částky 11 950 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 20. 12. 2020 do zaplacení,

- kapitalizovaného úroku ve výši 2 059,55 Kč,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 782,88 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 11 950 Kč</b> <b>- úroku z částky 10 000 Kč ve výši 17,90 % ročně za dobu od 20. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 11 950 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 20. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 2 059,55 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 782,88 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 8. 2. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 11 950 Kč společně se smluvními úroky, s úroky z prodlení a s náhradou nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne 28. 11. 2018 smlouvu o založení poštovního účtu, na základě které se zavázala založit a vést pro žalovaného běžný účet. Žalobkyně pak zřídila a vedla účet č. bankovní účet, žalovaný se zavázal k dodržování smluvních podmínek. Následně došlo dne 1. 8. 2019 k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru č. 11763229A na základě žádosti o poskytnutí kontokorentu č. 11736229 ze dne 1. 8. 2019. Žalobkyně na základě smlouvy o kontokorentu umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou "Podmínky pro Kontokorent", s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem žádosti o poskytnutí kontokorentu. Podle článku 4.1 uvedených podmínek jsou čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu úročeny úrokovou sazbou sjednanou při uzavření smluvního vztahu, tato sazba je v souladu s oznámením o úrokových podmínkách platným ke dni uzavření smluvního vztahu, ve výši 17,9 % ročně. Podle článku 5.1 při převodu peněžních prostředků na běžný účet je nejprve splácen vyčerpaný kontokorentní úvěr. Podle článku 4.5 obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky podle sazebníku poplatků; žalované dlužné poplatky ve výši 1 950 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za upomínku k zaplacení dlužné částky účtovaným ve výši 300 Kč ke dni 9. 12. 2019, dále poplatky za výzvy k zaplacení dlužné částky účtovanými ve výši 500 Kč ke dnům 16. 12. 2019, 6. 1. 2020 a 6. 2. 2020 a poplatkem za výzvu k dodržení podmínek kontokorentu ze dne 9. 1. 2020 ve výši 150 Kč. Podle článku 5.3 obchodních podmínek byl žalovaný povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení ke dni 9. 12. 2019, nicméně žalobkyně přistoupila k níže uvedenému zesplatnění úvěru podle článku 9.2 po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků až po odeslání " Poslední výzvy k zaplacení dlužné částky" ze dne 6. 2. 2020 žalovanému. Na základě porušení shora uvedené povinnosti byly předmětným oznámením o zesplatnění úvěru veškeré závazky žalovaného plynoucí ze smlouvy o kontokorentu prohlášeny za splatné ke dni 30. 3. 2020. Žalovaný tyto neuhrazené peněžní prostředky včetně příslušenství do dnešního dne bance neuhradil. Žalovaný k datu vyhotovení předmětného oznámení o zesplatnění úvěru dlužil žalobkyni částku 12 774,88 Kč, která se skládala z: 1/ dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, 2/ dlužného smluvního úroku ve výši 746,88 Kč, 3/ dlužného úroku z prodlení 78 Kč, 4/ dlužných poplatků ve výši 1 950 Kč. Při zaslání oznámení o zesplatnění úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě veškerých dlužných částek. Ze strany žalovaného však k úhradě dlužné částky do dnešního dne nedošlo. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu vůči žalobkyni v dopise ze dne 20. 1. 2021, který byl odeslán na poslední známou adresu žalovaného. V tomto dopise rovněž upozornila žalovaného na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou pro případ, že žalovaný svůj závazek nesplní. Žalovaný však na výzvu ze strany žalobkyně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Po zohlednění veškerých plateb uhrazených žalovaným ve prospěch svého dluhu, dluží žalovaný žalobkyni ke dni 19. 12. 2020 částku 14 792,43 Kč, která se skládá: 1/ z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, 2/ z kapitalizovaného běžného úroku ve výši 2 059,55 Kč, 3/ z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 782,88 Kč, 4/ z poplatků ve výši 1 950 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok v žalované výši 2 059,55 Kč byl zkapitalizován za období od 1. 11. 2019, když žalovaný naposledy uhradil v plné výši dlužný úrok za měsíc říjen roku 2019, do 19. 12. 2020, tedy do dne, kdy byla pohledávka vyčíslena pro účely soudního vymáhání, z částky nesplacené jistiny. Sazba tohoto úroku byla ve výši 17,9 %, podle článku 5.2 podmínek pro kontokorent byl úrok z poskytnutých peněžních prostředků splatný vždy na konci kalendářního měsíce. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 782,88 Kč byl zkapitalizován za období od 9. 12. 2019, kdy se žalovaný dostal opět a naposledy do prodlení, do 19. 12. 2020, tedy do dne, kdy byla pohledávka vyčíslena pro účely soudního vymáhání, z částky nesplacené jistiny a dlužných poplatků, jejichž výše je patrná ze Stavu dlužné jistiny a příslušenství. Sazba úroku byla ve výši stanovené , tedy v zákonné výši.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a také posléze všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec část obce, ulice a číslo. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. . Nad rámec řádného doručení soud zaslal všechny písemnosti žalovanému také na adresu zjištěného skutečného bydliště v obec, ulice a číslo.

