Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 299/2021-13
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 53 133,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 27 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 263,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 27 420 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 25 713,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 630,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 575 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 520,52 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 30 995 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 27 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 263,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 27 420 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 25 713,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 630,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 575 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 520,52 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 30 995 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 53 133,42 Kč (dlužná jistina ve výši 30 995 Kč a úrok a poplatky ve výši 22 138,42 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) uzavřela s žalovanou dne 30. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které anonymizováno poskytl žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit anonymizováno půjčenou částku a dále částku ve výši 28 079 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 8 577 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 11 791 Kč a náklady za komfortní splácení ve výši 7 711 Kč), a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 7. 2020 ve výši 3 494 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 7 580 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 30 995 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle Smlouvy o zápůjčce, a to od 31. 7. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla anonymizováno postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 520,52 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 30 995 Kč od 31. 7. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 893,98 Kč (úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 995 Kč od 16. 5. 2019 do 18. 12. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 30 995 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 30 995 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že anonymizováno před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě.
2. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a anonymizována tři slova o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaná má od 4. 2. 2019 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese adresa žalovaného. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 30. 7. 2021) měla žalovaná na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že anonymizováno uzavřel dne 30. 1. 2019 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 35 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 28 079 Kč, který tvoří úrok ve výši 8 577 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 11 791 Kč a částka za komfortní splácení ve výši 7 711 Kč). Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 63 079 Kč (35 000 Kč + 28 079 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalované byla vyplacena částka 35 000 Kč v hotovosti. RPSN činila u této zápůjčky 127,77 %. Žalovaná smlouvu o zápůjčce vlastnoručně podepsala.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je svobodná, žije sama v nájemním bytě, má středoškolské vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 16 964 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 7 000 Kč. Žalovaná pracovala jako šička na hlavní pracovní poměr. Žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce předložila potvrzení o příjmu za období říjen až listopad 2018.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že anonymizováno postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 6. 1. 2021. Žalované byla zaslána dne 28. 6. 2021 předžalobní upomínka.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaná při sjednávání úvěru předložila, je pracovní smlouva a výplatní pásky za poslední tři měsíce. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalované je ve výši 16 964 Kč měsíčně. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by anonymizováno před poskytnutím úvěru řádně zkoumal měsíční výdaje žalované.
16. Pokud žalobkyně tvrdí, že anonymizováno vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
17. Vzhledem k tomu, že anonymizováno nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovanou a ověřením pouze příjmu žalované na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 35 000 Kč, zaplaceno 7 580 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 27 420 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 4 263,13 Kč a ve výši 9,75% ročně z částky 27 420 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.).
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (28 079 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalované (35 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ne/úspěch účastníků ve věci je přibližně stejný (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.