Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 341/2021-74
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 300 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 27 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 053,87 Kč, úroku ve výši 11,23 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 698 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 300 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 300 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 27 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 053,87 Kč, úroku ve výši 11,23 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 698 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 300 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum a doplněnou dne datum a dne datum domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 34 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 053,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 998 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ JM“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo rok číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“). JM splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované, jež byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů. JM tak na základě uzavřené smlouvy o úvěru v den jejího uzavření poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se pak žalovaná zavázala zaplatit JM úplatu, poplatky a úrok ve výši 21 %. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 16 880 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků, celkem ve výši 36 800 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 16 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, pročež JM úvěr ke dni datum zesplatnila. Neuhrazená jistina úvěru se pak od datum úročí úrokovou sazbou ve výši 11,23 % odpovídající úrokové sazbě korunových úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům se splatností 1-5 let. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum JM postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 998 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 314 Kč, dlužné úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve v ýši 788 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 053,87 Kč, úroků z úvěru ve výši 11,23 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od datum do zaplacení. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaná byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.
4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne datum soud zjistil, že JM poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 16 měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč. Celková dlužná částka ve výši 36 800 Kč je tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16 800 Kč, které se skládají z úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny, z poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a z poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 6 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy je souhlas se zpracováním osobních údajů. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy v hotovosti převzala finanční prostředky.
6. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo rok číslo plyne, že byl podepsán žalovanou. Dále z něj vyplývá výše úvěru, poplatků a splátek.
7. Z přehledu uhrazených plateb vyplývá, jak byl úvěr žalovanou splácen, když žalovaná uhradila celkem částku ve výši 13 700 Kč.
8. Z finanční analýzy ze dne datum plyne výše měsíčního příjmu (16 000 Kč), výše měsíčních výdajů (11 500 Kč + rezerva pro neočekávané výdaje 1 000 Kč) a volné finanční zdroje (3 500 Kč).
9. Z credit scoringu ze dne datum plyne bodové ohodnocení finanční situace žalované.
10. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum soud zjistil, že listin listina byla žalovanou podepsána. Dále z ní plyne, že do předtištěného vzoru byly vyplněny (zaškrtnuty) údaje o žalované, dle nichž má bydlet v nájmu, je rozvedená a zaměstnána na základě DPP. Vyplývá z ní, že jako průměrný příjem do ní byla zapsána částka 16 000 Kč, jako průměrné výdaje byla zapsána částka 11 500 Kč (8 000 Kč bydlení a 3 500 Kč ostatní výdaje). V části žádosti o úvěr nazvané doložené dokumenty je ve vztahu k příjmům zaškrtnuta kolonka pracovní smlouva a čestné prohlášení, a ve vztahu k výdajům smlouvy.
11. Z fotokopie poštovní poukázky soud zjistil, že žalovaná odeslala dne datum částku 8 000 Kč jméno příjmení.
12. Z fotokopie dohody o pracovní činnosti ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána se mzdou ve výši 16 000 Kč měsíčně.
13. Z fotokopie smlouvy o nájmu bytu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla pronajatý byt od jméno příjmení, za nějž se zavázala hradit nájemné ve výši 7 000 Kč.
14. Z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka ve spojení s výňatkem z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv předváděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne datum vyplývá, že obsahuje smlouvu o prodeji části závodu, dle které byla část závodu JM včetně pohledávky z úvěrové smlouvy převedena na společnost právnická osoba, IČO.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo ve spojení s dodatkem číslo ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti právnická osoba, IČO specifikovaných v příloze smlouvy na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek tvoří seznam postoupených pohledávek.
16. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatňované pohledávky. Doklad o odeslání oznámení žalované nebyl soudu předložen.
17. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky do datum. Výzva byla žalované odeslána dne datum (podací lístek).
18. Z přehledu úrokových sazeb ČNB soud zjistil, že v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok činila úroková sazba úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let 10,79 % ročně až 12,32 % ročně.
19. Z výpisu z rejstříku exekucí opatřeného soudem v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. soud zjistil, že jen v rozmezí přibližně jednoho roku před poskytnutím sporného úvěru (v období od datum do datum) bylo do rejstříku exekucí zapsáno vedení sedmi exekučních řízení vůči žalované.
20. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaná a JM podepsaly dne datum listin u označenou jako smlouva o úvěru číslo rok číslo. Žalovaná si při podpisu smlouvy od JM převzala v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit JM částku 36 800 Kč, a to v 16 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Celková částka ve výši 36 800 Kč byla tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16 800 Kč, které se skládají z úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny, z poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a z poplatku za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 800 Kč. Pohledávka včetně příslušenství přešla na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum na společnost právnická osoba, IČO Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek společnosti právnická osoba specifikovaných v příloze smlouvy na žalobkyni. právnická osoba vyhotovila dne datum oznámení určené pro žalovanou, ve kterém ji informovala, že došlo k postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru, když doklad o odeslání oznámení žalované nebyl soudu předložen. Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru, a to do datum JM před poskytnutím úvěru zjišťovala od žalované informace o jejích příjmech a výdajích, které následně zanesla do žádosti o úvěr, tedy do formuláře vyhotoveného JM, z něhož plyne, že žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a zaměstnaná na základě DPP. JM při analýze finanční situace žalované počítala s příjmem žalované v částce 16 000 Kč a s výdaji ve výši 11 500 Kč (8 000 Kč bydlení a 3 500 Kč ostatní výdaje) a s finanční rezervou (1 000 Kč). Výši příjmů JM ověřila z dohody o provedení práce a výdaje z nájemní smlouvy a poštovní poukázky. V roce 2017 činila úroková sazba úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let 10,79 % ročně až 12,32 % ročně. V období od datum do datum bylo do rejstříku exekucí zapsáno vedení sedmi exekučních řízení vůči žalované.
21. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
22. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
24. JM smlouvou o prodeji části závodu převedla na společnost právnická osoba mimo jiné spornou pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou. Následně společnost právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. o.z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, pročež nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
25. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
26. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
27. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
28. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
32. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi JM, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (JM) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, pročež se v souladu s ustanovením smlouvy stal celý úvěr splatným. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
33. JM tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporný úvěr ve výši 20 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).
34. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
35. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci JM nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že JM zkoumala příjmy a výdaje žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, jejíž tvrzení si následně ověřila, jakož i ověřila informace o žalované ve veřejných rejstřících. Soud však musí konstatovat, že žalobkyně sice předložila listin y, z nichž se podává, že JM určité posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr provedla, když se zabývala příjmy žalované a základními výdaji žalované, jež si ověřila. Pokud však jde o získání komplexních informací o žalované nahlédnutím do základních veřejných registrů, jak tvrdila žalobkyně, nebylo soudu předloženo ničeho, z čeho by daná skutečnost vyplývala. Naopak lze mít za to, že JM do veřejných registrů nijak nenahlédla, neboť pokud by tak učinila, zjistila by, že v období přibližně jednoho roku před poskytnutím sporného úvěru bylo vůči žalované nařízeno sedm exekučních řízení. Pokud tedy nebyla žalovaná schopna řádně plnit své závazky natolik, že její dluhy dospěly až do fáze exekučního řízení, a to v několikanásobném počtu, nebylo možné při řádném posuzování úvěruschopnosti žalované dospět k závěru, že by byla schopná řádně splácet poskytovaný úvěr. V daném případě se tedy z předložených důkazů podává, že JM sice získala nějaké dílčí informace o žalované, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na získané dílčí informace o žalované. Žalobkyně se pak omluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. , aby označila další důkazy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti JM řádně posoudit úvěruschopnost žalované.
36. Soud tedy uzavírá, že JM před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr podle § 86 ZSÚ, pročež soudu nezbylo, než posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovanou, poněvadž tato povinnost byla uložena JM jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalované splácet úvěr, jednak i na ochranu samotné žalované, jež svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o úvěru.
37. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.
38. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
39. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález.
40. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
41. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
42. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
43. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
44. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
45. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že JM žalované poskytla částku 20 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi JM, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (JM, resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Z přehledu plateb pak vyplynulo, že žalovaná uhradila JM částku 13 700 Kč, když v řízení současně nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více. K vrácení tak stále zbývá částka 6 300 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce, a to do datum. S ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se tak žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
46. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 6 300 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
47. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.
48. Poněvadž soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, nebyla žalovaná mimo poskytnutých finančních prostředků povinna platit nic jiného, tedy ani úroky, úhradu za správu úvěru, smluvní pokutu a ani poplatek za hotovostní inkaso. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 27 800 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 053,87 Kč, s úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 698 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 300 Kč od datum do zaplacení, neboť v dané době nebyla žalovaná v prodlení a žalobkyní požadovaný úrok z prodlení za dobu a z částky, s níž žalovaná skutečně v prodlení byla, převyšoval zákonnou sazbu úroku z prodlení.
49. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.