K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 19. 1. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, přestože byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast přípisem doručeným soudu dne 17. 1. 2022 z důvodu procesní ekonomie řízení a snahy nezvyšovat náklady spojené s tímto soudním sporem. Žalovaný neúčast u jednání neomluvil, předvolání k jednání mu bylo včas doručeno formou uložení zásilky na poště a následně vyvěšením sdělení na úřední desce soudu s fikcí doručení dne 29. 11. 2021. Za této situace soud postupoval podle ustanovení a jednal v nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného, když v daném sporu bylo možno jednat i rozhodnout bez jejich osobní účasti.

Na základě žádosti o kontokorent ze dne 1. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalující banku o poskytnutí kontokorentu do výše limitu 10 000 Kč, současně souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně pro kontokorent. Na základě žádosti o kontokorent ze dne 1. 8. 2019 bylo dále zjištěno, že žalovaný pod bodem 12 jako svůj společenský status uvedl, že je studentem, naopak neuvedl, že by byl současně zaměstnán. V bodě 14 uvedl, že je svobodný. V bodě 16 doplnil předtištěný text, proto podle tohoto oznámení je počet osob v domácnosti 8, z toho počet osob v domácnosti bez příjmu vyživovaných mou osobou – 4. Podle bodu 218 žalovaný bydlel u rodičů. V oddíle nazvaném zaměstnání klienta žalovaný neuvedl název žádného zaměstnavatele, nicméně vyznačil, že je„ manuálně pracující na dobu neurčitou“. Na základě obsahu smlouvy o kontokorentu ze dne 18. 4. 2018 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným pod číslem 11736229. Podle této smlouvy výše úvěrového limitu je sjednána ve výši 10 000 Kč a je navázána na účet žalovaného č. bankovní účet. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 17,9 %. Roční procentní sazba nákladů 29,79 %, celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činí 10 664,45 Kč. Poplatek za první a každou další upomínku byl dohodnut na 300 Kč, poplatek za výzvu na 500 Kč Smlouva byla podepsána v písemné formě a obsahuje podpisy obou smluvních stran.

Prostřednictvím dopisu nazvaného Výzva – dodržení podmínky kontokorentu ze dne 9. 1. 2020, ve kterém žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k dodržení podmínky kreditního obratu ve výši 50 % limitu pro kontokorent, když na předchozí výzvu žalobkyně žalovaný nijak nezareagoval. Dále žalobkyně předložila soudu výzvu k zaplacení dluhu (1. výzva), opakovanou výzvu k úhradě dluhu (2. výzva) a 1. upomínku, ve kterých žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěru, doklady neobsahují jednoznačně uvedené datum vyhotovení. Doklady o doručení těchto výzev žalovanému nebo alespoň doklady o odeslání žalobkyně soudu nepředložila. Podle obsahu poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 6. 2. 2000 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 7. 3. 2000. Téhož dne žalobkyně zaslala tuto výzvu na adresu žalovaného, dne 7. 2. 2020 byla zásilka připravena k vyzvednutí a dne 24. 2. 2020 byla po marném uplynutí úložní doby vrácena odesílateli zpět.

Z oznámení o využití oprávnění - nedodržení podmínky kontokorentu ze dne 12. 3. 2000 soud zjistil, že žalovaný nedodržel podmínky smlouvy o kontokorentu, a to obrat ve výši alespoň 50 % ze sjednaného limitu, a proto ke dni 30. 3. 2020 žalobkyně prohlásila úvěr za spatný. Současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Dopis byl doručen do rukou žalovaného dne 25. 3. 2020.

