Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 144/2021-67
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 152,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 3 000,22 Kč a smluvní pokuty ve výši 152,74 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 452,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 3 000,22 Kč a smluvní pokuty ve výši 152,74 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 452,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3000,22 Kč, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 452,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, přičemž částka 3 000 Kč představuje nevrácené finanční prostředky poskytnuté z úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným a částky 157, 24 Kč jakožto smluvní pokuty z výše specifikované úvěrové smlouvy.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do částky
3 000,22 Kč odpovídající kapitalizovanému smluvnímu úroku a částky 152,74 Kč představující smluvní pokutu, z výše uvedené úvěrové smlouvy zpět.
4. Podle § 96 odst. 1 , 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3 , 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Po provedeném dokazování soud skutkově uzavřel, že žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru číslo ze dne datum. Ze smlouvy o úvěru se podává, že v záhlaví jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném a o právní předchůdkyni žalobkyně, která se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na uvedený bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný je měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 892,66 Kč do
30 dnů ode dne odeslání jistiny žalovanému na sdělený bankovní účet. Dle čl. IV. 3 smlouvy o úvěru je smlouva uzavřena ve chvíli, kdy úvěrovaný připojí na tuto smlouvu o úvěru, která jemu byla zaslána na verifikovaný e-mail, autorizační jedinečný kód, který mu úvěrující přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal ve formě SMS na jeho telefon (viz smlouva o úvěru
č. anonymizováno číslo ze dne datum, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně dne
datum poukázala částku 3 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě, potvrzení o provedení transakce ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne
datum postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum, podací arch, sledování zásilek, potvrzení o přijetí platby). Žalovaný byl opakovaně upomínkou ze dne datum, datum, datum a datum upozorněn na svůj splatný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně (upomínka ze dne datum, datum, datum a datum). Dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 9 152,96 Kč, a to do datum s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, bude předložena žaloba na zaplacení příslušnému soudu (výzva před podáním žaloby ze dne datum, poštovní podací arch).
6. Z listin y anonymizováno kontrola,„ anonymizováno číslo“ a výpisu úkonů, neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí.
7. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “).
1. Při právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postupní smlouvou ze dne datum. Soud dále uzavřel, že z uvedených listin, předložených žalobkyní, nelze dovodit, že byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku tvrzená úvěrová smlouva. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008 , jehož závěry jsou aplikovatelné i za platnosti a účinnosti občanského zákoníku , se uvádí, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru úvěrujícího tíží povinnost tvrdit, že s úvěrovaným uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl úvěrovanému peněžní prostředky a že úvěrovaný řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro úvěrujícího či jeho právního nástupce povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena, a to právě žalovaným, a že na jejím základě poskytl úvěrovanému finanční prostředky (břemeno důkazní). Listin y předložené žalobkyní však neprokazují, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala identitu osoby, jež reálně výše specifikovanou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně ale neprokázala, byť k tomu byla vyzvána, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění fakticky uzavřel. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejich webových stránkách byly vyplněny registrační údaje (či že tyto byly právní předchůdkyni žalobkyně sděleny jinou formou), žalobkyně ovšem nijak neprokázala, že právě žalovaný po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy odeslal právní předchůdkyni žalobkyně opatřený unikátní kód, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, neboť z tohoto právního jednání učiněného prostřednictvím internetu a kódu zaslaného na mobilní telefon nelze dostatečně určit jednající osobu, tedy žalovaného. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl jakýkoliv obligační vztah.
8. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011 ).
9. V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku . K této otázce - nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému (z absentujícího obligačního vztahu) na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne datum částku 3 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tento dluh nezaplatil ničeho. Žalovaný proti uvedenému v řízení nijak nebrojil.
10. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku ) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v oznámení o postoupení pohledávky ze dne
datum, která se dostala do dispozice žalovaného dne datum, když žádná předchozí výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19 ). Lhůta pro plnění byla stanovena na 10 dnů ode dne doručení této listin y žalovanému, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou dostatečnou. Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne datum v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku . Podle
§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, je pak žalovaný povinen od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně.
11. Soud neshledal důvodným návrh žalobkyně na stanovení výše zákonného úroku z prodlení na
10 % p. a. z dlužné částky, když toto je více, než soud mohl v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění přiřknout a to potom ani kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 452,88 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, když toto příslušenství je akcesoricky vázáno na věc hlavní, a to předmětnou smlouvu o úvěru, a v případě její neplatnosti je postihnuto neplatností i veškeré příslušenství na ni navázáno, a proto výrokem III. tohoto rozsudku tyto nároky zamítl.
12. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3000 Kč od datum Kč do zaplacení a ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku IV., a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
14. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.