Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 195/2020-64

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 411,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 300,06 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23.911,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.560,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.453,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.790,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 8.844,17 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se zastavuje o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 103,28 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 300,06 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23.911,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.560,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.453,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.790,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 8.844,17 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Řízení se zastavuje o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 103,28 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 10. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 25.411,99 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO uzavřel 11. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. V rámci doplnění žaloby ze dne 27. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 15.000 Kč (v přehledu je pak uvedena částka 15.500 Kč). Pokud se jedná o požadovaný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, tento byl určen ve výši 8,5 % z dlužné částky 9.290,62 Kč za období od 12. 1. 2018 do 20. 5. 2020 ve výši 1.860,67 Kč. Tímto podáním také vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 103,28 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení – soud proto výrokem III. řízení částečně zastavil co do této částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 11. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo se společností právnická osoba, IČO, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit i celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13.912 Kč, které sestávají z: úrok 1.637 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 6.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.225 Kč, inkasní poplatek 4.250 Kč. Celkovou částku 30.912 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2.208 Kč. Žalovaný celkem uhradil 15.500 Kč, což vyplynulo z přehledu dluhu (viz č.l. 28 spisu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena z postupitele z právnická osoba na právnická osoba Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Dne 21. 10. 2020 byla žalovanému doručována předžalobní výzva k plnění.

4. Ve svém podání ze dne 8. 2. 2021 doplnil žalobce informace týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z písemného vyjádření se podává, že žalovaný uvedl, že od 1. 8. 2016 je zaměstnán u společnosti právnická osoba s příjmem ve výši 13.000 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že výše jeho měsíčních výdajů činí 6.500 Kč a použitelný měsíční příjem činí 6.500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a bydlí u rodičů. Tvrzení byla ověřena z předložených faktur a z hráčské smlouvy. Soudu byla dále předložena žádost o úvěr, ze které se podává, že žalovaný je zaměstnaný, pracuje v soukromé sféře – manuální, zaměstnán je od 1. 8. 2016. Jeho příjem je 13.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje za bydlení a energie 3.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3.500 Kč. Žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný, nemá děti a má střední vzdělání. Soudu byla předložena hráčská smlouva mezi právnická osoba a žalovaným ze dne 1. 8. 2016, kde je sjednána základní odměna 12.000 Kč měsíčně s tím, že hráči může být vyplacena mimořádná odměna dle prémiového řádu. Současně byly soudu předloženy faktury za srpen 2016, září 2016 a říjen 2016, kde je fakturována odměna dle hráčské smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2016. Za srpen 2016 žalovaný obdržel 12.000 Kč, za září 2016 13.190 Kč a za říjen 2016 16.500 Kč. Jinéy nejsou doloženy.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

10. Pokud se jedná o vyhodnocení spotřebitelského úvěru ve vztahu k  o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

11. Jak vyplynulo se shora uvedeného, žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě některé se do jeho dispozice dostalo 17.000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 15.500 Kč. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, tak nelze přitakat žalobci v tom směru, že by posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – žalovaného proběhlo řádně v intencích ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalobce soudu tvrdí, že příjem žalovaného je 13.000 Kč měsíčně. Tato informace však nebere v potaz povinnost žalovaného hradit jako OSVČ daň z příjmů fyzických osob a placení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Právní předchůdce žalobce tak pracoval s informací, že čistým příjmem žalovaného je částka 13.000 Kč, ačkoliv tomu tak nebylo. Rovněž další informace týkající se výdajů žalovaného nejsou žádným způsobem prokázány ani ověřeny. Za tohoto stavu věci tak byla smlouva o úvěru vyhodnocena jako neplatná s tím, že finanční částka 17.000 Kč, která se dostala do dispozice žalovaného je bezdůvodným obohacením. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku, kterou dosud na bezdůvodném obohacení žalobci nevrátil, tj. částku 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 300,06 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 12. 1. 2018 do 20. 5. 2020 z částky 1.500 Kč). Tyto přiznané částky ve výroku I. jsou po právu a žalobci náleží, přičemž byla stanovena povinnost žalovanému uhradit je žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byly ostatní požadované částky žalobcem zamítnuty, neboť tyto by mu náležely pouze v případě, pokud by smlouva o úvěru byla vyhodnocena jako platná. Výrokem II. tak byla zamítnuta částka: 23.911,99 Kč (od požadovaných 25.411,99 Kč bylo odečteno přiznaných 1.500 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.860,67 Kč (od požadovaných 1.963,95 Kč byla odečtena částka 103,28 Kč, která byla vzata zpět a dále odečtena přiznaná částka 300,06 Kč, zamítnuto je tak 1.560,61 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 3.453,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.790,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a 15 % úrok z částky 8.844,17 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobce měl ve věci nižší úspěch, než jeho neúspěch ve věci. Za tohoto stavu věci a vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného, tak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.