Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 224/2021-79

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 21 435,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 985,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 6. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2022 do úplného splacení celého dluhu, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 6 450,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 14 985,89 Kč ve výši 8,25 % od 8. 4. 2021 do 4. 6. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů 1 061,72 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 985,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 6. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2022 do úplného splacení celého dluhu, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 6 450,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 14 985,89 Kč ve výši 8,25 % od 8. 4. 2021 do 4. 6. 2021 se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů 1 061,72 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 21 435,93 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019. Žalobce požaduje žalovanou částku z uzavřeného revolvingového úvěru, který byl se žalovanou uzavřen dne datum a na základě které byl čerpán úvěr ve výši 21 435,93 Kč. Úvěr měl být uhrazen nejpozději do 4. 7. 2021. Právní předchůdce žalobce poskytnul žalované úvěr poté, co se přihlásil a učinil registraci na internetových stránkách webová adresa. Žalované byl úvěr zaslán na bankovní účet č. bankovní účet, variabilní symbol. Úvěruschopnost žalované ověřoval právní předchůdce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, s tím, že žalované musí zůstat životní minimum a 10 % navíc nad rámec tohoto minima. Žalovaná byla vyzývána k uhrazení dluhu, jelikož na tuto výzvu nereagovala a k úhradě jí zbývá 21 435,93 Kč. Žalobci nezbylo než se svého nároku domáhat před soudem.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soudu byla doručena pouze e-mailová zpráva pravděpodobně od dcery žalované paní jméno příjmení. Ta sdělovala, že její matka není schopna dostavit na soudní jednání kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Uvedla, že je schopna matce splácením pomoci, hlavně aby se její matka nemusela dostavit k soudu. Soudu doložila lékařské zprávy prokazující špatný zdravotní stav (plicní onemocnění) žalované s tím, že žalovaná pobírá příspěvek na péči od srpna 2021 ve výši 4 400 Kč měsíčně.

3. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území země, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením , (dále jen „ “)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením ve spojení s  ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne datum, zveřejněna pod číslo Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s  obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice.

4. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 8. 10. 2020, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 4. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v měsíčních splátkách v procentuální výši (11 %) z aktuálně čerpané jistiny nebo 1 000 Kč měsíčně, podle toho, která z částek bude vyšší. Žalovaná se zavázala hradit úvěrovému věřiteli úrok z čerpaného úvěru ve výši 10,40 % p. a. RPSN úvěru činilo 227,8 % Součástí smlouvy bylo i ustanovení, dle kterého bylo možné celý úvěrový závazek žalované zesplatnit v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Součástí této smlouvy byly také Standardní informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky právnická osoba příjmení, P.l.c.

6. Z výpisu právního předchůdce žalobce právnická osoba příjmení, P.l.c. má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované zasílal úvěrovanou částku, ze které zbývá uhradit 13 785,89 Kč (zůstatek po poslední platbě) a 1 200 Kč (výběr dne 7. 12. 2021). Dále právní předchůdce žalobce žádal náhradu vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky za čerpání 6 200,04 Kč Celkem tedy 21 435,93 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalobce a jeho právní předchůdce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dne došlo k postoupení pohledávky číslo za žalovanou dne 20. 12. 2020.

8. Žádostí o úvěr u právnická osoba příjmení, P.l.c. má soud za prokázané, že žalovaná požádala dne 7. 12. 2020 o úvěr ve výši 1 200 Kč.

9. Dopisem ze dne 28. 5. 2021 označeným jako„ Věc: Postoupení pohledávky“ má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy číslo. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 435,93 Kč do tří dnů.

10. Dopisem ze dne datum označeným jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a poštovním archem, má soud za prokázané, že žalovaná byla upomínána k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

11. Dopisem nazvaným Upomínka - rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru má soud za prokázané, že z důvodu prodlení na straně žalované s hrazením předmětné kreditní karty, došlo ke dni 15. 1. 2020 k zesplatnění celé dlužné pohledávky.

12. Výpisem z insolvenčního rejstříku má soud za prokázané, že v žalovanou bylo zahájeno insolvenční řízení v roce 2015 a žalovaná byla oddlužena.

13. Sdělením žalobce ze dne 15. 11. 2021, má soud za prokázané, že k postoupení pohledávky došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky jsou na žalobce postupovány průběžně, a dnem postoupení je den odeslání oznámení o postoupení pohledávek.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne 8. 10. 2020 revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč. Úvěr byl uzavírán přes dálkový způsob komunikace, úvěruschopnost žalované nebyla nijak konkrétně zjišťována. Žalovaná byla osobou se záznamem v insolvenčním rejstříku. Od doby uzavření této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 785,89 Kč a 1 200 Kč dne 7. 12. 2020, které jí byly zaslány na její bankovní účet pod variabilní symbol. Žalovaná od doby uzavření smlouvy žalobci ani jeho předchůdci nic neuhradila.

15. Soud nařídil na 17. 1. 2022 jednání, kdy jednal v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil. Jedná-li soud v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu nedostalo příslušeného poučení (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. spisová značka). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. spisová značka). Způsobil-li tedy účastník svojí nepřítomností u soudu, že se mu příslušného poučení nedostalo, a soud jednal v souladu s ustanovením v jeho nepřítomnosti, mohl soud věc projednat a rozhodnout, přičemž v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. spisová značka).

16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle nař. vlády č. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 28. 5. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. spisová značka). Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce s žalovanou byla dne 29. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. ZoSÚ. Právní předchůdce žalobce jednal při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) ZoSÚ, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry dále potvrdil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, jsou nepochybně použitelné i režimu ZoSÚ., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Rezignoval-li věřitel na prověření úvěryschopnosti dlužníka tím, že se toliko spokojil s pouhým doložením příjmů dlužníka, avšak neprověřoval již jeho závazky, náklady a další výdaje, je spotřebitelská smlouva absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. spisová značka).

23. V tomto ohledu je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo (anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.

24. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

25. V projednávané věci žalobce pouze tvrdil, že právní předchůdce žalobce prověřoval bonitu žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází, což však nijak neprokázal. Dále tvrdil, že žalované ponechal 10 % rozdílné částky mezi příjmy a výdaji žalované. Uvedené však zůstalo pouze v rovině tvrzení, neboť ani přes kvalifikovanou výzvu soudu žalobce neuvedl žádné další konkrétní okolnosti prověřování majetkové situace žalované a neoznačil k uvedenému žádné důkazy. Soud nemá za to, že by právní předchůdce žalobce jakkoli přezkoumával příjmy a výdaje žalované. Soud se domnívá, že zvláště opatrně by měl žalobce, resp. jeho právní předchůdce postupovat v situaci, kdy žalovaná již v minulosti prošla insolvenčním řízením a je její schopnost splácet své závazky se jeví jako rizikovější. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnil své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzoval úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.

26. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § číslo a násl. o. z, když právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně ve smyslu výše uvedené judikatury. S ohledem na tyto závěry tak žalobce nemá nárok na úhradu jiných plateb než zapůjčené (úvěrované) jistiny a úroků z prodlení. Žalovaná od právního předchůdce žalobce po uzavření revolvingové smlouvy obdržela prokazatelně částky 1 200 Kč a 13 785,89 Kč. Žalovaná mu uvedenou částku nevrátila, což ostatně ani nesporovala, prostřednictvím své dcery požádala žalovaná o splátkový kalendář. S ohledem na tyto závěry má soud za to, že na straně žalobce došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., když jistina nebyla, ani z části, uhrazena a žalobci tak náleží částka 1 200 Kč a 13 785,89 Kč (tj. celkem 14 985,89 Kč). Soud proto o této části žaloby rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, když současně umožnil žalované, která je důchodového věku a má prokázané zdravotní obtíže, aby dlužnou částku splácela ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, tak, aby byly přiměřené k výši plnění. Splatnost stanovil s účinností od února 2022, podle ustanovení věta první za středníkem

27. U bezdůvodného obohacení není stanovena doba plnění, kdy prodlení nenastává už vznikem povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, ale až den poté, co byl dlužník povinen plnit. Jelikož výzva k plnění byla žalované zaslána dne 28. 5. 2021, tak soud mohl vyhovět žalobě v té části, kdy se žalobce domáhal na žalované úhrady úroků z prodlení v zákonné výši až od 4. 6. 2021 (podle § 573 o. z. a fikce dojití).

28. Ve zbývající části 6 450,04 Kč soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když se jedná o úroky a poplatky, které žádal žalobce na základě úvěrové smlouvy, která z výše uvedených důvodů byla shledána neplatnou, a proto nebylo možno přiznat žalobci tyto žádané nároky. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle tak, že převážně procesně úspěšný je žalobce. Žalobce by měl při úplném úspěchu nárok na úhradu nákladů ve výši 19 603 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 858 Kč, dále odměna advokáta dle (za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (tj. za 4 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva a vyjádření na výzvu soudu – tj. 1 200 Kč), dále má nárok na paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 400 Kč dle ustanovení za celkem 4 účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce – celkem 1 600 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 336 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem by náklady řízení žalobce představovaly částku zaokrouhleně 2 794 Kč. Jelikož ale žalobce byl se svým nárokem úspěšný pouze částečně (co do jistiny 14 985,89 Kč a úroků ve v kapitalizované výši 819,71 Kč – celkem v 69 %) a neúspěšný byl v části 6 450,04 Kč a úrocích v kapitalizované výši 632,37 Kč, tj. 31 %), tak výše úspěchu žalobce činí 38 %, což z částky 2 794 Kč činí 1 061,72 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s ustanovením k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.