Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 150/2021-64

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 18 459,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 077 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 192,79 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021

a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 077 Kč za dobu

od 14. 5. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 382,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 946,27 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 17 368,62 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši

127,24 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 382,62 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 077 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 192,79 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 077 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 382,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 946,27 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 17 368,62 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 127,24 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 382,62 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 5. 2021 domáhala

po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 459,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že

mezi účastníky byla dne 15. 1. 2020 uzavřena úvěrová smlouva číslo. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet

v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 547 Kč měsíčně. K čerpání úvěru došlo

dne 16. 1. 2020 a splatnost první splátky byla určena na 19. 2. 2020. Roční úroková sazba byla sjednána na 32,12 % p. a. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 13 923 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek úvěr splácet řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 11. 2. 2021 zesplatnila. Aktuální neuhrazená jistina činí částku 17 368,62 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Mezi účastníky byla dne 15. 1. 2020 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva

o revolvingovém úvěru číslo ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný jako spotřebitel se zavázal žalobkyni uhradit celkovou částku 34 128 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 1 547 Kč s úhradou první splátky nejpozději do 19. 2. 2020 (zjištěno ze smlouvy o úvěru a úvěrových podmínek).

K poměrům žalovaný přímo ve smlouvě uvedl, že je zaměstnanec s čistými měsíčními příjmy

ve výši 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl další 4 splátkové povinnosti. Žalobkyně si k žádosti žalovaného

o úvěr připojila výpis z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2019. Soud předně uvádí, že výpis z účtu za jeden měsíc je zcela nedostatečný a nemůže poskytnout zevrubnou výpověď

o poměrech dlužníka. Z tohoto výpisu navíc vyplývá, že byl žalovaný v mínusu a jeho výdaje převyšovali jeho příjmy ze zaměstnání, když žalovaný na účet vložil navíc částku 13 000 Kč, jejíž povaha však nebyla ze strany věřitele nijak zkoumána. Žalobkyně se pak v podstatě vůbec nezabývala výdaji žalovaného ani počtem spolužijících osob a jejich příjmy a výdaji. Toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pak soud považuje za zcela nedostačující (zjištěno ze smlouvy o úvěru a z úvěrové zprávy).

Úvěr ve výši 25 000 Kč žalovaný čerpal dne 16. 1. 2020 a žalovaný na předmětný úvěr celkově uhradil částku 13 923 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).

Podáním ze dne 11. 2. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru, toto podání bylo žalovaného zasláno dne 12. 2. 2021 (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru a z podacího archu).

Dne 5. 3. 2021 právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu

ze dne 24. 3. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).

4. Podle ust. , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

6. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:

11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný přímo ve smlouvě uvedl výši svých příjmů a příjmy dalších členů domácnosti, v řízení však nebylo zjištěno, že by se žalobkyně dostatečně těmito příjmy zabývala a nebylo ani zjištěno, že by se žalobkyně zabývala jakýmikoliv výdaji žalovaného

a k tomu si rovněž připojila doklady. Doložení výpisu z účtu dlužníka za jeden měsíc je zcela nedostačující. Z tohoto výpisu navíc bylo zjištěno, že je žalovaný v mínusu a jeho výdaje převyšují jeho příjmy ze zaměstnání. Z těchto skutečností pak žalobkyně nemohla oprávněně dovodit schopnost žalovaného řádně splácet své závazky. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou

s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést

k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy

o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES,

o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření

k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku

23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje

za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení

z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá

na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku

13 923 Kč, přičemž podle názoru soudu je nutné všechny tyto platby započíst na jistinu pohledávky. Aktuální dlužná jistina tak činí 11 077 Kč. Žalovaný byl k zaplacení této částky poprvé vyzván dopisem ze dne 11. 2. 2021, ve kterém byla žalovanému poskytnuta lhůta

ke splacení dlužné pohledávky v délce 14 dní. Splatnost pohledávky tak nastala dne 25. 2. 2021

a žalovaný je v prodlení od 26. 2. 2021. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 11 077 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí a následně dospěl k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný. Žalovaný však byl v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnil a zjevně mu žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.