Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 CO 356/2021-120

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa

zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

zastoupený advokátkou titul jméno příjmení příjmení

sídlem ulice a číslo, PSČ obec

o výživné zletilého

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 9. 2021, č. j. -89,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. a IV. výroku, potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Okresní soud stanovil výživné, které je žalovaný povinen hradit, od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 na částku 9 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 5. 2021 částku 12 000 Kč měsíčně (výrok I.), zamítl za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 zvýšení co do částky 3 000 Kč (výrok II.), vyčíslil dlužné výživné 48 000 Kč (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částka (výrok IV.). Rozsudek odůvodnil tím, že matka žalobce pobírá invalidní důchod ve výši 10 709 Kč měsíčně. Příjem žalovaného před zdaněním v roce 2020 činil 1 054 085 Kč, daňové výdaje žalovaný uplatňuje tzv. výdajovým paušálem ve výši 60 % a není je schopen v plném rozsahu doložit. Žalobce se od 1. 9. 2020 připravuje studiem na Vysokém učení technickém v obec na budoucí povolání. Žalobce je odkázán výživou na svou matku a na otce, tedy žalovaného. Okresní soud po právní stránce dospěl k závěru, že při použití tzv. výdajového paušálu činil čistý příjem žalovaného 33 358 Kč měsíčně. Soud však nemohl vycházet pouze z tvrzených daňově doložených příjmů za období 2017 až 2020 a výdajového paušálu, neboť z provedeného dokazování má soud za to, že výdaje žalovaného v roce 2020 nedosahovaly částky 632 451 Kč, ale částky podstatně nižší. Znalci náleží náhrada cestovních výdajů a hotových výloh v souvislosti s vypracováním konkrétního znaleckého posudku. Žalovaným tvrzené výdaje v souvislosti s pořízením výpočetní techniky, software, školení a měřící techniky, byť se jedná o poměrně nákladné položky v řádech desetitisíců až statisíců Kč, nejsou vynakládány každoročně či pravidelně. Vozidlo používá žalovaný k výkonu podnikání, ale také pro osobní účely. Žalovaný nemá žádné výdaje spojené s pronájmem kanceláře nebo výplatou mezd zaměstnanců. Při zohlednění dalších možných výdajů jako je povinné zákonné pojištění znalce, úhrada daňové povinnosti, úhrada sociálního a zdravotního pojištění a administrativní výdaje, nedospěl soud ve své úvaze o výši výdajů k částce v řádu 600 tisíc Kč. Žalovaný opakovaně uvedl, že není schopen své výdaje z podnikání doložit a tuto situaci, kdy rodič není schopen průkazným způsobem doložit své příjmy, nelze klást k tíži žalobce, který nemůže mít o příjmech rodiče - osoby podnikající jako OSVČ - detailní přehled. Z daňových přiznání se podává, že celkové roční příjmy žalobce se za poslední 4 roky pohybují v obdobné výši a lze tedy usoudit, že covidová omezení neměla na příjmy žalobce z podnikání v roce 2020 vliv. Za tohoto stavu soud proto vycházel z příjmu žalovaného v přibližné výši 50 000 Kč měsíčně.

2. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že žalovaný pouze uváděl, že zjištění jeho reálných výdajů by pro něj bylo spojeno s jistými časovými a věcnými obtížemi a nemá v daný okamžik doklady k dispozici. Z toho však neplyne, že není schopen výdaje vůbec doložit. Nejde tedy o skutečnost, kterou by nebylo možno zjistit, nebo kterou by nebylo možno zjistit bez nepřiměřených obtíží (časových finančních, či jiných). U jednání 12. 5. 2021 nebyl žalovaný doklady schopen doložit a u jednání 13. 9. 2021 mu soud odmítl poskytnout krátkou lhůtu 14 dnů k doložení důkazů. Neprovedení žalovaným navrženého důkazu nebylo řádně odůvodněno tím, že by se navržený důkaz nevztahoval k projednávané věci, že by byl nadbytečný či že by tvrzené skutečnosti nebyl způsobilý prokázat. Toto vedlo k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, který okresní soud nemohl nahradit svou úvahou dle Okresní soud neuvedl, v jaké výši zvažoval povinné platby OSVČ do systému zdravotního a sociálního pojištění a daňové povinnosti. Úvaha okresního soudu je nepřezkoumatelná, rezignující na zjištění skutkového stavu. K odvolání žalovaný přiložil vyčíslení výdajů za rok 2020 ve výši 313 036 Kč a 286 543,92 Kč a posléze doložil doklady k těmto výdajům k důkazu. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu.

