Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 149/2021-57
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 67 312,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 742,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 042,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 048,78 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 7. 6. 2018 do 30. 4. 2020, dále zaplacení částky 14 527,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 910,25 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 30. 6. 2018 do 30. 4. 2020, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 7 770 Kč, k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 742,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 042,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 048,78 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 7. 6. 2018 do 30. 4. 2020, dále zaplacení částky 14 527,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 910,25 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 30. 6. 2018 do 30. 4. 2020, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 7 770 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 67 312,20 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které žalovaný převzal částku 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 35 959 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně (11 028 Kč), odměny za administrativní zpracování a doručení zápůjčky (10 490 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (14 441 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 30. 5. 2018, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 25 663,58 Kč a na dlužném poplatku částku 14 527,42 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 39 794 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 40 191 Kč sestávající z jistiny ve výši 25 663,58 Kč a dlužného poplatku ve výši 14 527,42 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 910,25 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 16. 11. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 453,89 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 30. 6. 2018 do 20. 1. 2020), dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 663,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky a za stejné období.
Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které žalovaný převzal částku 28 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 24 066 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně (5 008 Kč), odměny za administrativní zpracování a doručení zápůjčky (7 276 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (11 782 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 868 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 24 592 Kč, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 16 078,87 Kč a na dlužném poplatku částku 11 042,33 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 27 121,20 sestávající z jistiny ve výši 16 078,87 Kč a dlužného poplatku ve výši 11 042,33 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 048,78 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 11. 10. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 251,27 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 7. 6. 2018 do 20. 1. 2020), dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 078,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky a za stejné období.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoli byl řádně předvolán, k nařízeným jednáním se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15. 5. 2017 a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO žalovaným, kdy tato společnost na základě této smlouvy půjčila žalovanému částku 45 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 35 959 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč právnická osoba, smlouvu uzavřel jako zprostředkovatel jméno příjmení.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 16. 8. 2017 a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným. Společnost právnická osoba anonymizováno půjčila žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 24 066 Kč uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 868 Kč právnická osoba smlouvu uzavírala jako zprostředkovatel jméno příjmení.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky společnosti právnická osoba za žalovaným postoupeny žalobci. V tomto řízení uplatněné pohledávky byly uvedeny v příloze číslo smlouvy na str. 139 a 141 Seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Zároveň byl informován o zpracování osobních údajů.
6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 23. 4. 2020, odeslanou doporučeně na adresu bydliště žalovaného.
7. Z listinných důkazů bylo tedy zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 15. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 35 959 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 490 Kč a z odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 14 441 Kč. Celkovou částku (80 959 Kč) se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 18 měsíčních splátek po 4 498 Kč. Účastníci dále uzavřeli dne 16. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo dle níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 24 066 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 5 008 Kč, odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 276 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 782 Kč. Celkovou částku (52 066 Kč) se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 60 týdenních splátek po 868 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil poslední splátku na obě zápůjčky dne 30. 5. 2018 a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešly pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne.
8. U soudního jednání dne 26. 10. 2021 byl právní zástupce žalobce poučen ve smyslu § 118 a) odst. 1, 3 o.s.ř., že k tvrzením o prověření schopnosti žalovaného splácet úvěry žalobce nepředložil žádné důkazy, ačkoli v žalobních tvrzeních zmínil sepis zákaznické karty u každého z úvěrů. V případě, že žalobce doplňujícími důkazy nedoloží prověření úvěruschopnosti žalovaného, mohl by být ve sporu neúspěšný potud, že příslušné smlouvy mohou být soudem posouzeny jako absolutně neplatné. Žalobce byl dále poučen o tom, že přestože dle aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru by se jednalo o relativní neplatnost, dle směrnic EU, jimiž je Česká republika vázána, je soud povinen k neplatnosti právního jednání přihlídnou, i když žalovaný námitku neplatnosti nevznesl.
9. Na základě procesního poučení žalobce doplnil žalobu o tvrzení, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a tyto byly zapsány do zákaznické karty. S ohledem na obsah informací žalovaného právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčky je dostatečná, žalovaný doložil stálý příjem, nebyly zjištěny skutečnosti o tom, že je proti němu vedeno insolvenční řízení, nebyl tedy důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Právní předchůdce žalobce nemá k dispozici kopie dokladů, které žalovaný předložil. K výše uvedeným tvrzením žalobce předložil zákaznické karty k jednotlivým půjčkám a navrhl výslech svědkyně jméno příjmení, která uzavřela s žalovaným smlouvu dne 16. 8. 2017. Pokud jde o zprostředkovatele uzavření prvé smlouvy o zápůjčce jméno příjmení, na jeho výslechu žalobce netrval, neboť nebyly zjištěny jeho kontaktní údaje.
