Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 240/2021-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl předsedou senátu, samosoudcem JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 5 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 250 Kč od 18. 1. 2020 do 28. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále co do částky ve 2 230 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 5 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 250 Kč od 18. 1. 2020 do 28. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále co do částky ve 2 230 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 480 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 23. 12. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému dne 23. 12. 2019 poskytla na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 3 250 Kč a to spolu s jistinou do 17. 1. 2020. Své povinnosti však žalovaný řádně neplnil a ke dni zahájení řízení na svůj dluh zaplatil 2 000 Kč, jež žalobkyně započetla na smluvní pokutu pro prodlení. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předchozí písemné upomínce.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého právního zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 12. 2019 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, toliko jeho jménem a příjmením, datem a časem uvedeným s PIN kódem. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat je vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 17. 1. 2020.
5. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že upravují okolnosti uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti stran, a jsou opět opatřeny jménem a příjmením žalovaného, datem a časem uvedeným s PIN kódem.
6. Z části výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 23. 12. 2019 byla na účet příjemce č. bankovní účet poukázána platba 10 000 Kč pod variabilní symbol.
7. Z potvrzení právnická osoba soud zjistil, že účet č. bankovní účet je veden na jméno žalovaného, a dne 23. 12. 2019 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč od společnosti právnická osoba
8. Z upomínky ze dne 24. 1. 2020, ze dne 31. 1. 2020, ze dne 7. 2. 2020, 16. 2. 2020 a ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. Doklad o předání upomínek k poštovní přepravě žalobkyně nepředložila.
9. Z předžalobní výzy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení včas písemně upomenula a poučila jej, že v případě marného uplynutí dodatečné lhůty k plnění přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu.
10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, byť elektronickými prostředky komunikace na dálku a mechanicky, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
17. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
18. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
19. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a tím, že se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, vzdala se dobrodiní vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o tom, že dosud neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.
20. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč a že žalovaný žalobkyni poukázal 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně vzhledem k jeho plnění ve výši 2 000 Kč skutečně obohatil. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Žalobkyně vedle žalované jistiny požadovala i příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s jejím uplatněním a zákonného úroku z prodlení. Náklady spojené s upaltněním pohledávky byly sjednány v neplatné smlouvě o zápůjčce, soudu proto nezbylo, než je jako nedůvodný požadavek žalobkyně zamítnout. Stran zákonného úroku z prodlení vycházel soud ze zjištění, že prvou výzvou, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného, je žaloba, s níž se mohl žalovaný seznámit dne 27. 4. 2021. Den následující byl tak žalovaný povinen žalobkyni plnit (k tomu srovnej ust. § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), a ode dne 29. 4. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud vzhledem ke zjištěné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k okamžiku skutečného prodlení žalovaného žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ode dne 29. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.