Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 206/2021-37
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 12 943,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 8 060 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 883,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 883,65 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 024,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 060 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 883,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 883,65 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 024,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 12 943,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou dne datum. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena schválením žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Žalované pak byl poskytnut úvěr ve výši 11 990 Kč formou úhrady požadovaného zboží, které žalovaná následně převzala. Poskytnuté peněžní prostředky byla žalovaná povinna vrátit v 16 měsíčních splátkách po 1 011 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci (počínaje dnem datum) společně s úrokem 37,39 % ročně a pojištěním ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Dle žalobkyně žalovaná nehradila splátky řádně a dostala se do prodlení. Žalovaná i přes písemné výzvy dlužnou částku neuhradila, žalobkyně s účinností ke dni datum odstoupila od smlouvy a dluh žalované ve výši 12 943,65 Kč se tímto dnem stal splatným v celém rozsahu. Po zesplatnění žalovaná nic neuhradila. Nárok žalobkyně představuje neuhrazenou jistinu ve výši 10 166,03 Kč, úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 1 585,61 Kč, pojistné ve výši 288 Kč, náhradu nákladů za odeslání upomínek ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 304,01 Kč.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované a nebyly pochybnosti o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr ve výši 10 000 Kč splácet. Žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, příjmy žalované pak byly ověřeny oproti žalovanou předloženému výpisu z účtu. Poměry žalované žalobkyně podrobila internímu metodickému hodnocení, při němž byla zejména výdajová stránka finančních poměrů žalované porovnávána se statistickými údaji znázorňujícími běžné výdaje jedince za určité období (zde měsíc). Nebyly zjištěny žádné odchylky od standardu, žalobkyně tedy údaje uvedené žalovanou považovala za pravdivé.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl pouze v přítomnosti žalobkyně.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo. Z předložené smlouvy, která je současně žádostí o poskytnutí úvěru, soud zjistil, že žalovaná nejprve požádala o poskytnutí úvěru ve výši 11 990 Kč za účelem nákupu oblečení a sportovního vybavení. Smlouva byla následně uzavřena podle parametrů uvedených v žádosti. Způsob uzavření této smlouvy, stejně jako kterékoli další mezi účastníky sjednané smlouvy, se řídí Rámcovou smlouvou o poskytnutí bankovních produktů a služeb číslo. Z písemného vyhotovení rámcové smlouvy předložené soudu vyplývá, že byla mezi účastníky uzavřena rovněž dne datum. Ze smlouvy o úvěru dále vyplývá, že úvěr ve výši 11 990 Kč se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem 37,39 % ročně a úhradou za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru v 16 měsíčních splátkách po 1 011 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Z čl. V. smlouvy vyplývá, že uzavřením smlouvy žalovaná jako pojištěný přistoupila k pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba Ve spojení s transakční historií má soud za prokázané, že částka 11 990 Kč byla žalované skutečně poskytnuta dne datum a dne datum byla předepsána první splátka. Na základě posledně jmenovaného listinného důkazu pak není pochyb o tom, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, na poskytnutý úvěr uhradila pouze 3 930 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dosud neuhrazené částky, jak vyplývá z dopisu ze dne datum, předžalobní upomínky ze dne datum a dopisu ze dne datum ve spojení s příslušnými poštovními podacími archy. Z těchto listinných důkazů ve spojení s transakční historií vyplývá, že na poskytnuté jistině úvěru žalované zbývá k úhradě 10 166,03 Kč, na úroku z úvěru 1 585,61 Kč a na pojistném 288 Kč. Kromě toho byla žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů spojených s odesláním upomínek ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 304,01 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat náhradu nákladů a smluvní pokutu vyplývá jednak z všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, ale také přímo ze smlouvy. Z dopisu ze dne datum dále vyplývá, že žalobkyně pro opakované porušení platebních povinností ze strany žalované s účinností ke dni datum odstoupila od smlouvy. Toto oprávnění žalobkyně vyplývá z obchodních a produktových podmínek v případě, kdy žalovaná bude v prodlení se splácením splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaná nicméně i přes četné upomínky dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Nereagovala ani na emailovou zprávu žalobkyně ze dne datum, dle níž byla žalované nabízena možnost uzavření smíru jako poslední možnost před soudním řešením sporu.
5. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, soudu byla předložena jednak žádost o úvěr, v němž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, ale také výpis z účtu žalované za březen 2020. Ze žádosti soud zjistil, že žalovaná byla v té době vdaná, měla jedno vyživované dítě a žila ve vlastním. Jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, přičemž celkový měsíční příjem její domácnosti činil 30 000 Kč. Žalovaná uvedla, že měsíční náklady její domácnosti představují 8 600 Kč. Současně uvedla, že nemá jiný úvěrový závazek. Předloženým výpisem z účtu žalobkyně prokazovala, že před uzavřením smlouvy ověřila příjem žalované, který byl dostatečný pro splácení měsíčních splátek ve výši přes 1 000 Kč. Skutečnost, že žalované měsíčně náležel rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, soud nezpochybňuje. Soud nezpochybňuje ani interní postup, jímž žalobkyně hodnotila, zda žalovanou uvedené údaje o výdajích domácnosti mohou odpovídat reálným potřebám. Z výpisu nicméně vyplývá, že v březnu 2020 byl žalované jednorázově vyplacen rodičovský příspěvek za leden a únor v celkové výši 20 000 Kč. Výpis dále osvědčuje, že v březnu 2020 výdaje žalované převyšovaly její příjem. Srovnání s dalšími měsíci soud nemá k dispozici.
