Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 244/2021-53
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 433,84 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 670,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 670,01 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 2. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 670,94 Kč, zákonného úroku z částky 9 340,95 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021 a zákonného úroku z částky 670,94 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 247,02 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 370,19 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal li se žalobce po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, v této části se žaloba zamítá.
VI. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 1 092,89 Kč, v této části se žaloba zamítá.
VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VIII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 670,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 670,01 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 2. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 670,94 Kč, zákonného úroku z částky 9 340,95 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021 a zákonného úroku z částky 670,94 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 247,02 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 370,19 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal li se žalobce po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 1 092,89 Kč, v této části se žaloba zamítá. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VIII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s doplněním ze dne 5. 1. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9340,95 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 9340,95 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 247,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8370,19 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, částku 1092,89 Kč a náklady řízení ve výši 2 252 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 13. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 18 592 Kč se žalovaný zavázal splatit ve splátkách po 1 328 Kč, a to do 13. 2. 2021. Žalovaný uhradil pouze 1 329 Kč, závazek žalovaného byl proto zesplatněn ke dni 13. 2. 2021
3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10).
5. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. právnická osoba poskytla žalovanému dne 13. 12. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě žádosti (č.l. 12) smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 13). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 18 592 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 8 592 Kč (úrok ve výši 963 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč), náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, náklady na inkaso plateb ve výši 1 800 Kč). To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Z předložené smlouvy dále vyplynulo, že RPSN činilo 272,44 %.
8. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 15-22 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 8. 2021 (č.l. 27-28).
9. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 18. 10. 2021 doporučeně (č.l. 30-31).
10. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů, které žalobce předložil. Sám žalobce pak uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěru a údajů poskytnutých žalovaným. Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil doklady, ze kterých v žádosti vycházel ani to, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).
11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
12. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 13. 12. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 18 592 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 8 592 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
13. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Zejména nedoložila, že by byly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považuje soud právě tu skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Z doložených příjmů a výdajů muselo být žalobci (právnímu předchůdci) zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný částečně uhradil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 8 670,01 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
22. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb., přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle míry úspěchu ve věci.
24. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
25. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč.
26. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení § 202 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.