Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 216/2021-33
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 17.539,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.008,91 Kč, smluvní pokutu ve výši 3.530,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13.329,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.008,91 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 1.008,91 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.008,91 Kč, smluvní pokutu ve výši 3.530,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13.329,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.008,91 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 1.008,91 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.539,16 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 27.888 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na datum. Žalovaný zaplatil celkem 2.000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty 0,1 % z dlužné částky od datum do datum v celkové výši 3.530,25 Kč Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne datum.
2. Podáním ze dne datum k výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení, ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, přičemž odkázala na údaje uvedené v žádosti o úvěr a doložila potvrzení o výši invalidního důchodu žalovaného jako žadatele.
3. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán.
4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Soud ve věci provedl dokazování listinami: žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o výši invalidního důchodu, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne
datum, smlouva o úvěru číslo smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, doklad o zaplacení ceny za postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne datum, platební bilance smlouvy, výzva před podáním žaloby ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne
datum.
7. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.
8. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:
Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úrok
1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1.394 Kč, inkasní poplatek 2.700 Kč, úrok z úvěru 15% ročně. Celkem se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit částku 27.888 Kč ve 14 splátkách po 1.992 Kč Smlouvou byla pro případ porušení povinností žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný svému smluvnímu závazku nedostál, kdy na předepsané splátky uhradil toliko 2.000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr a doloženého potvrzení o výši invalidního důchodu žalovaného.
9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (její právní předchůdce) nedostála své povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v žádosti o úvěr. Dle těchto údajů byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel v družstevním bytě a byl v invalidním důchodu. Příjem žadatele tvořil invalidní důchod ve výši 7.723 Kč resp. dle předložených dokladů 8.226 Kč Náklady na bydlení jsou vyčísleny částkou 1.500 Kč bez dalšího. Náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady jsou vyčísleny částkou 500 Kč. Údaj o tom, zda jsou závazky žadatele vymáhány exekučně, není vyplněn.
20. Soud zcela postrádá doložení výdajů žadatele na bydlení (nájemní smlouvu, doklad SIPO), stejně tak postrádá bližší zkoumání předchozího dluhového zatížení žadatele. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s ověřením příjmů žadatele z důchodu a zcela rezignoval na ověření jeho výdajů, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Stav, kdy jediným příjmem žadatele je invalidní důchod v nízké výši, měl vést poskytovatele k zevrubnějšímu prověřování nákladů na bydlení. Částku 1.500 Kč jako náklady bydlení v družstevním bytě shledává soud za nepřiměřeně nízkou a vzhledem k abstentujícímu doložení pak za nereálnou. Stejně tak částka 500 Kč měsíčně ani vzdáleně neodpovídá nákladům na jídlo, léky a základní výdaje. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je tento příjem minimální a současně není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Soud v daném případě také postrádá ověření výdajů žadatele výstupy registrů SOLUS, NRKI a evidence exekučních řízení.
21. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem nízký příjem žadatele a absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
22. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 15.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 2.000 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 13.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
24. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužník„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalovanému bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
25. Výrok III. rozsudku je odůvodněn ustanovením položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky bod 1 písmeno b) soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce do 20 000 Kč činí 1.000 Kč, v předmětné věci tedy činí soudní poplatek celkem 1.000 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku celkem 800 Kč. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Doplatek soudního poplatku tak činí 200 Kč, proto soud ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 14.008,91 Kč, smluvní pokuty 3.530,25 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného částkou 13.329,88 Kč (celkem 31.836,23 Kč), přičemž úspěšná byla co do částky 13.000 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 18,33 %, kterému by příslušela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.