Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 240/2021-32

Okresní soud v Chomutově rozhodl předsedou senátu, samosoudcem JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 480 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 5 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 250 Kč od 18. 1. 2020 do 28. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále co do částky ve 2 230 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 5 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 250 Kč od 18. 1. 2020 do 28. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále co do částky ve 2 230 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 480 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 23. 12. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému dne 23. 12. 2019 poskytla na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 3 250 Kč a to spolu s jistinou do 17. 1. 2020. Své povinnosti však žalovaný řádně neplnil a ke dni zahájení řízení na svůj dluh zaplatil 2 000 Kč, jež žalobkyně započetla na smluvní pokutu pro prodlení. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předchozí písemné upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého právního zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 12. 2019 plyne, že tato není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, toliko jeho jménem a příjmením, datem a časem uvedeným s PIN kódem. Z obsahu textu tétoy plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat je vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 17. 1. 2020.

5. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že upravují okolnosti uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti stran, a jsou opět opatřeny jménem a příjmením žalovaného, datem a časem uvedeným s PIN kódem.

6. Z části výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 23. 12. 2019 byla na účet příjemce č. bankovní účet poukázána platba 10 000 Kč pod variabilní symbol.

7. Z potvrzení právnická osoba soud zjistil, že účet č. bankovní účet je veden na jméno žalovaného, a dne 23. 12. 2019 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč od společnosti právnická osoba

8. Z upomínky ze dne 24. 1. 2020, ze dne 31. 1. 2020, ze dne 7. 2. 2020, 16. 2. 2020 a ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. Doklad o předání upomínek k poštovní přepravě žalobkyně nepředložila.

9. Z předžalobní výzy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení včas písemně upomenula a poučila jej, že v případě marného uplynutí dodatečné lhůty k plnění přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu.

10. Podle , o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, byť elektronickými prostředky komunikace na dálku a mechanicky, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

17. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

18. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

19. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a tím, že se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, vzdala se dobrodiní vyslechnout poučení podle a 3 , o tom, že dosud neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

20. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč a že žalovaný žalobkyni poukázal 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně vzhledem k jeho plnění ve výši 2 000 Kč skutečně obohatil. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Žalobkyně vedle žalované jistiny požadovala i příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s jejím uplatněním a zákonného úroku z prodlení. Náklady spojené s upaltněním pohledávky byly sjednány v neplatné smlouvě o zápůjčce, soudu proto nezbylo, než je jako nedůvodný požadavek žalobkyně zamítnout. Stran zákonného úroku z prodlení vycházel soud ze zjištění, že prvou výzvou, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného, je žaloba, s níž se mohl žalovaný seznámit dne 27. 4. 2021. Den následující byl tak žalovaný povinen žalobkyni plnit (k tomu srovnej ust. , , dále jen „o. z.“), a ode dne 29. 4. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení. Soud proto žalobkyni podle přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud vzhledem ke zjištěné výši dle nař. vlády č. vzhledem k okamžiku skutečného prodlení žalovaného žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ode dne 29. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.