Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 262/2021-21

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 29 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 400 Kč a částky 4 500 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 22 500 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 017,12 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 895 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 400 Kč a částky 4 500 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 22 500 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 017,12 Kč, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 895 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky částka s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 22. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným.

2. Soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. -10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 29. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 400 Kč (kapitalizovaný úrok) a částky částka (smluvní pokuta), žalobní tvrzení nedoplnila, ani neoznačila žádné další důkazy.

4. V souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání (viz odst. 2.), což neučinila, nepovažoval soud za nezbytné ve věci nařizovat jednání.

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.zaplo.cz. Na základě této smlouvy byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na účet č. bankovní účet, který uvedl ve smlouvě, poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr do 21. 2. 2020 společně s úrokem ve výši 5 750 Kč. Žalovaný však dlužnou částku do dne podání žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

6. Podle ustanovení žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 400 Kč a částky 4 500 Kč Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání.

8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které její právní předchůdkyně učinila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná.

19. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze samotné žaloby přitom vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradil částku 2 500 Kč, neboť na dosud nesplaceném úroku dle žalobkyně dluží částku 3 250 Kč, přičemž sjednaný úrok činil 5 750 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného proto činí 22 500 Kč, když tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky (25 000 Kč) a žalovaným dosud uhrazenou částkou (2 500 Kč).

21. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 22 500 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu a odst. 2 o. z. Ve vztahu k této částce má pak má žalobkyně též právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s

22. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti úvěru. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky ve lhůtě do 30. 4. 2021 vyzván dopisem žalobkyně ze dne 14. 4. 2021, odeslané žalovanému dne 15. 4. 2021. Ode dne 1. 5. 2021 je tedy žalovaný vůči žalobkyni v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

23. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 22 500 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 1. 5. 2021 ve výši platné k uvedenému dni dle ust.

24. Ve zbylém rozsahu soud výrokem III. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, resp. vzala svoji žalobu částečně zpět bez udání důvodu, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle ve spojení s ust. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 67 %: 34 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do dne 12. 1. 2022 ve výši 23 801 Kč k celkové žalované částce opět včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 35 499 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 11 698 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jakou součet následujících položek:

skutečně zaplacený soudní poplatek ve výši 1 180 Kč,

odměna advokáta ve smyslu ustanovení , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), ve výši 2 x 300 Kč za dva úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a 1 x 150 Kč za jeden půlúkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění),

3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč.

26. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

27. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 632 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 895 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 67 % - 33 %) představuje 34 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.

28. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě byla stanovena obecná dle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.