6. Pokud se zhodnotí hospodaření žalované za měsíc březen 2020, nevyhnutelně to vede k závěru, že výdaje žalované byly tak velké, že na jejich pokrytý nestačil ani nadstandardní příjem odpovídající dvojnásobku běžného měsíčního příjmu. Otázkou zůstává, jaké bylo finanční hospodaření žalované v případě, kdy jí byla vyplacena pouze jedna dávka rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, případně jak hospodařila v únoru 2020, v němž jí evidentně rodičovský příspěvek vyplacen nebyl. Žalobkyně neobjasnila, z jakých zdrojů v takovém případě žalovaná získávala finanční prostředky na úhradu svých výdajů. Nelze se spoléhat na to, že pokud neměla dostatek finančních prostředků, vypomohl jí její manžel. Tento závěr by byl čistě spekulativní a soud k němu není oprávněn. Pokud se jedná o závazek (úvěr) žalované, musely být nadevší pochybnosti zjištěny a ověřeny právě příjmy žalované, aby mohla být vyvrácena pochybnost, že by nebyla schopna úvěr splácet bez hrozby dalšího zadlužení. Žalobkyni jako obezřetnému poskytovateli spotřebitelského úvěru měla na základě údajů uvedených žalovanou vyvstat pochybnost o tom, jak žalovaná hospodaří s financemi. Měla od žalované vyžádat další informace a zjistit, jaké byly majetkové poměry žalované v několika předcházejících měsících. Z výpisu z účtu za jediný měsíc nelze usuzovat na způsob života žalované.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Soud na závazkový vztah mezi žalobkyně a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
12. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně vůči žalované nepostupovala dostatečně pečlivě a s takovou odbornou péčí, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. Zákonná úprava povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele je spíše obecná v tom smyslu, že dává pouze jakási vodítka, jak lze spolehlivě úvěruschopnost spotřebitele zjistit. Vždy záleží na konkrétních okolnostech dané věci, pokaždé však musí být zvolen takový postup, který bezpečně vyloučí pochybnosti o tom, že by spotřebitel (z jakéhokoli důvodu) nebyl schopen poskytnutý úvěr vrátit. Pokud se v posuzované věci jednalo o úvěr ve výši 10 000 Kč na nákup oblečení, neznamená to, že by žalobkyně měla provádět hluboké a podrobné šetření poměrů žalované, jako například při několikatisícových úvěrech. Měla nicméně vynaložit alespoň tolik úsilí, aby zjistila, jak žalovaná obvykle funguje (jak hospodaří s financemi). Pokud by se žalobkyně řídila povinností postupovat s odbornou péčí, muselo by jí být zřejmé, že informace poskytnuté žalovanou nejsou dostačující (tak jak zjistil soud provedeným dokazováním). Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně úvěr poskytla v rozporu s odbornou péčí. Důsledkem je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost předmětné smlouvy o úvěru. Tuto neplatnost je nutné chápat jako absolutní ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Z důvodu neplatnosti smlouvy s účinky ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze za platně ujednané považovat žádné platby, včetně úroku, poplatku, nákladů a smluvní pokuty. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 990 Kč. V úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni, oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaná dosud nic neuhradila. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná uhradila celkem 3 930 Kč. Z důvodu absence platného ujednání tuto částečnou úhradu nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na související platby. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaná ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z. již částečně splnila svůj závazek spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající část neuhradila, soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 8 060 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině„ úvěru“, společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Zbývající část žaloby soud výrokem II. tohoto rozsudku z výše uvedených důvodů zamítnul.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 4 883,65 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 8 060 Kč, znamená úspěch 38 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 62 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 24 % jí vzniklých nákladů řízení.
17. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V předmětné věci je nutné odlišovat, že žalobkyně učinila některé úkony jako nezastoupený účastník, proto by jí náležela náhrada nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 2x 100 Kč. V průběhu řízení se žalobkyně nechala zastoupit advokátkou. Žalobkyni by tedy náležela odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast při jednání soudu dne datum) ve výši 2x 1 580 Kč podle § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 AT činí 11 358,04 Kč (neboť do tarifní hodnoty se nezapočítává příslušenství v podobě zesplatněných úroků). V souvislosti s tím by žalobkyni náležel také dle § 14b odst. 5 písm. b) AT dvakrát režijní paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 AT za 8 půlhodin strávených na cestě k jednání a zpět po 100 Kč v celkové výši 800 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu z obec do obec a zpět v celkové délce 260 km, k čemuž byl užit osobní automobil Škoda Karoq registrační značka. Při průměrné spotřebě automobilu 5,4 l číslo km, ceně benzinu dle vyhlášky číslo ve výši 31,50 Kč/litr, sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km, pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 1 586,25 Kč. Z uvedených částek by žalobkyni náležela v souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 1 290,71 Kč. Žalobkyně by také měla právo na úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Celkem by tedy náklady řízení na straně žalobkyně činily 8 436,96 Kč.
18. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (24 %) ve výši 2 024,87 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.