3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako správného. I přes poučení o koncentraci řízení dne 17. 2. 2021 žalovaný žádné konkrétní výdaje ve stanovené lhůtě 30 dnů neuvedl, ani nedoložil. Dne 12. 5. 2021 opět uvedl, že není schopen výdaje doložit. A dne 13. 9. 2021 opět vypověděl, že není schopen zpětně vyčíslit všechny svoje výdaje. Nebyl tedy důvod prolamovat koncentraci řízení a poučovat dle žalovaného o následcích, pokud žalovaný opakovaně uvádí, že není schopen tvrdit a doložit své výdaje. Pokud by soud striktně odečetl jen výdaje na zdravotní a sociální pojištění, pak by čisté příjmy žalovaného byly dokonce 78 000 Kč, nikoli soudem zvažovaných 50 000 Kč.

4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení a věty prvé v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Pokud je namítáno, že okresní soud nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, pak tato námitka není důvodná. Sporné řízení není postaveno na zásadě vyšetřovací a materiální pravdy, ale na zásadě projednací a zjištěného skutkového stavu, tedy účastníci jsou povinni tvrdit a prokazovat svá tvrzení, která mohou přinést pro ně příznivé rozhodnutí. Již v žalobě žalobce uváděl, že reálné čisté příjmy žalovaného jsou vyšší, než žalovaný uvádí, a to okolo částky 50 000 Kč. Okolnost, jaké jsou reálné výdaje žalovaného a reálný čistý příjem žalovaného, tedy byla nastolena již na začátku řízení a nejde o okolnost překvapivou či novou. Okresní soud se žalovaného u prvého jednání dne 19. 2. 2021 dvakrát dotazoval, zda je schopen uvést a doložit reálné výdaje za rok 2020. K tomu žalovaný v rámci své výpovědi uvedl, že jelikož daní paušálem - není schopen zpětně svoje firemní náklady nějakým způsobem dokladovat a osobní náklady, osobní potřeba, je výsledkem toho daňového přiznání, dále uvedl, že není schopen věrohodně a v plném rozsahu zrekonstruovat svoje firemní výdaje. Za rok, dva, tři, pět let zpátky. Je absurdní něco takového po něm požadovat. V rámci výslechu rovněž uvedl, že v minulosti, když nechal účetní reálné výdaje spočítat, dostal se k přibližně stejné částce jako u paušálu. Pro zbytečnou pracnost evidence nákladů proto setrval u paušálu. Potud je tedy zřejmé, že žalovaný výdaje za rok 2020 nemusel dle daňových předpisů evidovat, dokladovat a pak nemusel být schopen je na dotaz soudu ihned u jednání uvést. Na konci jednání však byli přítomni řádně poučeni, že uplynutím 30 denní lhůty k doplnění tvrzení a důkazů nastane koncentrace řízení ze zákona. Nicméně v takto stanovené lhůtě žalovaný nic neuvedl, ani důkazy nenavrhl.

6. Dne 12. 5. 2021 k dotazu právního zástupce žalobce žalovaný opět uvedl, že není schopen říci, kolik činily v roce 2020 skutečně vynaložené náklady. Ještě i u výslechu dne 13. 9. 2021 žalovaný uvedl, že není schopen vyčíslit a doložit všechny své výdaje a odmítá, aby mu to bylo kladeno k tíži. Tedy od doby 19. 2. 2021 do 13. 9. 2021 (což je doba značně delší než 14 dnů, kterou k doložení posléze požadoval), žalovaný nebyl schopen náklady tvrdit a doložit. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby tyto výdaje tvrdil a doložil ihned po prvním jednání ve věci, když byl schopen je posléze poměrně podrobně a přesně uvést v kratší 15denní odvolací lhůtě. K tomu, aby je byl schopen takto uvést, pak zjevně musel žalovaný vycházet z účtenek a dokladů, které měl k dispozici po celou dobu řízení, jen je musel zkompletovat.