10. Ze zákaznické karty k zápůjčce ze dne 15. 5. 2017 vyplývá, že žalovaný uvedl, že pracuje jako vedoucí kamionové přepravy u zaměstnavatele anonymizováno právnická osoba s čistým příjmem 22 544 Kč měsíčně, v domácnosti je další nespecifikovaný příjem 18 576 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily cca 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že splácí jiné zápůjčky v částce 3 500 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a tři výplatní pásky za období leden až březen 2017, jiné dokumenty ke svým poměrům nepředložil.
11. Ze zákaznické karty k zápůjčce ze dne 16. 8. 2017 bylo dále zjištěno, že žalovaný nadále pracuje u téhož zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 27 275 Kč, jako další příjem domácnosti je uvedena částka 19 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou zaznamenány ve výši 12 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný splácí předchozí půjčku právnická osoba splátkou 4 500 Kč měsíčně, externí splátky zápůjček žalovaného činí 2 000 Kč měsíčně. V kartě jsou označeny ověřené dokumenty k této zápůjčce, a to pracovní smlouva a výplatní pásky za měsíce květen až červenec 2017.
12. Soud neprovedl výslech navržené svědkyně jméno příjmení, neboť ačkoli byla tato svědkyně řádně předvolána na adresu trvalého bydliště, k jednání se bez omluvy nedostavila. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka však bylo v rámci důkazního řízení zjištěno, že jméno příjmení, datum narození, rozená příjmení, podala u Okresního soudu v Kolíně dne 2. 3. 2020 návrh na rozvod manželství, které uzavřela dne 4. 11. 2017 s celé jméno žalovaného, datum narození (tj. se žalovaným). V návrhu uvedla, že s celé jméno žalovaného žili v družském soužití od května roku 2015, a jako jeden z důvodů rozpadu manželství uvedla velké množství dluhů manžela, které on nijak neřešil. příjmení jméno a celé jméno žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č.j. číslo jednací, který téhož dne nabyl právní moci.
13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15. 5. 2017 a dne 16. 8. 2017 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 45 000 Kč (smlouva prvá) a 28 000 Kč (smlouva druhá). Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč (smlouva prvá) a v případě druhé smlouvy se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 868 Kč, přičemž v obou případech žalovaný uhradil poslední splátku dne 30. 5. 2018.
20. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
21. V dané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřených osob jméno příjmení a jméno příjmení (jako zprostředkovatelů) zjišťoval u žalovaného výši příjmů a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do zákaznické karty s tím, že uvedl zdroj těchto zjištění, tedy v daném případě pracovní smlouvu a výplatnice žalovaného za tři měsíce předcházející zápůjčce. Doklady předložené žalovaným o jeho poměrech předchůdce žalobce nearchivoval. Za situace, že nebyl proveden výslech svědků, tj. zprostředkovatelů úvěrů, není zřejmé, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce ověřoval zadluženost žalovaného, jeho účastenství v exekučních řízeních, v insolvenčním řízení, apod. Soud má zato, že v dané věci nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a v projednávaných zápůjčkách předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, když se spokojil s doloženou výší jeho pracovního příjmu a dále neprověřil další tvrzené příjmy domácnosti a výdaje žalovaného, včetně existujících jiných dluhů, a nevyhodnotil reálnou schopnost žalovaného ke splácení úvěru. V případě druhého úvěru má soud zato, že pokud jako zprostředkovatel smlouvy vystupovala družka žalovaného a jeho budoucí manželka, existuje zřejmá pochybnost o tom, do jaké míry byly uváděné údaje o poměrech žalovaného pravdivé, a zda vůbec byla úvěruschopnost žalovaného v tomto případě posuzována. Soud tedy uzavřel, že žalobci se v případě obou smluv nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
22. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
23. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
24. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
25. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
26. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C číslo).
27. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo).
28. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
29. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
30. Smlouvy o úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, jsou tedy neplatné, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
31. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 45 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 25 663,58 Kč (smlouva prvá), a dále vyplatil z titulu spotřebitelského úvěru částku 28 000 Kč, z níž žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 16 078,87 Kč (smlouva druhá). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 41 742,45 Kč i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně dle § 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 1. 5. 2020 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 41 742,45 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývajících částek 11 042,33 Kč a 14 527,42 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 62 %, neúspěšný byl ve výši 38 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 24 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 6 úkonů právní služby po 3 820 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 4 962 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 2 693 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 32 375 Kč, z toho 24 % představuje částku 7 770 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
33. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.