Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 50/2021-31

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 637 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 637 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 637 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 637 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 637 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 637 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, uzavřené prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od poskytnutí, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit pomocí tzv. kreditního skóre. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalovaného v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE, ISIR a NRKI. Žalobkyně vycházela z žalovaným tvrzeného příjmu ve výši 15 000 Kč a doloženého ve výši 13 247 Kč, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 2 000 Kč, z měsíčních výdajů ve výši 10 000 Kč a životního minima členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, kdy údaje o výdajích jsou určeny dle ČSÚ. Žalovaný svému závazku ze smlouvy nedostál a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Kromě dlužné jistiny a shora uvedených poplatků proto vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení smluvní pokuty ve výši 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení z částky 3 637 Kč, který požadovala od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, přičemž za období od 14. 8. 2020 do 11. 9. 2020 jej kapitalizovala částkou 23,83 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatkem za doplňkovou službu„ expres výplata“ ve výši 199 Kč a poplatkem za doplňkovou službu„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky a žalobkyně rovněž mohla žádat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně shora popsaným způsobem, kdy podpis žalovaného byl nahrazen SMS kódem. Identita žalovaného byla ověřena na základě kopie jeho občanského průkazu. Žalobkyně k této smlouvě doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník poplatků. Dle doloženého výpisu proplacení smlouvy byla částka ve výši 3 000 Kč zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou žalovanému dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 3 637 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání této upomínky.

4. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu žalovaného, z níž plyne, že u žalovaného je evidována jedna existující smlouva o úvěru s jednou splátkou po splatnosti, v roce 2019 bylo žalovanému odmítnuto 9„ splátkových“ žádostí o úvěr a 2 žádosti o kontokorentní úvěr. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného, z něhož plyne, že mu byla za měsíce září až listopad 2019 vyplacena na účet mzda ve výši 5 985 Kč, 6 681 Kč a 13 247 Kč. Dle potvrzení sdružení SOLUS ze dne datum žalobkyně provedla dne datum dotaz do registru tohoto sdružení a nebyl zde nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalovaný se rovněž nenacházel v insolvenčním řízení.

5. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

10. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v chráněném webovém prostředí žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017,

sp. zn. ). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

12. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

13. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Poskytovatel úvěru má proto jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Této povinnosti se nemůže zprostit pouhým spoléháním se na údaje tvrzené a nikoliv současně doložené klientem a ani použitím obecných statistických údajů. Při posuzování tzv. bonity klienta je naopak nutno vycházet z individualizovaných údajů žadatele o spotřebitelský úvěr, které reflektují jeho konkrétní skutečný příjem, pravidelné výdaje (zejména náklady na bydlení, stravu, dopravu), dále pak je nutné zjistit faktické stávající dluhové zatížení žadatele z již existujících závazků a je namístě brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, majetkové poměry klienta nelze postihnout jeho prostým tvrzením o výši jeho příjmů a výdajů a ani obecnými statistickými údaji, které lze dle soudu použít např. při posuzování hodnověrnosti klientem tvrzených a doložených údajů, avšak nikoliv jako průkazný ukazatel žalovaného. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že dosahuje příjmu 15 000 Kč, přičemž žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpis z účtu, z něhož plyne, že mu byla za měsíce září až listopad 2019 poukázána na účet mzda ve výši 5 985 Kč, 6 681 Kč a 13 247 Kč. Takto doložený průměrný příjem je tedy podstatně nižší než žalovaným tvrzený příjem v jeho žádosti. Z doložené úvěrové zprávy rovněž plyne, že žalovanému bylo v roce 2019 odmítnuto 11 případů žádostí o úvěr. Z vyjádření žalobkyně nebo jí předložených listin nikterak nevyplývá, jak se tyto zjištěné údaje promítly do posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit a jaké závěry o majetkové situaci žalovaného z nich vyvodila. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány a žalobkyně se spokojila s částkou životního minima a statistickými ukazateli, které nemají žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele (zejména stran jeho nákladů na bydlení a jeho stávají dluhové zatížení) ve vztahu ke konkrétní výši úvěru.

15. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a předmětnou smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 3 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacené celé poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky. Pokud jde o úroky z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní upomínku ze dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od jejího sepsání, tj. do datum. Ode dne následujícího, tj. ode dne 14. 8. 2020, tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení. Ve zbývající části, tj. co do částky 637 Kč a úroku z prodlení z této částky od 14. 8. 2020 do zaplacení, je žaloba s ohledem na uvedené nedůvodná a soudu ji v tomto rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 3 637 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 3 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci z 82 % úspěšná a z 18 % neúspěšná a má nárok na náhradu 64 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení, tj. odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle vyhl. č. , advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč, z níž jí soud s odkazem na shora uvedený poměr procesního úspěchu a neúspěchu přiznal 64 %, tj. částku 953 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ust.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona