Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 317/2021-37
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 660 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 350 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 664,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 1. 2021 do 5. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 380 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 660 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 350 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 664,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 1. 2021 do 5. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 380 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 5 700 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne datum.
2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 45 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tento úvěr ve výši 7 200 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 660 Kč, administrativní poplatek ve výši 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč, poplatek za životní pojištění anonymizována dvě slova ve výši 135 Kč a poplatek za asistenční služby anonymizována dvě slova ve výši 405 Kč. Pro posouzení své úvěruschopnosti žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy písemně prohlásil, že jeho příjem činí 8 741 Kč, jeho měsíční výdaje činí 7 100 Kč a použitelný příjem, představovaný rozdílem mezi příjmy a výdaji, činí 1 641 Kč měsíčně. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to nájemní smlouva a složenky – příjmy žalovaného. Podle dalších ustanovení smlouvy se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 45 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 35,53 % ročně, že úhrady v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek a nakonec na jistinu, přičemž v každé splátce je obsažena příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek, případně příslušná část poplatku za pojištění nebo asistenční služby, pokud si jej žalovaný zvolil, že právní předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh a že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Žalovaný rovněž dne datum podepsal své zařazení do pojistného programu anonymizována dvě slova. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému sjednanou částku 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 7 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a požádala jej o uhrazení dlužné částky 7 200 Kč do 10 dnů po obdržení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021.
3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 2 písm. a), § 75, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 419, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to nájemní smlouva a složenky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C číslo Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela platně s žalovaným pojistnou smlouvu včetně ujednání o poskytování asistenčních služeb podle § 2758 odst. 1 o. z., přičemž tato právní jednání lze ve smyslu § 576 o. z. od neplatné smlouvy o úvěru oddělit a lze i předpokládat, že by k těmto právním jednáním došlo i bez neplatné části smlouvy, a že mu poskytla finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, z nichž podle žalovaným nerozporovaného tvrzení žalobkyně vrátil žalovaný pouze částku 1 500 Kč. Z této úhrady žalovaného započetla žalobkyně částku 30 Kč na poplatek za sjednané pojištění, částku 90 Kč za asistenční služby a soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započetl zbývající část uhrazené částky, tj. 1 380 Kč, na dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný tak dluží na jistině částku 2 620 Kč, na poplatku za pojištění částku 105 Kč a na poplatku za asistenční služby částku 315 Kč, celkem tedy 3 040 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků, pojistného a úhrady za asistenční služby žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru, dlužného pojistného a poplatku za asistenční služby nadále trvá. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se lhůtou splatnosti do 10 dnů po obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 28. 5. 2021; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021, žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 5. 3. 2021 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, administrativního poplatku, a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru ve výši 2 620 Kč od 16. 1. 2021 do 5. 3. 2021, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 22. 2. 2021, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 5. 3. 2021, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 6. 3. 2021, a nikoliv již 16. 1. 2021. Dále soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru ve výši 2 620 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 7 927,49 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 237,19 Kč, tj. ze 41 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 4 690,30 Kč, tj. z 59 %. Míra úspěchu žalovaného tudíž dosáhla 18 % a v tomto rozsahu měl nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.