Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 298/2021-56

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 9 208 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 16. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 208 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 208 Kč za dobu od 1. 6. 2021

do 15. 8. 2021 a z částky 4 208 Kč za dobu od 16. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 102 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 16. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 208 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 208 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do 15. 8. 2021 a z částky 4 208 Kč za dobu od 16. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 10. 2021 domáhala

po žalované zaplacení částky 9 208 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který poskytla žalobkyně žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne

12. 2. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu bankovní účet, jež žalovaná uvedla

ve smlouvě. Dle smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná je povinna hradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly, že žalovaná je povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru

ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly žalobkyní poskytnuty, úrok

ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až

do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit

z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně. Celková výše úroků tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 845 Kč. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu

či jeho části, je povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč

za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou tak účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně neeviduje žádnou úhradu ze strany žalované. Dle smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobkyně je tak oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší

než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a je tak od 1. 6. 2021

v prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 208 Kč spolu

s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 11. 8. 2021, žalovaná ovšem dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Mezi účastníky došlo 12. 2. 2021 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo

na základě které bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly, že žalovaná je povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru

ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly žalobkyní poskytnuty, úrok

ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až

do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit

z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně. Celková výše úroků tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 845 Kč. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč

za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou tak účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně neeviduje žádnou úhradu ze strany žalované (zjištěno z výpisu z účtu z revolvingového úvěru a ze smlouvy o revolvingovém úvěru).

Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 11. 8. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky a z podacího archu).

Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že dosahuje čistých příjmů ve výši 21 000 Kč měsíčně, bydlí v pronájmu, žije sama a její ostatní náklady činí 8 000 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z dokladů potvrzujících příjmy žalované. Výdaji žalované a ostatními údaji se pak věřitel žádným způsobem nezabýval. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované

ze strany věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z výplatních pásek, z mandátní smlouvy, z žádosti o úvěr a z potvrzení o příchozí úhradě).

5. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

8. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl

k následujícímu právnímu závěru:

13. Soud předně dospěl k závěru, že v řízení bylo dále prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč.

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy

dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje

za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení

z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá

na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná na předmětný úvěr do dnešního dne žádnou částku neuhradila. Aktuální dlužná jistina tak činí 5 000 Kč. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne 11. 8. 2021. V souladu s ust. má soud za to, že tato výzva byla žalované doručena dne 14. 8. 2021. Dne 15. 8. 2021 tak nastala splatnost dlužné jistiny a od následujícího dne 16. 8. 2021 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16. 8. 2021. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 9740,80 Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 5 203,42 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 6,84 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 1 489 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle vyhl. č. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu ), a 21% DPH z odměny

a zastoupení a režijního paušálu ve výši 189 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 6,84 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 102 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.