Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 227/2021-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 8 760 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 20. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 160 Kč, úroku z prodlení z částky 8 760 Kč od 5. 2. 2017 do 19. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 6 160 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 20. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 6 160 Kč, úroku z prodlení z částky 8 760 Kč od 5. 2. 2017 do 19. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 6 160 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci byla nesplacená zápůjčka podle smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 20. 8. 2016. Podle uvedené smlouvy žalobkyně žalované zapůjčila 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit

a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 160 Kč. Zaplatila však dohromady jen 5 400 Kč.

2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne 20. 8. 2016 uzavřela se žalobkyní podpisem vyplněného formuláře smlouvu nazvanou smlouva o peněžité zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované v hotovosti vyplatila 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 160 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 1 040 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 520 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 236 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Žalovaná před podáním žaloby na tuto pohledávku uhradila celkem 5 400 Kč.

3. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vztahu ke společnosti vystupovala jako spotřebitelka, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání ( , o spotřebitelském úvěru – dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a předmětem zápůjčky měla být částka 8 000 Kč, podléhal vztah mezi účastnicemi úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Z zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

4. V projednávaném případě žalobkyně neuvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala, přičemž jakékoliv posuzování schopnosti poskytovanou zápůjčku splácet nevyplývá ani z předložených důkazů. Vzhledem k uvedenému musel soud uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce je tak nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

5. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat

(§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 5 400 Kč a k vydání tak zbývá jen 2 600 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta

a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 18. 10. 2021 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 19. 10. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 20. 10. 2021 do prodlení.

6. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 600 Kč, a to včetně úroků

z prodlení podle o.z. jdoucích od 20. 10. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

7. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 160 Kč, úroku z prodlení z částky 8 760 Kč od 5. 2. 2017 do 19. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 6 160 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).