7. Žalovaný byl tedy nejméně třikrát na skutečné výdaje dotazován, důležitost této otázky žalovaný znal (odmítá, aby mu bylo kladeno k tíži, že není schopen všechny výdaje doložit), byl právně zastoupen, což je další skutečnost, která svědčí o tom, že význam řešené otázky mu musel být znám. Lze tedy uzavřít, že žalovaný byl vyzván ke sdělení svých tvrzení a o následcích neuvedení výdajů a jejich nedoložení věděl – že to může být kladeno k jeho tíži. Poučení dle a odst. 3 nemusí mít vždy formu výzvy, resp. rozhodnutí, ale může se tak stát i formou cílených dotazů soudu, což zde splněno bylo u jednání dne 17. 2. 2021.

8. Pokud je namítáno, že žalovaný v důsledku špatného sluchu nepochopil kladené dotazy, pak jednak byl právně zastoupen a jeho zástupce mu mohl klást upřesňující či lépe formulované otázky, jednak žalovaný vždy odpovídal přiléhavě a jednotně v tom duchu, že daní paušálem, skutečné výdaje neeviduje a doklady k nim nemá, tedy není schopen všechny reálné výdaje vyčíslit. Z těchto odpovědí je zřejmé, že podstatu dotazů vždy pochopil.

9. Žalovaný byl řádně poučen dle a o tom, že rozhodné skutečnosti musí uvést do skončení prvého jednání, popř. do vyhlášení rozhodnutí. Smyslem koncentrace řízení je skutečnost, aby v podstatě veškeré dokazování proběhlo před soudem prvého stupně, nikoli až v rámci odvolacího řízení. Vzhledem k celkové délce, kterou žalovaný měl po celou dobu řízení pro zajištění a vyčíslení výdajů, a vzhledem k jeho trojímu sdělení, že není schopen výdaje vyčíslit, nebylo neposkytnutí další lhůty 14 dnů okresním soudem u jednání dne 13. 9. 2021 porušením jeho procesních práv. Stalo se tak v souladu s koncentrací řízení nastalou již uplynutím 30 dnů od prvého jednání.

10. Doplněná tvrzení o výdajích žalovaného v roce 2020 a k tomu doložené listinné důkazy v rámci odvolacího řízení jsou tedy dle písmeno d) nepřípustné, neboť je žalovaný uvedl a předložil i přes řádné poučení okresního soudu dle až po koncentraci řízení a rovněž byl naplněn smysl a účel poučení dle a 3 , tedy že reálné výdaje okresní soud požadoval sdělit a doložit a přesto je žalovaný okresnímu soudu nesdělil. Proto odvolací soud navržené důkazy neprovedl.

11. Jelikož reálné výdaje nebyly okresním soudem zjištěny, jejich zjištění z jiných zdrojů než od žalovaného je spojeno s obtížemi (nevědomost žalobce i soudu o výdajích nutných k zajištění příjmů), lze akceptovat i postup okresního soudu a jeho úvahu o reálných výdajích. Okresní soud při své úvaze zohlednil náklady, které měl postavené za jisté a žalovanému vždy zejména ze zákona vznikající - zdravotní a sociální pojištění, daně, náklady na software, pojištění znalce. V rozmezí čistých příjmů 87 840 Kč (dle přiznání bez zohlednění jakýchkoli výdajů) a 33 358 Kč (po zohlednění výdajů paušálem) tedy není závěr okresního soudu o příjmu okolo 50 000 Kč závěrem zjevně neodůvodněným či založeným na pouhé ničím neodůvodněné libovůli. Stanovené výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně pak odpovídá těmto příjmům žalovaného, a rovněž odpovídá skutečnosti, že má žalovaný jedinou vyživovací povinnost. Rovněž tato výše výživného odpovídá i potřebám oprávněného a je i v rozmezí výše výživného 19 - 25 %, tak jak bylo vyvozeno Ministerstvem spravedlnosti z rozhodovací praxe soudů.

12. Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle a Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení - odměnu částka za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání datum) po částka dle a bodu 6 Advokátního tarifu, dle náhradu hotových výdajů za dva úkony částka, cestovné ve výši částka (ujeto 86 km vozem se spotřebou 5,6 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně benzínu 37,10 Kč dle ), 400 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 4 půlhodiny, tj. 4x 100 Kč dle advokátního tarifu, dále náhrada za DPH částka (21 % z 20 903). Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.