Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 183/2021-28
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 41 569,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 12 596,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 569,86 Kč od 31. 10. 2020 do 29. 11. 2020 a od 30. 11. 2020 do zaplacení z částky 12 596,86 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 703 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo variabilní symbol doplatek soudního poplatku ve výši 416 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 12 596,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 569,86 Kč od 31. 10. 2020 do 29. 11. 2020 a od 30. 11. 2020 do zaplacení z částky 12 596,86 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 703 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku [číslo] [variabilní symbol] doplatek soudního poplatku ve výši 416 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 41 569,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěrový rámec, z něhož žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit do 30. 10. 2020 včetně sjednaných úroků ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a úvěruschopnost žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky z 23. 11. 2020, výzvy k úhradě z 23. 11. 2020 včetně podacího lístku a historie transakcí účtu č. bankovní účet byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, dle kterého žalovaná čerpala z účtu právnická osoba peněžní prostředky v celkové výši 29 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 10. 50% měsíčně v pravidelných minimálních splátkách ve výši 11 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč (bude-li vyšší) do zaplaacení. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána výpočtem mezi jejími příjmy a výdaji, které nebyly blíže specifikovány a nebylo předloženo nic k tomuto zkoumání. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena téhož dne.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 29 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaná nevrátila ničeho. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 29 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 23.11.2020, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 26. 11. 2020 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 29. 11. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 11. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu 40 %, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b ), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 2 079 Kč činí celkem 4 257 Kč 40 % nákladů tedy přestavuje 1 703 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil dle pol. 2 odst. 2 přílohy k zákonu č.549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 416 Kč, představující rozdíl mezi skutečnou výší poplatku a zaplacenou částí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.