Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 340/2021-45

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 1 483,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 383,21 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 275,78 Kč od 2. 7. 2020 do 20. 7. 2020, z částky 1 820,78 Kč od 21. 7. 2020 do 21. 8. 2020, z částky 1 365,78 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení a z částky 17,43 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 100 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 126 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 383,21 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 275,78 Kč od 2. 7. 2020 do 20. 7. 2020, z částky 1 820,78 Kč od 21. 7. 2020 do 21. 8. 2020, z částky 1 365,78 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení a z částky 17,43 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části týkající se zaplacení 100 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 126 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 483,21 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením ceny odebrané elektřiny dodané žalované do místa spotřeby číslo na adrese adresa (1 383,21 Kč) a nezaplacením vyúčtované smluvní pokuty (100 Kč).

Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení k uvedenému postupu nevyjádřila.

Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná si objednala u žalobkyně dodávky elektrické energie do místa spotřeby číslo na adrese adresa. Žalobkyně do uvedeného místa dodávala elektřinu také v době od 7. 6. 2019 do 11. 6. 2020. Za dodávku elektřiny v uvedeném období, již žalobkyně vyúčtovala žalované fakturami číslo splatnou dne 1. 7. 2020 a číslo splatnou dne 23. 7. 2020, žalovaná dluží žalobkyni 1 383,21 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobkyni také vyúčtováním číslo požadovanou smluvní pokutu ve výši 100 Kč.

Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle a násl. a dospěl k závěru, že žaloba je téměř zcela důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (elektřinu), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála. Proto soud žalobě v této části jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 1 383,21 Kč odpovídající nezaplacené ceně za dodávku elektřiny.

Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení počínaje dny následujícími po splatnosti faktur, kterými byla žalované vyúčtována cena za dodávku elektřiny, do zaplacení.

Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 100 Kč představující požadovanou smluvní pokutu.„ Ujednání“ o smluvních pokutách, která obsahuje smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny uzavřená mezi účastnicemi, totiž soud shledal nepoctivými, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. , jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. ). Ústavní soud v nálezu sp. zn. zejména deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Žalobkyně sice, zřejmě se znalostí obsahu tohoto nálezu Ústavního soudu a pod tíhou z něj vycházející rozhodovací praxe obecných soudů, jí používané formuláře smluv o sdružených službách dodávek komodit upravila tak, že stranu, která obsahuje obecná ujednání, jež obvykle bývají součástí všeobecných obchodních podmínek, označila číslem 1, a stranu smlouvy, která je - dle svého vzezření i obsahu - stranou úvodní (neboť vymezuje smluvní strany a upravuje i další základní smluvní náležitosti), označila číslem 2, nicméně takový postup nelze považovat za správný a nelze jej akceptovat. Nález Ústavního soudu sp. zn. je třeba vykládat materiálně, tedy v souladu s jeho smyslem a účelem, a nelze se z jeho dopadu„ vymanit“ drobnou formální změnou, kterou spotřebitel sotva postřehne (bez podrobného studia smluvního textu, respektive dokonce těch jeho částí, které se běžně přehlížejí – údaj o celkovém počtu stran smlouvy a aktuálním čísle stránky), například právě tím, že se„ vymění“ čísla stran, aniž by se tato změna jakkoliv jinak odrazila ve vzezření smlouvy (aby bylo na první pohled zřejmé, co vše je součástí smluvního textu, pod který spotřebitel připojuje svůj podpis). Pokud je průměrnému spotřebiteli, za obvyklých podmínek provázejících uzavírání obdobných adhezních smluv, taková smlouva předložena k podpisu stranou č.„ 2“, na niž se podpis připojuje, spotřebitel logicky vychází z toho, že jde o smlouvu o jedné straně, a pokud vůbec u otočí, aby zjistil, že na straně č.„ 1“, pod kterou již podpis nepřipojuje, jsou drobným písmem vepsána četná ujednání, bude tato ujednání logicky považovat za všeobecné obchodní podmínky (jak je to obvyklé u obdobných smluv). Soud proto dospěl k závěru, že v případě takto koncipované smlouvy je nezbytné posuzovat ujednání o smluvní pokutě stejně, jako by se nacházelo jen ve všeobecných obchodních podmínkách, pod které spotřebitel nepřipojil svůj podpis, resp. že je třeba i v tomto případě přiměřeně aplikovat závěry výše zmiňovaného nálezu Ústavního soudu (sp. zn. ). Takové smluvní ujednání tudíž nelze považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednané smluvní pokuty (respektive jejich části) přiznat (viz též ). Přijaté závěry podtrhuje rovněž fakt, že ujednání o smluvních pokutách se ve smlouvě (na straně č.„ 1“) nachází na takovém místě, že jej lze zjistit jen relativně podrobným studiem jejího textu. Proto soud žalobu v části týkající se zaplacení 100 Kč s příslušenstvím výrokem II. rozsudku zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl dle , neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) určenou dle bodu 1. , dva režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby) přiznané dle a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 126 Kč přiznanou dle

Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta ( ).

Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle věty před středníkem

Poučení:

Proti rozsudku není přípustné odvolání ( ).

Nesplní - li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.