Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 132/2021-26
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 285 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn.
17 C 78/2001 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.
II. Žaloba o zaplacení částky 285 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky
285 000 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 78/2001 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. II. Žaloba o zaplacení částky 285 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 285 000 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 285 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl v procesním postavení na straně žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 78/2001. Žaloba v tomto řízení byla podána dne 28. 6. 2001, avšak rozsudek byl žalobci doručen až 8. 10. 2020 a nabyl právní moci
27. 10. 2020, tedy po více než 19 letech od podání žaloby. Žalobce považuje délku soudního řízení za neadekvátně a nedůvodně dlouhou, přičemž v důsledku trvání sporu se navýšily kapitalizované úroky z prodlení. Žalobce žádné průtahy v řízení nezavinil, předmět sporu nebyl složitý. Za nepřiměřenou délku řízení žalobce požaduje částku 15 000 Kč za každý rok trvání řízení. Dne 17. 12. 2020 žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, ta však v šestiměsíční lhůtě nereagovala.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Odkázala na své stanovisko ze dne 16. 8. 2021, v němž konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu v naříkaném řízení nedošlo a žádosti žalobce nevyhověla. Ve vztahu k žalobci řízení trvalo pouze 19 dní, když řízení vůči němu bylo zahájeno 8. 10. 2020 doručením rozsudku pro zmeškání. V tomto období k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo. V řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně a výsledná délka řízení je tak hodnocena jako přiměřená.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Žalobce se podáním ze dne 17. 12. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 285 000 Kč. V žádosti uvedl, že se o tom, že je veden spor, dozvěděl až po více než 19 letech od zahájení řízení, aniž by sám průtahy v řízení zavinil. Přípisem ze dne 19. 12. 2020 žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne
17. 12. 2020.
6. Žalovaná dne 16. 8. 2021 vydala své Stanovisko, kterým nárok žalobce mimosoudně projednala a konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu potupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci zadostiučinění v penězích neposkytla.
7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 78/2001 soud zjistil následující skutečnosti:
-) 8. 9. 2000 byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobce právnická osoba domáhal po žalovaném celé jméno žalobce zaplacení částky 14 067,80 Kč;
-) 12. 9. 2000 soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl žalobci doručen dne 21. 9. 2000 a žalovanému se doručit nepodařil. Pokus o doručení proběhl dne 19. 9. 2000; následně se soud pokusil platební rozkaz doručit na další známé adresy žalovaného, avšak taktéž bezúspěšně;
-) 20. 12. 2020 soud platební rozkaz z důvodu nedoručení zrušil. Usnesení bylo doručeno žalobci 17. 1. 2001 a žalovanému spolu s žalobou do vlastních rukou 18. 1. 2001;
-) 19. 2. 2001 soud žalobce vyzval k odstranění vad žaloby. Usnesení bylo žalobci doručeno 26. 2. 2021;
-) podáním doručeným soudu 19. 3. 2001 žalobce odstranil vady žaloby;
-) 20. 3. 2001 soud žalovaného vyzval k písemnému vyjádření k žalobě. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí;
-) 14. 5. 2001 soud nařídil jednání na den 28. 6. 2001. Předvolání bylo doručeno žalobci
23. 5. 2001 a žalovanému bylo doručeno fikcí;
-) 28. 6. 2001 proběhlo jednání, kterého se zúčastnil pouze zástupce žalobce a byl při něm vyhlášen rozsudek;
-) písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno žalobci 27. 8. 2001 a žalovanému fikcí. Na rozsudku byla následně připojena doložka právní moci dne 8. 8. 2001 a vykonatelnosti dne 16. 8. 2001, poté byly provedeny úkony v rámci tzv. postagendy a spis byl uložen na spisovnu;
-) 29. 3. 2006 bylo do spisu založeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Mostě, kterým byla nařízena exekuce podle výše citovaného rozsudku, a to z důvodu, že rozsudek byl žalovanému nesprávně doručen;
-) následně byl spis připojen k novému rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce, o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne 9. 3. 2020. Usnesení nabylo právní moci 17. 4. 2020. Následně byl spis od exekučního spisu odpojen;
-) 9. 10. 2020 soud znovu doručil rozsudek žalovanému, který jej osobně převzal, což potvrdil podpisem na doručence;
-) 11. 1. 2021 soud škrtl původní doložku právní moci a vykonatelnosti a znovu vyznačil právní moc dne 27. 10. 2020 a vykonatelnost dne 31. 10. 2020.
8. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 21 Nc 8039/2004 soud zjistil následující skutečnosti.
-) 20. 10. 2004 byl soudu doručen návrh na nařízení exekuce proti povinnému celé jméno žalobce, a to pro zaplacení pohledávky z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 78/2001;
-) 25. 11. 2004 usnesením nařídil soud exekuci. Usnesení bylo doručeno povinnému do vlastních rukou do Věznice Bělušice 4. 8. 2005;
-) 9. 8. 2005 bylo soudu doručeno odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce;
-) 19. 8. 2005 si soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 78/2001 a současně rozeslal účastníkům odvolání a dotázal se Vězeňské služby ohledně trestu povinného;
-) 2. 9. 2005 bylo soudu doručeno podání Vězeňské služby ČR, která soudu sdělila, že povinný se nachází ve výkonu trestu do 6. 8. 2007;
-) 13. 9. 2005 soud obdržel vyjádření oprávněného k podanému odvolání;
-) 23. 2. 2006 soud předložil spis Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání;
-) 28. 2. 2006 rozhodl o odvolání tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil. Rozhodnutí se nepodařilo doručit žalovanému do věznice, proto soud dotazem ze dne 6. 9. 2006 zaslal dotaz Vězeňské službě ohledně pobytu žalovaného;
-) 15. 9. 2006 soud obdržel odpověď Vězeňské služby;
-) Přípisem ze dne 19. 9. 2006 se soud dotázal obec správy sociálního zabezpečení na pobyt žalovaného;
-) 9. 10. 2006 soud obdržel odpověď ČSSZ;
-) 27. 10. 2006 bylo usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou;
-) přípisy z 21. 11. 2006 se soud dotázal Magistrátu města Most, Okresní správy sociálního zabezpečení, Pošty obec a zástupce oprávněného na pobyt žalovaného v době doručování předmětného rozsudku;
-) 4. 12. 2006 soud obdržel odpověď okresní správy sociálního zabezpečení;
-) 6. 12. 2006 soud obdržel odpověď Magistrátu města Most;
-) 8. 12. 2006 soud obdržel odpověď zástupce oprávněného;
-) 11. 7. 2007 se soud pokusil vyslechnout povinného, ten se k výslechu však nedostavil;
-) 18. 1. 2007 byl povinný soudem vyslechnut;
-) 19. 1. 2007 byl vyslechnut svědek jméno celé jméno žalobce;
-) 7. 2. 2007 soud obdržel odpověď od České pošty;
-) přípisem z 20. 8. 2007 se soud dotázal na pobyt žalovaného příjmení družstva jméno;
-) 20. 9. 2007 soud obdržel odpověď bytového družstva jméno;
-) 20. 1. 2012 soud obdržel žádost o vrácení spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 78/2001;
-) 19. 12. 2013 soud obdržel znovu žádost Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17 C 78/2001;
-) 10. 1. 2014 byl předmětný spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s přípisem, že doložka právní moci na jejich rozsudku je vyznačena nesprávně;
-) 23. 4. 2015 se soud dotázal Obvodního soudu pro Prahu 5, jak byla vyřešena nesprávně vyznačená doložka právní moci na rozsudku;
-) 29. 5. 2015 si soud vyžádal trestní spis týkající se povinného a dále se dotázal na aktuální místo pobytu povinného;
-) 30. 6. 2014 soud obdržel zprávu Obvodního soudu pro Prahu 5, že doručení rozsudku považují za správné;
-) 9. 3. 2020 soud zamítl návrh na nařízení exekuce; usnesení bylo doručeno povinnému do vlastních rukou 30. 3. 2020. Právní moc usnesení nastala 17. 4. 2020. Následně soud vrátil přílohový spis a provedl úkony tzv. postagendy a 7. 7. 2020 byl spis předán do spisovny.
