Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 287/2021-34
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 362 444,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 357 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 357 739 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky výši 4 705,82 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 53 137,15 Kč, co do úroku ve výši 13,59 % ročně z částky 361 814,82 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 726,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 362 444,82 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 705,82 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 778 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 357 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 357 739 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky výši 4 705,82 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 53 137,15 Kč, co do úroku ve výši 13,59 % ročně z částky 361 814,82 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 726,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 362 444,82 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 705,82 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 778 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 362 444,82 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to s kapitalizovaným úrokem ve výši 53 137,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem 13,59 % ročně z částky 361 814,82 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 726,37 Kč za dobu od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 362 444,82 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo na základě které mu poskytla sjednaný úvěr ve výši 364 000 Kč, který žalovaný čerpal dne datum, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 261 Kč. První splátka byla splatná datum. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil v rámci úvěrového vztahu toliko částku ve výši 6 261 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách, jež se staly nedílnou součástí smlouvy, a úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku. Žalobkyně se proto domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 361 814,82 Kč, úhrady nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a úhrady smluvních pokut ve výši 500 Kč, včetně příslušenství ve formě zákonného a smluvního úroků z prodlení tak, jak je shora uvedeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo (čl. 23-24 spisu) a z přehledu výpisu čerpání, splátek a úhrad (čl. 25 spisu) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 364 000 Kč bankovním převodem na jeho běžný účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit formou 96 pravidelných měsíčních splátek po 6 261 Kč s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,59 % a RPSN ve výši 14,8 %. K čerpání úvěru žalovaným došlo datum, splatnost 1. splátky tedy byla určena na datum. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu tedy celkem načerpal částku ve výši 364 000 Kč a uhradil 6 261 Kč dne datum (1. splátku). Další splátky již nehradil.
4. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně skutkově v žalobě obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. příjmení je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.
6. Z úvěrové smlouvy číslo z datum vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán u právnická osoba s.r.o., sídlem adresa, s průměrným měsíčním příjmem 20 000 Kč. Byl svobodný, bydlel u rodičů.
7. Žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní individuální výdaje žalovaného zjistila, nepředložila ke svým zjištěním žádné důkazy a pokud jde o příjem žalovaného uvedené v úvěrové smlouvě (viz bod 6.), netvrdila, na základě jakých podkladů tento příjem ověřila a soud tak neměl za prokázáno, že by žalobkyně v souladu se ZoSÚ zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. U jednání dne datum po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně pouze obecně dotvrdil, že žalobkyně vycházela z obecného modelu tak, jak je uvedeno v 1. odstavci smlouvy o úvěru (čl. 23 spisu), že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnaný, má příjem 20 000 Kč čistého měsíčně a vycházela z toho, že nemá žádné náklady na bydlení. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a navržení důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy.
8. Za uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala v souladu se ZoSÚ, nezjišťovala jeho individuální výdaje a pokud jde o jeho příjmy, vycházela pouze z informací žalovaného a příjmy nikterak neověřila.
9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 364 000 Kč a uhradil 6 261 Kč.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 6 261 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 364 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 357 739 Kč (364 000 – 6 261). Splatnost uvedené částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do datum, když výzva byla prokazatelně odeslána datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
12. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 79 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 58 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 36 778 Kč (po zaokrouhlení). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 63 409,56 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 14 498 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, úkon po 9 780 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání), tj. 39 120 Kč, 4 režijní paušály k těmto úkonům po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovného ve výši 211,11 Kč na trase obec – obec a zpět k jednání (celkem 40 km), osobním vozidlem jméno příjmení, registrační značka, při průměrné spotřebě 4,8 l číslo km nafty, při vyhláškové ceně nafty, náhradu za ztrátu času za 2 započaté půlhodiny, tj. 200 Kč, přičemž z cestového a náhrady za ztrátu času požadovala žalobkyně 1/4, tj. 102,78 Kč, když právní zástupce žalobkyně se zúčastnil téhož dne jednání u soudu ve 4 věcech, a 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 40 422,78 Kč, což představuje 8 488,78 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.