Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 160/2021-102
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 29 155 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 9 155 Kč, úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do 20. 4. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 806 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 9 155 Kč, úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do 20. 4. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 806 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky
z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 18. 5. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,55 % ročně, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal
do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 27. 1. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 21 806 Kč, dluhu na splátkách ve výši 4 500 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3 * 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 052 Kč (0,1 % denně z částky 26 306 Kč od 28. 1. 2021 do 8. 3. 2021).
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto dne 18. 5. 2020 uzavřeli žalovaný spolu se žalobkyní (zastoupenou zprostředkovatelem právnická osoba jednající pověřeným pracovníkem / osobou jméno příjmení). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč na zde uvedený účet žalovaného (bankovní účet) a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úroky ve výši 21,55 % ročně, a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 37 500 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z listin y nazvané Příloha č. 1 Úvěrové podmínky. Z přiloženého splátkového kalendáře vyplývá, která část splátky připadá na jistinu a která na úrok. Z listin y nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (příloha č. 2) soud zjistil, že jsou zde shrnuty hlavní parametry smlouvy, jako jsou podmínky čerpání, úrok, RPSN, smluvní pokuty atp.
4. Z potvrzení o provedení transakce právnická osoba soud zjistil, že dne 19. 5. 2020 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet žalovaného (bankovní účet) 27 500 Kč.
5. Z dalšího potvrzení o provedení transakce právnická osoba soud zjistil, že dne 19. 5. 2020 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet společnosti právnická osoba 2 500 Kč.
6. Z listin y nazvané bonita smlouvy soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 7 500 Kč. Dále z této listin y vyplývá, že žalovaný první tři splátky uhradil včas, čtvrtou a pátou splátku s měsíčním zpožděním
a další již nezaplatil.
7. Z dopisu ze dne 27. 1. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznamoval žalovanému, že jelikož je v prodlení se splátkou delším než dva měsíce, došlo k zesplatnění smlouvy s tím, že pokud žalovaný do deseti dnů nezaplatí 26 306 Kč, smluvní pokutu 1 497 Kč a náklady na upomínání ve výši 300 Kč, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.
8. Z listin y nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že zde žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši částka a na výdajové stránce počítala s normativními náklady na bydlení ve výši částka, životním minimem ve výši částka a nezabavitelnou částkou částka. Dále žalovaného lustrovala insolvenčním rejstříku a centrální evidence exekucí. Z toho usoudila, že žalovaný je schopen poskytovaný úvěr splácet (nejvyšší hodnocení). Z přiloženého výpisu z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí se pak podává, že žalovaný zde nemá žádné záznamy. Z přiložené statistiky rodinných účtů, výdajů na konečnou spotřebu domácností, výše normativních nákladů na bydlení
a životního minima soud zjistil, že zde uvedené údaje odpovídají žalobkyní vyplněné tabulce v listin ě posouzení úvěruschopnosti zákazníka.
9. Z listin y nazvané závazky spotřebitele soud zjistil, že zde žalovaný prohlásil, že nemá jiné závazky.
10. Z listin y nazvané výdaje spotřebitele soud zjistil, že zde žalovaný prohlásil, že má výdaje na bydlení částka, na pojistné částka a jiné pravidelné výdaje částka.
11. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že za únor 2020 měl žalovaný čistý příjem ve výši částka (z toho ale značnou část tvořily příplatky za práci v odpolední směně, za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, docházkový bonus a prémie). Za březen měl žalovaný čistý příjem částka (a opět i zde značnou část tvořily příplatky a prémie). Dále za duben měl žalovaný čistý příjem částka (z toho však 75 % tvořilo placené volno, další část pak náhrada dovolené, příplatky a prémie).
12. Z předložené části výpisu z účtu žalovaného za duben 2020 (předložena jen první strana z šesti) soud zjistil, že žalovaný měl nejen relativně vysoké příjmy (částka, přičemž z této části výpisu nelze krom mzdy, invalidního důchodu
a platby za kovový odpad zjistit, jaké povahy tyto příjmy byly), ale také výdaje (částka, přičemž opět nelze zjistit, jaké povahy tyto výdaje byly). Měsíc žalovaný začínal se zůstatkem – částka a končil se zůstatkem částka, přičemž částka bylo bankou rezervováno. Nakládat tedy mohl se zůstatkem částka.