Na výzvu soudu k předložení dokladů o skutečném čerpání úvěru žalobkyně zaslala doplnění žaloby ze dne 17. 1. 2022, v němž popsala tabulku o tom, jak byl předmětný úvěr čerpán, zároveň uvedla, že červeně uvedené částky v tabulce znamenají platby žalovaného, fialově označené znamenají účtované poplatky a černě jsou označena jednotlivá čerpání úvěru. Uvedený doklad ale soud nepovažuje za dostatečně určitý k prokázání skutečné částky, kterou žalovaný z úvěru vyčerpal. Mezi černě označenými částkami, které podle tvrzení žalobkyně znamenají skutečné výběry žalovaného, jsou i platby ve výši 0,12 Kč, 0,95 Kč, 1 Kč, 2,24 Kč apod. Podle názoru soudu je nanejvýš nepravděpodobné, že tyto částky žalovaný skutečně vyčerpal. Jde spíše znovu o jakési poplatky požadované žalobkyní. Žalobkyně tak nepředložila soudu žádný dostatečný a určitý důkaz o skutečném čerpání úvěru. Posuzování, že vyšší částky zaokrouhlené na celá sta korun, jako 500 Kč nebo 1 000 Kč, které jsou v tabulce žalobkyně označeny jako čerpání úvěru žalovaným, žalovaný skutečně vyčerpal, zatímco nižší haléřové a několikakorunové částky rovněž označené jako čerpání úvěru jsou ve skutečnosti jen poplatky požadované žalobkyní, by znamenalo nepřípustnou spekulaci ze strany soudu. V tabulce o čerpání úvěru žalobkyně uvádí i například částku 11,80 Kč, popř. 39 Kč, kde by již nebylo možno ani logickou úvahou dospět k závěru, zda jde o vyčerpanou částku anebo o požadovaný poplatek. Dále tabulka o čerpání předložená žalobkyní obsahuje poslední dva údaje – částku 10 000 Kč ze dne 1. 8. 2019 a částku 9 997,05 Kč ze dne 1. 8. 2019. Pokud by tedy tabulka vyhotovená žalobkyní skutečně obsahovala údaje o čerpání úvěru, žalovaný by v jediný den vyčerpal téměř 20 000 Kč, tedy téměř dvojnásobek tvrzené částky. Vzhledem k výše uvedeným závěrům o nejasnosti žalobkyní vytvoření tabulky o čerpání úvěru soud znovu zdůrazňuje, že na jejím základě nemůže učinit žádný významný závěr. Jiný důkaz k výši skutečně vyčerpané částky žalobkyně soudu nepředložila, a proto podle názoru soudu neprokázala, v jaké výši a kdy žalovaný skutečně čerpal předmětný úvěr.

Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalované. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na obsah rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

Pokud jde o posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně sama v doplnění žaloby ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že osobní a majetkové poměry žalovaného, resp. jeho schopnost splácet úvěr ani nezkoumala, neboť„ bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat (surrogate model). Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Platební kapacita se u tohoto případu nevyhodnocovala - studentský produkt, tj. prospektivní segment, kde uplatňujeme výjimku v rámci KBC a platební kapacitu nevyhodnocujeme). Platební kapacita se u studentských PPÚ nevyhodnocuje, finanční údaje jsou pouze informativní“. Podle názoru soudu takový přístup při schvalovaní úvěru nesvědčí o řádném způsobu hospodaření žalující společnosti. Ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by v případě, kdy je klientem banky student, nebylo nutno řádně prověřovat jeho schopnosti dluh splácet. Již ze samotné karty klienta vyplývá, že žalobkyně k prověřování výdělkových a platebních možností žalovaného přistupovala nedbale, povrchně a nesvědomitě. Žalovaný měl v době podání žádosti o kontokorent sotva 18 let, přitom uvedl, že sám má 4 vyživované osoby. Ačkoliv neoznačil žádného svého zaměstnavatele, uvedl zároveň, že je osobou manuálně pracující na dobu určitou.

Žalobkyně tedy zcela jistě nesplnila podmínky ustanovení , o spotřebitelském úvěru, smlouva o kontokorentním věru je proto absolutně neplatná ve smyslu ustanovení téhož zákona a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § a násl. . V řízení ale žalobkyně neprokázala, zda, kdy a v jaké výši žalovaný skutečně vyčerpal úvěr a zda mu vůbec vzniklo bezdůvodné obohacení v jakékoli výši. Za této situace byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně neměla v tomto řízení procesní úspěch a nárok na náhradu nákladů řízení jí nevznikl. Žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.