9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody na straně žalobce.
11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se
s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).
14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Pokud žalovaná tvrdí, že řízení vůči žalobci trvalo pouze 19 dní, a to od doby doručení rozsudku do nabytí jeho právní moci, je tento závěr nesprávný, jelikož z vlastnoručně podepsané doručenky ze dne 18. 1. 2001 vyplývá, že žalobci byla tohoto data doručena žaloba a řízení lze tak vůči němu tímto okamžikem považovat za zahájené. V průběhu řízení byl následně způsoben soudem mimořádně dlouhý průtah tím, že soud nesprávně vyznačil doložku právní moci dne 8. 8. 2001, neboť rozsudek byl žalobci nesprávně doručován. Ke správnému doručení došlo až v roce 2020 a rozsudek nabyl právní moci až dne 27. 10. 2020.
15. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení se jeví jako dostačující prostředek nápravy.
16. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 1. 2001, kdy mu byla doručena žaloba, do
27. 10. 2020, kdy nabyl právní moci konečný rozsudek ve věci. Celkem tedy řízení ve vztahu k žalobci činilo 19 let a 9 měsíců. Žalobce v naříkaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li účastník o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.
18. Naříkané řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy. Složitost řízení lze hodnotit jako standardní, kdy předmětem řízení byl běžný majetkoprávní spor spočívající v požadavku na zaplacení částky 14 067,80 Kč. V řízení nebylo provedeno větší množství důkazů ani nebylo nutné vypracované znalecký posudek nebo vyslechnout svědky.
19. Co se týče podílů účastníků na délce řízení, lze konstatovat, že délku řízení zapříčinil svým jednáním především právě žalobce (v naříkaném řízení v postavení žalovaného). Žaloba mu byla doručena do vlastních rukou dne 18. 1. 2001, přesto nikterak nereagoval, v řízení byl nečinný, ani si nepřebíral žádné další písemnosti, které mu byly soudem zasílány. Vzhledem k tomu, že celková délka řízení byla zapříčiněna právě tím, že žalobci se opakovaně nepodařilo písemnosti doručit, přestože o probíhajícím řízení musel z důvodu doručené žaloby vědět, lze mít za to, že pokud by se soudem řádně komunikoval, sdělil mu svoji současnou doručovací adresu, k průtahům by nedošlo.
20. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako minimální. Žalobce byl v řízení zcela nečinný, přestože mu byla žaloba řádně doručena. Navíc sám žalobce existenci sporu, který je proti němu veden zcela zjevně ignoroval a na skutečnost, že je proti němu veden, úplně zapomněl, jak je patrno z jeho žádosti o poskytnutí zadostiučinění zaslané žalované, v němž uvádí, že se o jeho existenci dozvěděl až po 19 letech. Je tedy zřejmé, že žalobci na řízení a jeho výsledku nezáleželo a o jeho průběh se nezajímal. Soud při posouzení významu řízení pro žalobce hodnotí, jaký vliv mělo posuzované řízení na žalobce a zda byl z důvodu probíhajícího řízení v nejistotě. Vzhledem k tomu, že žalobce se rozhodl být v řízení nečinný, nemohl ani být ve větší míře v nejistotě z důvodu probíhajícího řízení. Ve věci není ani možné presumovat vyšší význam řízení pro žalobce, jelikož dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Žalobce ani není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocný.
21. Na základě popsaných hledisek dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 19 let a 9 měsíců již nelze, s ohledem na okolnosti, považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona.
22. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu. Vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně délce vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).
23. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení soud vzhledem k okolnostem považuje za nepřiměřenou, soud přihlédl k tomu, že na délce řízení se svým jednáním podílel sám žalobce a dále soud přihlédl ke zcela zanedbatelnému významu řízení pro žalobce. Je nutné dále i konstatovat, že předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení částky 14 067,80 Kč, přičemž je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Soud tak konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku
10 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů
s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.