13. Z dopisů ze dne 26. 11. 2020 a 27. 12. 2020 soud zjistil, že se jedná o upomínky adresované žalovanému, kde je upozorňován na neuhrazené splátky.
14. Ze seznamu odeslaných upomínek, přehledu odeslaných upomínek, přehledů odeslaných dávek a výpisu ze seznamu ČNB soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť pro projednávaný případ tyto listin y neobsahovaly žádné relevantní skutečnosti.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele právnická osoba) uzavřeli dne 18. 5. 2020 smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč na zde uvedený účet žalovaného (bankovní účet) a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úroky ve výši 21,55 % ročně, a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 37 500 Kč. Z účtu žalobkyně pak bylo dne 19. 5. 2020 převedeno na účet žalovaného 27 500 Kč a na účet společnosti právnická osoba 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni nepravidelně zaplatil jen 7 500 Kč a pro jeho prodlení žalobkyně úvěr zesplatnila. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala výplatní pásky za únor až duben 2020,
ze kterých vyplývá, že za únor 2020 měl žalovaný čistý příjem ve výši částka (z toho ale značnou část tvořily příplatky za práci v odpolední směně, za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, docházkový bonus a prémie). Za březen měl žalovaný čistý příjem částka (a opět i zde značnou část tvořily příplatky a prémie). Dále za duben měl žalovaný čistý příjem částka (z toho však 75 % tvořilo placené volno, další část pak náhrada dovolené, příplatky a prémie). Dále
si žalobkyně vyžádala výpis z účtu (soudu předložila jen jeho část) za duben 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl nejen relativně vysoké příjmy (částka, přičemž z této části výpisu nelze krom mzdy, invalidního důchodu a platby
za kovový odpad zjistit, jaké povahy tyto příjmy byly), ale také výdaje (částka, přičemž opět nelze zjistit, jaké povahy tyto výdaje byly). Měsíc žalovaný začínal se zůstatkem – částka a končil se zůstatkem částka, přičemž částka bylo bankou rezervováno. Nakládat tedy mohl se zůstatkem částka. Dále pak žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši částka, životního minima ve výši částka a nezabavitelné částky částka.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru).
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle
odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila výplatními páskami, výpisem z účtu a ze statistických dat. Žalovaného rovněž lustrovala v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Na tomto místě je třeba poznamenat, že žalovaný měl za předchozí tři měsíce průměrnou mzdu částka, což odpovídá tomu, co žalovaný žalobkyni sdělil. V dubnu 2020 však měl žalovaný příjem celkem částka, aniž je z výpisu z účtu zřejmé, jaké povahy tyto příjmy byly. Rovněž výdaje měl vysoké (částka). Alarmující však je, že žalovaný duben začínal se zůstatkem na účtu ve výši – částka a končil se zůstatkem částka, přičemž částka bylo bankou rezervováno. Nakládat tedy mohl se zůstatkem pouze částka, avšak splátka podle uzavřené smlouvy měla činit částka měsíčně. Soud je toho názoru, že žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprovedla s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslo), neboť při zjištěném nedostatku volných prostředků měla o to více zkoumat pravidelné i nepravidelné výdaje žalovaného a zahrnout je do svých úvah. V projednávaném případě nebylo namístě vycházet jen ze statistických dat.
Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
22. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Zbylých 2 500 Kč soud neposoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť tato částka byla proplacena zprostředkovateli úvěru a k obohacení žalovaného v této části tudíž nedošlo. Současně bylo zjištěno, že žalovaný vydal již 7 500 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 20 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši obohacení žalovaného a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 19. 4. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s elektronickým platebním rozkazem doručena), následující den, tj. 20. 4. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 21. 4. 2021 do prodlení.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč,
a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 21. 4. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 155 Kč, úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21 806 Kč od 28. 1. 2021 do 20. 4. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 806 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastníků odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z nich (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.