Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 232/2021-26
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 152 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 757 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 6 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 267 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 735,71 Kč a s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 757 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 6 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 267 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 735,71 Kč a s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 152 Kč (dlužná jistina ve výši 6 000 Kč a úrok a poplatky ve výši 6 152 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, (dále jen„ právnická osoba jméno“) uzavřela s žalovaným dne 18. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právnická osoba jméno poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba jméno půjčenou částku a dále částku ve výši 6 152 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 1 120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, náklady za splácení v hotovosti ve výši 3 200 Kč a pojištění anonymizována dvě slova ve výši 232 Kč), a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 6. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 8 000 Kč úrokem ve výši 23,72% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 29. 6. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla příjmení jméno postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 2 735,71 Kč (úrok ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 29. 6. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 024 Kč (úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 000 Kč od 6. 7. 2018 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že příjmení právnická osoba před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že právnická osoba jméno uzavřel dne 18. 5. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 8 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 6 152 Kč, který tvoří úrok ve výši 1 120 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč, částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a životní pojištění ve výši 232 Kč). Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč (8 000 Kč + 6 152 Kč) v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka 8 000 Kč v hotovosti. RPSN činila u této zápůjčky 206 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. V článku 11 smlouvy zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen právnická osoba jméno splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.
4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 16 195 Kč, pobírá od státu podporu ve výši 3 000 Kč měsíčně, právnická osoba příjmení splácí částku 408 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 8 908 Kč. Žalovaný pracoval jako předák linky na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2017 a zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba jméno postoupil dne 29. 11. 2019 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 29. 11. 2019. Žalovanému byla zaslána dne 1. 5. 2020 předžalobní upomínka. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 30. 4. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky.
6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si vyjma insolvenčního rejstříku žalovaného neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva a výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tyto listin y soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 16 195 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů ovšem soudu nevyplývá, zda si právnická osoba jméno potvrdil další tvrzený příjem žalovaného/jeho domácnosti - částku 3 000 Kč měsíčně (státní podpora). Poskytovatel úvěru neměl doloženo, že by žalovaný skutečně měl další příjem v tvrzené výši 3 000 Kč. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by právnická osoba jméno před poskytnutím úvěru řádně zkoumal měsíční výdaje žalovaného a jak žalovaný plní svůj předchozí závazek vůči právnická osoba příjmení.
15. Pokud žalobkyně tvrdí, že právnická osoba jméno vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
16. Vzhledem k tomu, že právnická osoba jméno nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
17. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 8 000 Kč, zaplaceno 2 000 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 6 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v kapitalizované výši 757 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9% ročně z částky 6 000 Kč (výrok I.).
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (6 152 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (8 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy ne/úspěch účastníků ve věci je přibližně stejný (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.