Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 332/2021-19
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, PhD.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 686,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 564 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 564 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku ve výši 2 641,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 455,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 205,19 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 2 641,19 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 641,19 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, částku ve výši 1 481,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 153,76 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 481,13 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 564 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 564 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku ve výši 2 641,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 455,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 205,19 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 2 641,19 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 641,19 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, částku ve výši 1 481,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 153,76 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 481,13 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo jakož i dne datum smlouvu o půjčce číslo jejichž nedílnými součástmi byly smluvní podmínky otištěné vždy na zadní straně smlouvy. Současně žalobkyně uvedla, že na základě smluv se původní věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částky částka a částka. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnutou částku částka ze dne datum vrátit s navýšením o částka a částku částka poskytnutou dne datum s navýšením o částka. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, když na půjčku ze dne datum uhradil pouze částku částka a na půjčku ze dne datum uhradil částku částka. Původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum, který byl dán k doručení dne datum, jak je patrné z podacího lístku.
4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. právnická osoba) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657 - 658 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku částka s tím, že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši částka, to vše v 53 pravidelných týdenních splátkách po částka. První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. A dále ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. právnická osoba) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657 - 658 obč. zák., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku částka s tím, že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši částka, to vše v 53 pravidelných týdenních splátkách po částka. První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala dne datum předžalobní upomínku s výzvou k úhradě, avšak žalovaný i přesto na dlužné částce neuhradil ničeho.
5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, když nejpozději měl celkovou dlužnou částku na základě smlouvy o půjčce ze dne datum uhradit ke dni datum, přičemž k tomuto dni činila dlužná jistina částku částka a souhrnný dlužný poplatek částku částka. Žalobkyně dále uvedla, že ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku částka ze smlouvy o půjčce ze dne datum. Žalobkyně se ale rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, a nýbrž požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, tj. požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky ani ze smlouvy o půjčce ze dne datum, když nejpozději měl celkovou dlužnou částku z této smlouvy uhradit ke dni datum, přičemž po tomto datu žalovaný provedl ještě částečnou úhradu, a proto podle vyčíslení k datu datum představovala dlužná jistina částku částka a souhrnný dlužný poplatek částku částka. Žalobkyně dále uvedla, že ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku částka ze smlouvy o půjčce ze dne datum. Žalobkyně se ale rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, a nýbrž požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, tj. požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali jsou smlouvy o půjčce platnými právními úkony či nikoliv, když je zjevné, že byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské a žalovaný vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv.
8. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
10. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku , ale především čl. 36 Listiny základních práv a svobo d. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , a R 52/2005) je zřejmé, že za rozpornou s dobrými mravy je považována smluvní odměna za poskytnutí peněz přesahující podle míry rizika s tím spojené v procentní výši přesahující dvoj až trojnásobek smluvního úroku, za který k datu poskytnutí peněz při stejné délce splácení pro spotřebitelské účely poskytovaly peníze bankovní subjekty v České republice. Průměrnou úrokovou sazbu pro jednotlivé druhy úvěrů přitom eviduje obec národní banka v databázi příjmení veřejně dostupné na webových stránkách této instituce a v posuzované věci je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci srpnu 2007, kdy byla první z půjček poskytnuta, činila 13,13 %. V měsíci červnu 2007, kdy byla druhá z půjček poskytnuta, činila tatáž roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů výši 12,54 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je u první z půjček 39,39 % ročně a u druhé z půjček 37,62 % ročně. Při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě číslo ze dne datum je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 206,8 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, když se žalovaný zavázal vrátit částku částka s navýšením o částka, kteréžto navýšení představuje 69,6 % jistiny. Ve smlouvě číslo ze dne datum je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 206,8 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je i v tomto případě zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, když se žalovaný zavázal vrátit částku částka s navýšením o částka, kteréžto navýšení představuje 69,6 % jistiny. Na obě shora uvedené smlouvy o půjčce je tak nutno pohlížet jako na smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. citovaného shora, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit coby souhrnné poplatky za poskytnutí půjček, tak představují ve svém souhrnu téměř 70 % částek poskytnutých žalovanému. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvách o půjčce o nárocích na souhrnný poplatek ve světle § 56 obč. zák. jako ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a která znamenají újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jsou tedy ujednáními absolutně neplatnými.
11. Za uvedeného stavu má soud za to, že nároky ze smluv o půjčce, které jsou absolutně neplatnými právním úkony, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. ve spojení s § 457 obč. zák. Žalovaný od původního věřitele převzal v jednom případě částku částka a uhradil částku částka, v druhém případě pak převzal částku částka a uhradil částka. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. uložil žalovanému ve vztahu ke smlouvě o půjčce ze dne datum zaplatit žalobkyni dlužnou částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, zaslané poštou dne datum, tj. datum. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to ve výši požadované žalobkyní, podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o půjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že jistina druhé poskytnuté půjčky představovala celkem částku částka a žalovaný již uhradil částku částka, byl nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení ve vztahu ke smlouvě o půjčce ze dne datum již uhrazen, a proto byla žaloba v této části zamítnuta.
12. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky částka na částka dle položky 1 bodu 1. sazebníku, zbývá tak uhradit částka.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (úspěšná byla pouze z 23 %), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.